Historie rodů Pysk a Neumann - konečné

2. generace – Matěj Neumann, chalupník

Od roku 1679 vládl nad životem v zemi strach z šířícího se moru. Pocestní a obchodníci jej roznášeli
z kraje do kraje. V roce 1680 postihla epidemie i Třebíč a široké okolí. Když za několik měsíců ode-
zněla, po době plné omezení a zákazů se přeživší lidé se s chutí vrátili k běžnému životu.

Ani čtyřiatřicetiletý Tobiášův syn MATĚJ NEUMANN (2.1.), narozený 30.01.1647, nezůstal stra-
nou. Dne 28. ledna 1681 slavil veselku se SALOMENOU ČERNÍKOVOU (* 14.01.1662), dcerou
Matouše a Doroty z Okřešic.

datum sňatku 28. ledna 1681 místo sňatku Okřešice
snoubenci
svědci MATĚG syn Dobyasse Naÿmona z Okržessycz (MATĚJ, syn Tobiáše Najmona z Okřešic)
SALOMENA dczera po Neb. Matthaussowi Cžernýkowi s diediny Okržessycz (SALOMENA, dcera po
neb. Matoušovi Černíkovi z dědiny Okřešic)

Jan Nowak, Wýth Smola

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1651-1704, MZA Brno, sign. 10964 O, fol. 164

Ve starých kronikách se lze dočíst, jaké si mohla nevěsta přinést věno: „Nevěsta moc bohatá není,
dostala do věna 1 husu mladou, 1 kačenu mladou, 1 pintu pohaniny, 40 vajec od kur domácích, 1
žejdlík medu dobrého, 2 žejdlíky homolek sýrových, 2 pinty mouky černé na chléb, 1 čtvrtici obilí
na setí, 1 čtvrtici ovsa dobrého, 14 loktů plátna dobrého, 2 suknice, 1 střevíce nízké, 2 páry dřevá-
ků, 1 měch řepy, 2 žejdlíky semínka lněného a na penězích 12 zlatých.“54 Dcery z bohatších hospo-
dářství zpravidla dostávaly věnem alespoň jednu krávu.

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou si s sebou Salomena
do nového domova patrně přivezla, byla díže. Ta se nikdy
nikomu nepůjčovala a ani se zbytečně nevynášela z domu.

K prvnímu zadělání vstala Matějova žena ještě za hluboké
noci, o druhé hodině. Do díže dala všechny potřebné suro-
viny: žitnou mouku, kvásek, vodu, kmín a sůl a než do
nich ponořila kopist, udělala jím nad díží tři křížky. Těsto
musela mísit nejméně půl hodiny až bylo dobře vypraco-
vané. Poté zakryla díž dřevěným poklopem a nechala
chlebový základ tři hodiny kynout. Zatím pořádně roztopi-
la pec, omyla místa, kam položí těsto v ošatkách na doky-
nutí, aby chléb nezplesnivěl. Ještě navařila polévku
k snídani, opatřila drůbež a zase zpátky ke chlebu… Vyn-
dala všechno těsto na stůl, udělala na dně díže tři křížky,
aby se boží dárek vydařil. Začala hníst kulaté bochníčky,
vkládala je do pomoučených ošatek. Když bylo hotovo,
vymetla pometlem rozpálenou pec. Vhodila do ní tři hra-
chová zrna, aby chléb neoprýskal a nespadl a vyklopila na
dřevěnou lopatu první bochník. Požehnala jej třemi křížky
a aby se poznal, udělala do něj tři dolíčky. Doprovázen slovy: „Pán bůh napřed a chlebíček za

54 Kronika věků, str. 298

101

ním“ putoval do pece a k němu i ostatní. Upečené chleby uskladnila hospodyně v komoře. Jedna
várka vydržela až tři týdny a mnozí, kdož ještě pamatují domácí pečení, říkají, že čím starší chleba,
tím byl lepší…

Trvalo tři a půl roku, něž se Matěji a Salomeně narodilo první dítě. Až 28. prosince 1684 spatřila
světlo světa dcera Rozina (3.1.). Po více jak dvou letech pokřtili 25. února 1687 další děvčátko.
Dostalo jméno Dorota (3.2.). Teprve 10. července 1689 zaplakal ve světnici syn. Podle přání rodičů
mu pak říkali Jakub (3.3.). Matouše (3.4.) porodila Salomena 30. srpna 1691. Jako pátý přišel na
svět 3. března 1694 představitel sledované linie rodu – Jiřík (3.5.)

datum narození 3. března 1694 místo narození Okřešice
dítě
rodiče JYRŽYK
kmotr a svědci
Matieg Nagmon, Salomena

Dobyass Hasek, Anna Netolycžkowa

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1693-1733, MZA Brno, sign. 10952 N, fol. 14

Těhotenství bylo dříve bráno jako výjimečný stav, při kterém se žena ocitla v bezprostředním ohro-
žení života. Po celou dobu proto musela budoucí matka respektovat mnohá nařízení, dodržovat
všelijaké příkazy a zákazy. Tato preventivní opatření měla tři důvody. Za prvé zachovat těhotnou v
dobré fyzické kondici, za druhé dbát na zdravý vývoj plodu a za třetí pečovat o prsa, aby narozené
dítě nalezlo pokrm, ke kterému bylo přírodou odkázáno.

Budoucí matka se musela vyvarovat všech nepříjemných pocitů a emocí, leknutí, strachu a vyhýbat
se nelibým pachům či určitým druhům jídla. Měla se chránit před uhranutím, tzn. před pohledem
cizího člověka, nesměla pohlédnout na ošklivé nebo nebezpečné věci, měla zakázáno dívat se do
ohně nebo na bouřku a rovněž nemohla spatřit určitá zvířata. Úkolem všech těchto omezování bylo
ochránit očekávané dítě před fyzickými či psychickými anomáliemi. Pokud například budoucí mat-
ka spatřila nenadále zajíce, byla velká pravděpodobnost, že se narodí dítě se „zaječím pyskem“;
jestliže asistovala při vrhu selátek, mělo se narodit dítě se „sviňským rypákem", pakliže pohlédla do
ohně, byla velká pravděpodobnost, že se jí narodí zrzavé dítě. Pokud by budoucí matka snědla jaho-
dy v den sv. Jana Křtitele, narodilo by se mlsné dítě, kdyby snědla chléb, narostla by dítěti velká
hlava a jestliže by snědla rybu, dítě by nemluvilo.

Jako prevence potratu a lék proti nepříjemným stavům v těhotenství se užívaly bylinné odvary, čaje,
sirupy, obklady, oleje, podávaly se pilulky, čípky nebo podkuřování dýmem z pálených bylin.

V dřívějších dobách věřilo, že povahové rysy nenarozeného dítěte se projevují prostřednictvím chutí
těhotné ženy. Pokud by nedostala, nač se jí sbíhají sliny, mělo prý dítě v břiše matky trpět. Pokud
žena jedla ráda zvěřinu, ohlašoval se příchod statečného chlapce, naopak zálusk na sladké před-
znamenával narození dívky. Totéž značily skvrny v obličeji budoucí matky nebo špičaté břicho. Na-
opak narození chlapce dávaly tušit její široké boky nebo tmavé prsní bradavky.

Salomena všechno absolvovala mnohokrát. Znovu 3. června 1696. Jenomže tentokrát to nedopadlo
dobře. Děvčátko jménem Justýna pobylo mezi svými sotva tři měsíce. V září téhož roku zemřelo.

Matějově ženě už bylo třicet šest let, když si odbyla zvlášť těžký porod. Dne 27. července 1698 při-
vedla na svět dvojčata – Vavřince a Marii. Jedno z nich si smrtka vzala už 5. srpna. V matrice
však není psáno, zda šlo o chlapce nebo děvče.

Ve venkovských oblastech, kde matka kvůli vytíženosti na zemědělské usedlosti dítě nekojila, byla
kojenecká úmrtnost vyšší. O nejmenší děti se často musely starat nedospělé dívky, které ještě ne-
mohly vykonávat těžkou fyzickou práci. U Neumannů tomuto úkolu patrně dostála nejstarší Rozina.

Pozvolna se blížil konec století. Nejeden farář strašil koncem světa, vyzýval k pokání a tím zasel do
duší lidí zmatek. Panovalo napětí a strach, s úzkostí se očekávala půlnoc. Pak zatroubil ponocný,
rozezněl se zvon a svět zůstal, jak byl.

102

22. ledna 1706 se u okřešických Neumannů konala svatba. Jako první z dětí se vdávala nejstarší
Rozina (3.1.), kterou si za ženu vyvolil Matěj Foltýn, syn Mikuláše z Hostákova. O čtyři a půl roku
později oženili Matěj se Salomenou syna Jakuba (3.3.). Za ženu mu vybrali Ludmilu Nechvátalovou,
dceru okřešického souseda Prokopa.



3. generace – Jiřík Neumann

Dne 11. listopadu 1715 se na samostatnou cestu životem vydal poslední z přeživších dětí Matěje a
Salomeny, jednadvacetiletý syn JIŘÍK NEUMANN (3.5.). K oltáři dovedl MARIANU po rodu
Špačkovou, ovdovělou TOMANOVOU z Čihalína.

Trvalo téměř dva roky, než se 1. září 1717 zaradovali s narození prvního syna Matouše (4.1.).

Jen o den později publikovala dvorská kancelář moravskou verzi nového robotního patentu, jenž
vycházel z obdobného, třicet sedm let platícího dokumentu. Dekret kromě jiného stanovoval maxi-
málně třídenní robotu, která měla trvat od východu do západu slunce s dvouhodinovou přestávkou.
Nařizoval také, že poddaným, kteří by některý týden strávili v robotě více jak tři dny, se má to, oč
více pracovali, srazit z roboty v týdnu následujícím. Z jiné vsuvky vysvítá, že na některých místech
„poddaní v čas žních, sena sekání a jiných
potřebných hospodářských věcích a pracech
po dvou osobách vedle starobylého a nepře-
tržitého způsobu robotují.“ Tímto nový ro-
botní patent nepřímo připouštěl překračo-
vání stanovené robotní práce. Ačkoliv přinesl
určité novoty, dřívější ustanovení z roku 1680
nezměnil a také neodstranil jejich původní
nepřesnost.

Ještě dříve, než se Jiřík a Mariana dočkali
dalšího dítěte, jejich první syn Matouš (4.1.)
18. listopadu 1718 zemřel. Uprázdněné místo
v rodinném kruhu zaujala 19. září 1719 dcera
Alžběta (4.2.).

Za kmotry jí šli třebíčští sousedé Ludvík Vaj-
nar a Marie Historiková. Přijetím kmotrov-
ství akceptovali příslib, že budou o dítě pečo-
vat v případě, že by ztratilo rodiče; že jim
budou pomáhat s výchovou a že budou dohlí-
žet na to, aby kmotřenec plnil náboženské
povinnosti. Nakonec se zavázali i k tomu, že
se budou s dítětem stýkat, aby se stali přáteli
a aby mu byli dobrými rádci.

Zatímco v jiných rodinách se rodilo jedno
dítě za druhým, Mariana se k dalšímu porodu chystala až po necelých třech letech. 14. března 1722
získaly Okřešice nového obyvatele. V Neumannově světnici se z plných plic hlásil o slovo syn Josef
(4.3.).

Na sklonku třiadvacátého roku 18. století zažila tato generace zvlášť významnou událost v podobě
korunovace císařského páru Karla VI. a Alžběty Kristýny českými panovníky. Předcházelo jí přijetí
tzv. pragmatické sankce, jež měla zajistit nedělitelnost habsburské monarchie a pro Karlovy po-
tomky panovnickou posloupnost v mužské linii a pokud by mužských následníků nebylo, tak v linii
ženské. Nebývale pompézní korunovace měla být pro českou šlechtu odměnou za hladké schválení
tohoto dynastického dokumentu.

Neumannovi a jejich sousedé se o takových událostech dozvídali od faráře z kazatelny nebo skrze
kramářské písně. Pragmatická sankce je nijak zvlášť nezajímala, neboť netušili jak silně v budoucnu
ovlivní jejich životy.

103

Překulil se rok a 9. července 1724 pomohla bába Marianě s porodem dalšího dítěte. Novorozeného
syna pokřtili jménem Jakub (4.4.).

Čas neúprosně plynul. Starý otec Matěj si musel přiznat, že už na hospodaření nestačí. Proto podle
tradičních zvyklostí převzal péči o grunt Jiřík, jako nejmladší přeživší syn. Ovšem slovo bývalého
hospodáře mělo i nadále největší váhu.

MZA Brno – pozemková kniha Okřešice sign. 510

Jiří Najmon (3.5.)

Léta Páně 725 dne 4. February ujal grunt tento od otce svého Matěje Najmona dle knih starých
folio 21055 se vším k němu přináležejícím příslušenstvím a povinnostmi za sumu hlavní 120 kop,
kteroužto sumu do vyjití roku 746 nápadníkům náležitě vykladl a zaplatil a s tím sedí s bohem
v zaplaceným

O dva měsíce později vynášel Jiřík z chalupy malou rakvičku s tělem synáčka Jakuba. Hošík zemřel
25. dubna a místo posledního odpočinku našel na hřbitově při kos-

tele sv. Vavřince ve Lhotě.

Prostor s hroby býval řádně vymezen přírodním ohrazením, dřevě-
nou, častěji však již kamennou zdí a opatřen vstupní branou. Tato

bariéra byla nejen ochranou proti volně se pohybujícímu zvířectvu,

ale tvořila i symbolické oddělení světa mrtvých od světa živých.
Také plocha hřbitova se s největší pravděpodobností členila podle

sociálního postavení zemřelých. Zámožnější a výše postavení si

zajišťovali místa co nejblíže kostelu. Čím bylo místo vzdálenější,
tím bylo považováno za podřadnější. Děti se pohřbívaly až při hřbi-

tovní zdi.

V následujících letech se rodina znovu rozrostla. 19. března 1726
poprvé spatřila svět Marie (4.5.) a 26. července 1728 ji v houpadle

vystřídala Anna (4.6.)

Děti vyrůstaly v období označovaném jako baroko56, které je cha-

rakteristické obrovským rozmachem katolické zbožnosti. Vyvrcho-

lila obliba náboženských bratrstev, mariánského kultu a roku 1729 kostel sv. Jakuba ve Lhotě
byl svatořečen Jan Nepomucký (1729) - nejpopulárnější český svě-

tec všech dob. V této epoše dosáhla svého vrcholu i obliba náboženských poutí. Už se většinou ne-

jednalo o individuální prosebnou či děkovnou pouť provinilých, nemocných či vděčných osob, ný-

brž šlo o skupinový jev, kdy se na cestu vydávali lidé třeba z jedné farnosti pod vedením duchovního,

55 tato gruntovní kniha se nedochovala
56 mezi lety 1650 až 1750

104

aby se hromadně vyznali ze svých hříchů, činili pokání a získali tolik ceněné odpustky. Nábožen-
ských poutí se bezpochyby účast-
nili i Neumannovi.

Lidé z Třebíčska nejčastěji
vali za božím osvícením do
la Narození Panny Marie v Přiby-
slavicích a do nedaleké mariazell-
ské baziliky v Rakousku. Dalšími
vyhledávanými místy byla poutní
kaple na Strážní hoře v Třebíči či
kaple a kostely v Jesenici, Jem-
nici, Kostníkách či Dobré Vodě u
Kdousova. Jinými cíli poutníků
byly kaple v Opatově či v Hlubo-
kých Mašůvkách poblíž Znojma,
případně chrám v Kostelním Vydří u Dačic.

Ač již přivedla na svět šest dětí, začátkem roku 1731 porodila devětatřicetiletá Mariana sedmého
potomka - syna Jiřího (4.7.).

datum narození 13. dubna 1731 místo narození Okřešice
dítě
rodiče GEORGIUS (JIŘÍ)

kmotr a svědci Georgius Neimann, Maria (Jiří Neumann, Marie)

Wenceslaus Kechka, Elisabetha Hochheihlin ambo Treb. (Václav Kechka, Alžběta Hochheilová, oba
z Třebíče)

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1693-1733, MZA Brno, sign. 10952 N, fol. 734

Ani to nestačilo. Dne 27. ledna 1734 jí porodní bába přistrčila do náručí novorozené děvčátko. Záhy
se s ním otec a kmotři odebrali ke křtu. Matka se církevního obřadu neúčastnila, jelikož v době šes-
tinedělí byla považována za nečistou. Když kmotra přinesla uplakanou holčičku z kostela, se slo-
vy: odnesli jsme vám pohana, přinášíme křesťana, předala Kateřinu (4.8.) matce. Leč provedený
církevní úkon nebyl zadarmo; Jiřík musel faráři zaplatit plných 15 krejcarů.

Deset měsíců nato, dne 12. listopadu 1734 zamířila do Neumannovy chalupy smrt. Sekla kosou a
odvedla si s sebou dvaasedmdesátiletou Jiříkovu matku Salomenu.

datum úmrtí 12. listopadu 1734 místo úmrtí Okřešice
zemřelý/á
In Dno Reqvievit SALOMENA Vidua Post Dtum Matheam Naimon annorum 74 Provisus extremis
Sacramentis sepultus Lhota ad S. Laurentius
V Pánu zesnula SALOMENA, vdova po zemřelém Matěji Najmonovi stará 74 let zaopatřena svá-
tostmi umírajících, pohřebena ve Lhotě u sv. Vavřince

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1701-1771, MZA Brno, sign.10973 Z, fol. 481
105

Ani pohřeb nebyl z nejlevnějších. Pokud by Neumannovi využili všech možností, které se jim při

vypravení zemřelého na poslední cestu nabízely, zaplatili by poměrně vysokou částku podle násle-
dujícího ceníku:

duchovní průvodce při pohřbu 30 krejcarů
ministrant z duchovenstva při pohřbu 15 krejcarů
světský ministrant při pohřbu 3 krejcary
nosič kříže při pohřbu 3 krejcary
nosič rakve v první řadě 18 krejcarů
nosič rakve v další řadě 10 krejcarů
za requiem 2 zlaté
za zpívanou mši 1 zlatý
farář za zpívanou mši 1 zlatý
varhaník při mši 1 zlatý
calcant (šlapač měchů) při mši 15 krejcarů
každý instrumentalista při mši 30 krejcarů
basista, tenorista při mši 30 krejcarů
každý levita (přisluhující kněz) při mši 24 krejcary
ministrant z duchovenstva při mši 12 krejcarů
světský ministrant 3 krejcary

K domácí drobotině přibylo ještě děvčátko. Otevřelo očka 6. října 1736 a od třebíčského kněze do-
stalo jméno Rozina.

Neumannovi neměli na růžích ustláno. Stejně jako většina poddaných vedli chmurný život s nároč-
nými robotami, neutuchající bídou a hladem. Problém byl natolik závažný, že se už nedal přehlížet.
V lednu 1736 přišel na přetřes i v
české dvorské kanceláři. Úředníci
předložili panovníkovi návrh na pro-
šetření, jaké jsou nevolníkům uklá-
dány povinnosti. Následujícího roku
představili nástin nového robotního
patentu, jenž byl poté, dne 27. ledna
1738, schválen. Jednalo se o obsáhlý,
čtyřicet článků čítající soupis pod-
danských povinností při zeměděl-
ských a dalších pracích, ale též příka-
zů pro vrchnosti a jejich úředníky. V
patentu bylo stanoveno, že robota
nesmí trvat jako dosud od východu
do západu slunce, nýbrž ta tažná o
dlouhých jarních a letních dnech
nanejvýš deset hodin denně, přičemž
doba jízdy na pole a z pole měla být do této doby započítána. Avšak naproti tomu o senách a žních
se nemělo těchto deset hodin „počítati tak přesně“. Pokud šlo o robotu ruční, nebylo stanoveno
žádné měřítko „poněvadž při ruční robotě člověk může vydržeti trochu déle než dobytek z pota-
hem“.

Panovník doufal, že nový patent přispěje k zachování všeobecného pokoje, ale místo toho vypukla
na mnoha místech Čech a Moravy selská povstání. Nejvíce bylo zasaženo Bechyňsko, Prácheňsko,
Berounsko a Chrudimsko. Vzbouřilo se na sto panství a jako vždycky byla selská revolta postupně
umlčena za pomoci vojska.

Na přelomu let 1739 a 1740 zažili Neumannovi zvlášť krušné časy. O slovo se přihlásila nadmíru
krutá zima; pravděpodobně jedna z nejdelších a nejstudenějších za poslední tisíciletí. Sibiřská, la-
ponská nebo grónská se jí říkalo. Začala 1. listopadu a skončila 4. května. V kronice obce Kostelec u
Křížku se píše: „Roku 1740 zamrzla veškerá zem a voda do hloubky dvou metrů, takže nebylo po-
třebné vody ani na vaření jídla ani pro dobytek... Léto bylo toho roku chladné, žně započaly kon-
cem září, ale již o sv. Havlu napadl sníh na nesklizenou úrodu. Toho roku bylo jen 12 týdnů bez
sněhu.“ Ozimy neměly možnost vyrůst, proto byl v létě 1740 nedostatek obilí. Zato ovoce se urodila
hojnost.

Zatímco poddaní ukládali jablka na zimu, rozezněly se po celé zemi zvony oznamující smrt císaře
Karla VI. († 20.10.1740), jímž vymřela linie rakouských Habsburků po meči. Na trůn nastoupila

106

třiadvacetiletá Marie Terezie, jako první ze tří Karlových dcer. Byla již provdaná za Františka I.
Štěpána Lotrinského; měla s ním už dvě děti a další nosila pod srdcem.

S jejím nástupem na trůn nesouhlasili pruský král Fridrich II., který si dělal nároky na Slezsko, ani
Bavorsko, Sasko, Španělsko a Francie. Její sestřenice, dcery staršího Karlova bratra Josefa I., byly
manželkami saského kurfiřta Bedřicha Augusta II. a bavorského kurfiřta Karla Alberta. První z nich
držel titul polského krále a měl v plánu připojení Moravy, která s Polskem na severovýchodě hrani-
čila. Druhý se ucházel o české království a o císařský titul. A v pozadí stála Francie, která by byla
ráda rozšířila své teritorium o Rakouské Nizozemí.

Ani na domácí politické scéně neměla Marie Terezie také na růžích ustláno. V monarchii se proti
ženské vládě zvedla vlna odporu a opozice by raději na trůně viděla bavorského kurfiřta.

V půli prosince čtyřicátého roku začala útokem pruské armády tzv. první válka slezská. Blesková
agrese byla natolik překvapivá, že habsburské ozbrojené síly, v čele s přestárlou generalitou, nedo-
kázaly vůbec reagovat. Mladé panovnici nezbývalo nic jiného, než vyhledat nové, o generaci mladší
odborníky. A Prusové mezi tím postupovali...

Nezaváhaly ani francouzsko-bavorské síly, jež ke konci listopadu obsadily Prahu. Hospodářské a
vojenské ztráty přinutily panovnici k těžkému rozhodnutí. Naštěstí pro ni Fridrich II. nehodlal hrát
pěšáka na šachovnici francouzské politiky, a tak přijal její návrhy na mír, následně uzavřený 11.
června 1742. Pruský král si stanovil podmínku, že se Marie Terezie vzdá v jeho prospěch větší části
Slezska a celého Kladska57. Za své tak vzala naděje Francouzů na pruskou pomoc v operacích v již-
ních Čechách. Rakouská ofensiva byla úspěšná a ukončila i vládu bavorského Karla Albrechta.

Rakouský úspěch Fridricha II. vystrašil a přiměl jej k obnovení válečných operací. Jeho armáda
vpadla do severo-východních Čech a na Moravu. Šla od vítězství k vítězství a to donutilo Marii Tere-
zii 28. července 1742 k podepsání nové mírové smlouvy. Ztráta Slezska byla zpečetěna. V daném
okamžiku byl z pohledu Vídně vyřazen ze hry nejnebezpečnější soupeř a Rakousko se mohlo sou-
středit na zápas se zbývajícími protivníky.

Panovnice vyzvala v červenci 1742 poddané sedláky, aby se hlásili do vojska. Po třech letech vojen-
ské služby jim slibovala osvobození z poddanství. Patentem z 18. října 1742 byli povoláni do vojska
myslivci, vojenští vysloužilci a invalidé. Měli plnit funkci domobrany a bránit nepříteli zejména ve
vybírání kontribuce a odvádění rekrutů.

Zatímco lidé se snažili žít, jak jen to šlo, politické nebe se měnilo ze dne na den. Marie Terezie do-
nutila k míru v září 1742 Sasko, koncem prosince kapitulovala v Praze francouzská posádka, která
odešla 2. ledna 1743.

Rakouská armáda se dařilo jak v Bavorsku tak v Severní Itálii. To vzbudilo u pruského krále Fridri-
cha II. znovu obavy z možné ztráty Slezska. Na nic nečekal, v červnu 1744 vnikl třemi proudy do
Čech a 10. září dobyl Prahu. Prusové v tom roce obsadili rovněž jih země. Je pravděpodobné, že se
s nimi minimálně v tomto období setka-
li i Neumannovi.

Rakouská armáda se snažila odříznout
Fridrichovi zpáteční cestu a donutit jej k
bitvě. Té se pruský král bránil. Aby ne-
zůstal v obklíčení, ustupoval a do polo-
viny prosince 1744 nebyl v Čechách
jediný pruský voják.

Situace se vyvíjela ve prospěch Marie
Terezie. Zatímco Fridrich II. se nehodlal
za žádných okolností vzdát dobytého
Slezska, česká a uherská královna byla
naopak odhodlaná získat ztracené úze-
mí zpět. Ale pak se od ní štěstí odvrátilo.
Její armáda šla od porážky k porážce.
Nastalá situace panovnici donutila k
podpisu nové nevýhodné mírové smlou-
vy. Dne 25. prosince 1745 potvrdila v Drážďanech podruhé pruskou vládu nad většinou Slezska a

57 Marie Terezie ztratila Slezsko, bohaté území s více než 40 000 km2, s 1,5 mil. lidí. Pruský stát se tím zvětšil o jednu třeti-
nu.

107

Kladskem, zatímco Fridrich II. na oplátku oficiálně uznal manžela Marie Terezie Františka I. za
císaře Svaté říše římské. Od té chvíle získaly úřady habsburské monarchie opět právo nazývat se
císařsko-královskými. Ve střední Evropě zavládl mír, ale na italském a nizozemském bojišti se válči-
lo dál.
Panstvo uzavřelo dohodu, avšak ve válkou postižených Zemích koruny české se ještě dlouho vyčíslo-
valy škody. Na mnoha místech propukl hladomor a narůstala drahota. Do závratné výše se zvedly
ceny masa i obilí. Teprve roku 1747 naplnili sedláci po dlouhém čase sýpky obilím opravdu vrchova-
tě.

Roky přibývaly jak korálky na niti. Události střídaly jedna druhou a Jiří Neumann uprostřed všeho
dění dál hospodařil na svém gruntě. Teprve roku 1758 předal žezlo nejmladšímu synovi.



4. generace – Jiří Neumann, chalupník

Od padesátého šestého roku 18. století se země
zmítala ve válečných kotrmelcích. Sem tam
táhla vojska; tu rakouská, tu pruská a nenecha-
la sedláky ani na chvíli v klidu, aby mohli pečo-
vat o svá stavení a pole.
Po dvou letech se bojištěm stala Morava, skrz
kterou si chtěl pruský král Fridrich II. probojo-
vat cestu na Vídeň. Ovšem osud mu nepřál.
Sice 5. listopadu 1757 v bitvě u Rossbachu od-
razil postup Francouzů a říšské armády do
Saska a násled-ně 5. prosince vyhnal vítězstvím
v bitvě u Leuthenu tereziánskou armádu ze

108

Slezska, ale tyto úspěchy znamenaly v podsta-tě pouze odvrácení katastrofy. K rozhodujícímu ví-
tězství potřeboval porazit vojsko Marie Terezie. V noci z 27. na 28. května se Prusové položili před
Olomoucí a zahájili obléhání. Po dvou dnech začalo ostřelování a bombardování zdejší pevnosti.
V jejím okolí a na zásobovacích liniích ze Slezska se rozhořela naplno „malá“ válka. Ovšem nedosta-
tek sil a porážka pruské zásobovací kolony u Domašova nad Bystřicí způsobily Fridrichův kvapný
ústup přes východní Čechy do Slezska.
V tomtéž čase, dne 6. října 1758 převzal sedmadvacetiletý JIŘÍ NEUMANN (3.5.) od svého čtyřia-
šedesátiletého otce grunt v Okřešicích.

MZA Brno – pozemková kniha Okřešice sign. 510

Nový zápis Jiřího Najmona (4.7.) Léta Páně 1758 dne 6. Octobris za správy hejtmanské uro-
zeného pana Františka Martina Ruprechta, toho času panství třebíčského mil. zřízeného direkto-
ra, postupuje dobrovolně a dle přátelského domluvení Jiří Najmon synu svému vlastnímu téhož
jména Jiřímu Najmonovi se vším právem a příslušenstvím v sumě předešlý 120 kop gr. míš.

109

na vejrunky roční po 3 kopách
Spravedlnost patří
Jiřímu Najmonovi odstupiteli gruntu na vše 120 kop
Přijměnky postupitel zanechává přistupiteli pár koňů, vůz celej, nádobí vorný dvoje, pilu kladní,
sekeru, kopáč, vidle senný, hnojný a k peci.

Paměť: Poněvadž odstupitel ještě jeden rok z ohledu syna a jeho nevěsty mladosti hospodařiti chce,
pročež také ozimní obilí budoucně kliditi, z něho však zase roli zaseti povinen, ostatně ale
Za vejminku každoročně až do svojí a manželky jeho též do její smrti, však ale jen do polovice
užívati bude, do každý trati pode 2 m.58 ozimnýho, 2 m. jarního síti, ječmena ¼, hrachu ¼, záho-
nek zelí a záhonek lnu.
Sign. na zámku třebíčském dne a roku svrch psaného.59

Za pár dní, 12. listopadu 1758 si Jiřík přivedl hospodyni. Za ženu si vzal ANNU DOLEŽALOVOU
(* 07.03.1737), dceru Matouše z Budíkovic.

datum sňatku 12. listopadu 1758 místo sňatku
snoubenci
svědci GIRŽIK syn Giržika Nagmona sedlaka z Okržessicz, ANNA czera po neb. Mataussowy Docžekalowy,
sedlaku z Budikowicz

Tomass Maress, sedlak z Okržessicz; Waczlaw Docžekal sedlak z Okržessicz

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1705-1790, MZA Brno, sign. 10965 O, fol. 446

Sešli se hosté, přijel ženich a společně poklekli před rodiči. Matka jim udělala na čele tři křížky, otec
jistě pronesl nějakou řeč. Po domácí ceremonii se průvod vydal na vozech do kostela. Zvuk varhan
se velebně rozléhal a farářův hlas se slavnostně nesl prostorem: „Co bůh spojil, člověk nerozlu-
čuj,“ potom se ztišil, „snášej jeden druhého mile, budu se modlit za vás za oba.“

Okřešická výměnkářka, Jiříkova matka Mariana vypravila syna do života, ale vnoučat se už nedo-
čkala. Naposledy vydechla 5. května 1759.

datum úmrtí 5. května 1759 místo úmrtí Okřešice
zemřelý/á
MARIE manželka Giržika Nagmona sedlaka z Okřešic – na hr. filialniho kostela Lhotskýho – 67 let

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1701-1771, MZA Brno, sign. 10973 Z, fol. 752

58 měřice
59 Jiří Neumann vyplácel v letech 1759-1769 podíly z gruntu. Poté už bylo vše zaplaceno a Jiří vlastnil grunt bez závazků.

110

V chalupě tak zůstali jen manželé Jiřík a Anna, starý otec Jiří a čeleď. Teprve 26. listopadu 1761 se

světnicí rozezněl dětský pláč. Hospodářova žena porodila chlapce jménem Tomáš (5.1.). Hoch však
žil jen něco málo přes tři měsíce. Začátkem března 1762 uložili jeho tělíčko do chladného hrobu.

15. června téhož roku vyšla emise papírových peněz, které měly na sobě vytištěné označení Banco

Zettel (v překladu bankovní lístek). Lidé jim říkali bankocetle. Peníze byly emitovány v nominálních
hodnotách 5, 10, 25, 50 a 100 zlatých, v celkovém objemu 12 mil. zlatých. Jejich hlavním cílem bylo

získat potřebné finanční prostředky na vedení války a stále stoupající státní výdaje. Že to byly první

papírové peníze na našem území, mezi obyvatelstvem vyvolávaly velkou nedůvěru.

V té době dělalo lidem starosti počasí. Po obzvlášť deštivých letech 1763 a 1764 vystřídala uplakané

počasí zima. Vládla kromobyčej dlouho. Sněhem tenkrát v pětašedesátém roce dokonce zapadlo již

kvetoucí obilí. Minul další rok. Jako kdyby
nebylo dost na tom, co příroda dosud před-

vedla, na přelomu let 1765/66 spoutal kraj

znovu třeskutý mráz. „V listopadu příliš mno-
ho sněhu a vody, to známka příští neúro-

dy,“ říkala prastará pranostika. A nemýlila se.

Léto roku 1766 bylo horké, nespadla ani kap-
ka vody a z polí se takřka nic nesklidilo. Nic

pěkného nepřinesly ani následující časy. Zi-

ma na přelomu let 1766/67 začala 25. prosin-

ce, mrazy se pohybovaly okolo -300 C a ještě
10. května padal sníh.

Dokonce i Marie Terezie se ustrnula a nabá-

dala vrchnosti, aby zacházely s poddanými
mírněji než dosud, aby "mohli uživit sebe

i své rodiny a vedle toho v míru i ve válce

platit obecné a zemské dávky". Jenomže kdo
by se tím řídil, když Vídeň byla daleko...

Smutnou Neumannovu domácnost rozveseli- jednotný systém měr a vah platný v Čechách od 1.1.1765

lo 1. února 1767 novorozeně. Sotva dorazili

vyprošení kmotři, třebíčský pekař Martin Votava a jeho žena Zuzana, nastala porada, jak dítě po-

jmenovat. Zvyky byly různé. Buď dítě dostalo jméno toho svatého, který měl při narození svátek

případně po kmotrech nebo podle matčiny volby. Vznikl-li spor, obraceli se na kněze, který rozhodl.

Ale u Neumannů k žádnému sporu nedošlo. Chlapec dostal jméno Josef.

Pak se šlo ke křtu. Hoch měl povijan obtočen červenou mašlí proti uřknutí, bába jej nesla v náručí,

kmotři a otec průvodem za ní. V kostele byli všichni nastražení... koukali, jestli hoří svíce na stranu.

To by znamenalo, že chlapec bude jednou v manželství nevěrný. Pokud světlo docela zhaslo nebo
dítě zaplakalo, říkalo se, že dlouho nevydrží. Josífkovi naštěstí hořela svíce silným, rovným plame-

nem...

Marie Terezie se tenkrát dočkala konce dalšího velkého projektu. V letech 1764-68 byly vyhotoveny
mapy dnes označované jako I. vojenské mapování. Vznikly kvůli akutní potřebě jednotného mapo-

vého podkladu pro vojenské účely a představovaly v té době nejpodrobnější grafické zpracování

krajiny v Evropě.

Během pouhých třia- Okřešice na mapě 1. vojenského mapování z let 1764-1768

dvaceti let zmapovali

zkušení vojenští kar-
tografové celou mo-

narchii. Pro výsled-

nou práci zvolili po-
měrně velké měřítko

1:28800. Jako pod-

klad použili zvětšeni-
nu Müllerovy mapy

Čech z roku 1720. Z

polohopisu se mapo-

valy cesty, zděné bu-
dovy, kamenné mosty,

111

louky, pastviny, lesy a vodní toky. Výškopis se kreslil pomocí šraf, které vyznačovaly úpatnice te-
rénních objektů. Ovšem mapování bylo prováděno bez geodetických základů převážně pohledovým
(a la vue) způsobem. Pro značné polohové deformace nemohlo dát přesné topografické mapy. Listy
1. vojenského mapování se proto nedaly spojit v jeden celek. Z geograficky obsahového a grafického
hlediska jsou však dnes výborným podkladem pro studium vývoje krajiny.

Počasí si nedalo pokoj. Po neúrodách v letech 1769 a 1770 byla situace víc než dramatická. Jeden
rok řádily silné deště, v sedmdesátém roce pro změnu napadlo v březnu velké množství sněhu, který
pak ležel na polích přes čtrnáct dní. Když roztál, znemožňovaly záplavy setí. A tak šlo zrno do země
až po svatém Jiří. Ještě by se bývalo mohlo ledacos napravit, ale dorazil další nevítaný rozmar poča-
sí: předchozí sníh a mokro vystřídalo mimořádné sucho, které trvalo od konce dubna do 17. června.
Na polích nezůstalo téměř nic.
V následujících týdnech ceny obilí
rychle stoupaly. Brzy byly spotře-
bovány i zásoby určené na osivo.
Léto roku 1771 propršelo a všechno
hnilo doslova před očima. Lidé už
neměli nic pořádného k jídlu. Jedli
otruby, kořínky, stromovou kůru,
chleba pekli z pilin a přidávali do
něj kousky zelí. Neváhali pozřít
maso ze psů a koček ani z uhynu-
lého dobytka. Cestovat nebylo
bezpečné, neboť tlupy hladem
téměř šílených žebráků ohrožovaly
pocestné. Po celé zemi se šířily
nemoci.

Josef II., který navštívil hladovějící
krajinu, musel v hlášení své matce konstatovat: „Čechy se málem položily. Hlad ničí zemi, a bude
tuto zemi ničit ještě více, protože nikdo neví, co podniknout.“ Nakonec vydal zákaz vyvážení obilí
ze země (patent ze dne 7. ledna 1772) a nařídil dovoz obilí do Čech z Uher a Banátu, které
v tomto období nebyly neúrodou postiženy. Přes všechna opatření, byť uskutečňovaná značně
opožděně, se již kritický nedostatek potravin nepodařilo odstranit a hlad vyústil v hladomor.
Doboví kronikáři píší o hřbitovech, které nestačily pojímat mrtvé. Zemřelí byli často ukládáni
do masových hrobů. Celkový počet obětí, který si hladomor vyžádal, se odhaduje v Čechách a
na Moravě na neuvěřitelných 480 tisíc, tj. 15 % všeho obyvatelstva.

Toho bídného času matka Anna, ač stejně jako všichni ostatní hladověla, dokázala donosit dítě.
U Neumannů se narodilo 26. dubna 1771 děvčátko jménem Kateřina (5.4.).Jenomže byla
slaboučká a tak pro ni už 8. května stloukal Jiřík rakvičku.

Chalupy se dosud pojmenovávaly např. podle rodu nebo posledního hospodáře. V letech 1770
a 1771 došlo na jejich přehledné číslování. Zpočátku chodili po vsích a městech vojáci, pořizo-
vali přesný soupis a čísla psali podle předem daného řádu křídou zárubně dveří. Začínalo se
nejdůležitější budovou. Číslo 1 obvykle dostalo sídlo vrchnosti. V obcích bez pánů pak byl „jed-
ničkou” rychtářův dům, fara apod. Od nich se šlo po směru hodinových ručiček. U obcí ležících
podél silnice se začínalo prvním domem po pravé straně vesnice ze směru, z něhož přijížděla
vrchnost, po opačné straně se pak vracelo. Až později byla domovní čísla napsána na dřevěné,
plechové, popřípadě keramické tabulce, vytažena v omítce nebo také provedena štukem. Neu-
mannova chalupa měla na dveřích napsáno číslo „11“.

Hladomor byl už minulostí, když Anna přivedla 12. dubna 1773 na svět dceru Marii (5.5.). I jí,
jako ostatním sourozencům, šel za kmotra třebíčský pekař Martin Otava a za svědka křtu jeho
žena Zuzana.

Po dvou letech, dne 18. května 1775 nesli z Neumannovy chalupy ke křtu další dítě, syna Ja-
kuba (5.6.), představitele sledované linie rodu.

112

datum narození 18. května 1775 místo narození Okřešice 11
dítě
rodiče JAKUB

kmotr a svědci Georgius Neümann Rusticus; Anna (Jiří Neumann, sedlák; Anna)

Martinus Otava Pistor Trebitschensis; Susanna uxor ejus (Martin Otava, pekař; Zuzana, manželka
jeho)

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1770-1790, MZA Brno, sign. 10954 N, fol. 91

O půl roku později vešel v platnost nový robotní patent (07.09.1775), který omezil daňové zatí-
žení a vyměřil přesně robotní dávky. Rozdělil venkovské obyvatelstvo do jedenácti tříd podle výšky
kontribuce. Nejchudší robotovali nanejvýš tři dny v týdnu. Současně byla určena délka robotního
pracovního dne. V zimních měsících (od října do března) ji patent stanovil na osm hodin, v letních
měsících pak na dvanáct hodin včetně cesty do práce, z práce a přestávky na odpočinek..60

Do Neumannovy rodiny přibyly ještě dva hladové krčky. Dne 6. ledna 1778 porodila Jiříkova
žena dcerku Marii (5.7.) a 2. ledna 1781 syna Matyáše (5.7.)

Chvíli před tím, dne 29. listopadu zemřela ve Vídni císařovna Marie Terezie. Její syn Josef II., do-
posud jen spoluvládce, mohl konečně uskutečnit změny, které za matčina života nešlo prosadit. Je
známý především toleranční patent z 13. října 1781, jímž panovník prohlásil za povolené i vyznání
augsburské (luteránské), reformované helvetské (kalvínské) a řecko-pravoslavné. Předpisy upřes-
ňující postup přihlašování se k tolerovaným náboženstvím vyšly až 16. ledna 1782. Hned v tom roce
se v Čechách a na Moravě přihlásilo k evangelické víře na padesát tisíc osob.

Vydáním tolerančního patentu panovníkovy snahy o vylepšení monarchie nekončily. Dne 1. listo-
padu 1781 publikovala dvorská kancelář patent o zrušení nevolnictví. Poddaní už nemuseli prosit
vrchnost o dovolení, když chtěli uzavřít sňatek, odstěhovat se z panství nebo když chtěli dát děti na
řemeslo nebo na studia. Přetrvávala však robotní povinnost a povinná služba sirotků.

1. listopadu 1786 vešel v platnost další z Josefových patentů. Tentokrát o dědičnosti příjmení. V
praxi to obvykle znamenalo, že jedno z příjmí otce bylo – s eventuálními různými formálními úpra-
vami – zvoleno za příjmení, tj. dědičné jméno rodiny, tedy i žen a dětí, z nichž mnohé před rokem
1786 vlastní příjmí neměly. Ale Neumannovi už nosili své příjmení dávno.

Chvíli nato, dne 10. prosince 1786 zemřela na souchotiny Jiříkova žena Anna. Zůstalo po ní šest dětí,
z nichž nejmladšímu Matyášovi bylo teprve pět let.

datum úmrtí 10. prosince 1786 místo úmrtí Okřešice 11
zemřelý/á
příčina úmrtí NEÜMANNIN ANA Nachbrarin (NEUMANNOVÁ ANNA, sousedka – katol. – žen. 48 let)

an einer hichtigen Geschvache (na viditelnou slabost – patrně souchotiny)

matrika Červená Lhota 1785-1837, MZA Brno, sign. 10168 Z, fol. 178

60 V 1. pol. 18. století stoupla poddanská povinnost na 4-5 dnů v týdnu celoročně s dvěma potahy a v sezóně až 6 dnů. Zvýšily
se naturální odvody a vznikla povinnost zajišťovat služby na panském dvoře. Kromě přímé platby kontribuce státu vybí-
rala vrchnost další poplatky, např. z mletí v panském mlýnu, za panské pivo, za povolení sňatku, za komín (tedy domovní
daň) atd. Vybíral se i desátek katolické církvi. Celková daňová zátěž činila asi na 70-75%. Státu se odevzdávalo 55%, vrch-
nosti 40% a 5% církvi. Při trojhonném hospodářství, kdy se z jednoho zasetého zrna sklidily v průměru 3, max. 5 zrn, byly
tvrdá robota a hlad příčinou častých selských bouří. Přijetím nového robotního patentu klesla daňová zátěž na 55-60 %.

113

Na cti pak lidem přidal další z Josefových patentů, jenž byl vyhlášen 18. srpna 1787. Bývalí poddaní
už nemuseli klekat před vrchností a ani jí líbat ruce. Císařské nařízení to dokonce označilo za rou-
hání. V tomtéž roce vešla v platnost úprava dědického práva, podle které statek přebíral vždy jen
nejstarší syn.

Tím nejstarším byl u Neumannů Josef. Netrvalo dlouho a nová právní norma se naplnila. 9. října
1789 totiž zemřel i otec Jiří. I jeho přivedly do hrobu souchotiny.

datum úmrtí 9. října 1789 místo úmrtí Okřešice 11
zemřelý/á
příčina úmrtí NEÜMANN GEORG Bauer von da (NEUMANN JIŘÍ, sedlák odsud – katol. – muž. – 58 let)

an Lungensucht (souchotiny – tuberkulóza)

matrika Červená Lhota 1785-1837, MZA Brno, sign. 10168 Z, fol. 179

Jakubovi, představiteli sledované linie rodu, bylo čtrnáct let. Trvalo ještě pět let, než založil vlastní
rodinu.



5. generace – Jakub Neumann, sedlák

Neumannův grunt v Okřešicích čp. 11 převzal po otci Jiříkovi v souladu se zákonem jeho nej-

starší syn Josef. Mladší bratr JAKUB NEUMANN (5.6.)61 dostal sice přiznány podíly z grun-

tu62, ale jinak neměl nic a musel se o sebe postarat tak, jak to mládenci bez hospodářství dělali.
Nechal se u nějakého sedláka najmout jako čeledín63,64.

S takovým postavením se ale spokojil jen málokterý mladý muž. Jistě se nelíbilo ani Jakubovi.

Měl jednu možnost... k majetku si mohl dopomoci výhodným sňatkem. Pokud chtěl mít vlastní
hospodářství, musel se poohlédnout po děvčeti, které by zdědilo grunt. Jenomže takových bylo

jako šafránu. Existovala i druhá eventuali-

ta - vstoupit do manželství s vdo-vou, jež
měla hospodářství po zemřelém muži. Tuto

cestu si vybral i nej-mladší syn zemřelého

Jiříka Neumanna. Myslím, že Jakub slou-
žil v Budíko-vicích a tam si vyhlédl o čtyři

roky star-ší vdovu po Janu Dočekalovi.

Měla sice čtyři děti, ale co už... dostane
grunt a to je hlavní!

kostel sv. Martina z Tours v Třebíči Nastal den s datem 17. května 1795. Ve

dvou domácnostech bylo vše vzhůru no-

hama. V Okřešicích se do toho nejlepšího
co měl, oblékal s pomocí švagrové a sester

dvacetiletý ženich JAKUB NEUMANN

(5.6.) a v Budíkovicích se ke svatbě krášlila
MARIANA DOČEKALOVÁ roz. VÁV-

ROVÁ65. Z obou vsí vyjely vozy se svateb-

61 narozený 15. srpna 1775 v Okřešicích čp. 11
62 podíly z gruntu se vyplácely po malých částkách několik let; nejprve byli na řadě starší podílníci, takže Jakub mohl klidně

deset i více let čekat, než na něj došla řada
63 na Moravě se užívalo i pojmenování „pacholek“
64 o čeledínech více na webu: ogy.de/nsfl
65 Marianna byla dcerou sedláka Matouše Vávry a jeho ženy Anny

114

čany k Třebíči, aby tam kněz v kostele sv. Martina prohlásil oba snoubence za manžele.

V zápise je Jakub uveden jako sedlák, ale to neodpovídá skutečnosti. Jak už bylo zmíněno,
rodný grunt převzal po zemřelém otci nejstarší syn Josef.

datum sňatku 17. května 1795 místo sňatku Budíkovice 17
ženich
nevěsta NEUMANN JAKOP Bauer von Okržesitz (NEUMANN JAKUB, sedlák z Okřešic)
svědci katol. – 20 let - svobodný

MARIANA Wittib nach dem † Johann Doczekal aus dem dorf Budikowitz (MARIANA, vdova po †
Janu Dočekalovi ze vsi Budíkovice)
katol. – 22 let - vdova

Jakop Wawra, Bauer von Budikowitz +++, Mateg Wawra Bauer eben von da (Jakub Vávra, sedlák
z Budíkovic; Matěj Vávra, sedlák rovněž odsud)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1785-1829, MZA Brno, sign. 11039 O, fol. 2

Po svatbě se Jakub přistěhoval do Budíkovic 17 na statek, který jeho ženě připadl po zemřelém
muži.

Za pár měsíců oznámila Mariana manželovi, že už nebudou jen sami dva. Těšil se, jak už se
muži těšívají, že se mu narodí syn. Zvědavá byla také manželka. Existovala na to „zaruče-
ná“ zkouška: „Toto ... jisté jest, vodu (tj. moč) ženy do sklenice vlej a dobře zahradě66, nech ji tři
dni státi. Potom ji proceď skrze tenký šátek a tak spatříš něco velmi drobničkého, jakoby nějaká

semenka neb vši. A ta věc, bude-li
červená, syn jest; pakli bílá, tehdy
dcera.“ Těžko říct, jestli Mariana něco
podobného zkusila a jakého výsledku
se dočkala, ale ještě téhož sedmnác-
tistého devadesát pátého roku se prý
narodil jejich první společný syn
Josef (6.1.)67

Už před několika lety se ve Frankraj-
chu „jakobíni jacísi, postavili se proti
králi a šlechtě“. Lidé se křižovali nad
něčím tak kacířským a mocnosti proti
revolucionářům vyslaly armády. Válka
vynesla za nějaký čas do čela francouz-
ského vojska Napoleona Bonaparta a
s jeho protivníky bylo rázem zle. Všude
rostl strach a panika. Naštěstí jej arci-
vévoda Karel porazil v srpnu 1796 u

66 přikryté
67 Zápis o jeho narození nebyl v matrice Třebíč – Zámek (Podklášteří) 1785-1823, MZA Brno, sign. 11033, část Budíkovice

nalezen, rok narození byl odvozen od věku při úmrtí

115

Schwarzenfeldu na západním úpatí Českého lesa a zamezil nepřátelskému vpádu do Čech. Francou-
zi se otočili zpátky k Rýnu a tzv. 1. koaliční válka skončila podepsáním mírové smlouvy 17. října
1797 v Campo Formiu.

Tenkrát už byl půl roku na světě druhý Jakubův potomek, syn Jakub Filip (6.2.). Poprvé se roz-
hlédl po světě 1. května 1797.

Francouzská rozpínavost rostla a proto zahájila habsburská monarchie v březnu 1799 spolu s Vel-
kou Británií, Ruskem a Osmanskou říší další, již 2. koaliční válku.

Po několika měsících, dne 26. července 1799 se Neumannova rodina rozrostla o dalšího člena. Na-
rodil se Jan (6.3.), představitel následující generace.

datum narození / 26. července 1799 místo narození Budíkovice 17
křtu
dítě JOHANN (JAN)
katol. – muž. – man.
otec Neumann Jakop ein Bauer

matka Neumann Jakub, sedlák
Mariana Tochter des Matheus Wawra Bauers Von Budikowitz
kmotr a svědci
Mariana, dcera Matouše Vávry, sedláka z Budíkovic
Johann Wotawa ... Burger v. Trebitsch; Margareta Hawlatin ... Burger von Unter Kloster

Jan Votava, ... měšťan z Třebíče; Markéta Havlátová, ... měšťanka z Podklášteří

matrika Třebíč (Podklášteří) 1785-1823, MZA Brno, sign. 11033 N, fol. 18

Tou dobou potkávali lidé na všech větších cestách hromadu vojska – pěšáky, dragouny v třírohých
kloboucích, bílé kyrysníky; všichni táhli na Francouze – na Bonaparta. Mimo jiné se přes Moravu
do Bavorska přesouvala ruská vojska a za pár měsíců se vracela zpět. Lidé se s tímto pro ně podiv-
ným národem většinou setkávali poprvé a byl pro
ně poutavou podívanou.

Na začátku nového století, dne 10. října 1801
oznámila svou přítomnost na světě Neumannova
dcerka Rozálie (6.4.).

Mariana trávila šestinedělí podle zvyklostí převážně
v posteli za koutnicí68. Proti uhranutí a zlé moci se
třikrát denně modlívala růženec, pod hlavou mívala
evangelium na ochranu proti strašidlům, večer
vykrápěla kout, aby k ní neměli přístup zlí duchové
a aby jí divoženky v noci nevyměnily dítě.

Izolace šestinedělek vycházela ze všeobecné víry, že
žena je v tomto období „nečistá“ a její pobyt mimo
kout může přivodit různé katastrofy – úhyn dobyt-

68 výšivkou zdobená plachta oddělující postel s rodičkou a dítětem od zbytku místnosti

116

ka a neúrodu, bouři, krupobití, povodeň či požár69. Proto se mohla jen v nejnutnějších případech
pohybovat uvnitř domu – dvůr, sklep a půda jí ale by-ly zapovězeny. Nikdy však nesměla vyjít pros-
tovlasá, jinak by se strhlo povětří nebo by ji mohlo cosi přilehnout a zadusit. V koutě musela bez-
podmínečně zůstat celou noc až do šesté hodiny zrána, přes poledne a před západem slunce, aby
nepřivolala polednici či klekánici. V ústním podání kolovalo mnoho příběhů o následcích nedodr-
žení zákazů, a tak se toho odvážila jen málokterá žena.
Sotva skončilo povinné šestinedělí, čekal matku, pro tu příležitost zahalenou v úvodní plachtě, tzv.
úvod – církevní obřad, při němž byla knězem rituálně očištěna a uvedena zpět do běžného života.
Před domem se sešly mladé ženy ze vsi, aby ji do kostela doprovodily. Ale jak už to bývalo, církevní
obřad si spojily s mnoha prastarými rituály ještě z pohanských dob. Než se vydaly na cestu, obchá-
zela je porodní bába a kropila pomocí svazku kouzelných bylin svatou vodou trojschodnicí (voda ze
soutoku tří pramenů). Sama rodička musela provést spoustu drobných magických úkonů, které ji
měly chránit a podpořit další plodnost. Potkal-li průvod cestou do kostela pohřeb, nesměla na něj
žádná z žen pohlédnout, aby dítě nestonalo. Ty, které měly k mladé mamince nejblíže, přivedly ji i
děcko se zapálenými svícemi až k oltáři. Kněz se pak pomodlil, mamince a dítěti požehnal a pokro-
pil je svěcenou vodou. Závěrem průvod žen společně obřadně třikrát obešel oltář.
Po ukončení šestinedělní izolace a úvodu, pozvala rodina všechny příbuzné a známé, kteří nosili po
celou dobu do kouta dary (polévku, maso, koláče, kořalku atd.) na společnou hostinu. Porodní bába
sundala koutní plachtu a přehazovala ji přes všechny bezdětné ženy i muže, aby na ně přenesla kou-
zlo plodnosti. Tutéž moc měla i tyč na které plachta visela. Pokud ji některá z bezdětných žen koupi-
la, měla prý brzy otěhotnět.
16. listopadu se Jakub dočkal. Marianin tchán a poručník na něj jménem své chráněnky převedl na
omezený čas grunt. Byl mu připsán na devatenáct let, tzn. do dospělosti, nevlastního syna Josefa.

70

69 Kdyby prý někde vyšel oheň a šestinedělka sama vyšla z domu, rozšířil by se až tam, kde by zůstala stát. Jinde se naopak
věřilo, že když šestinedělka zahalená do koutnice obejde chalupu, nikdy nevyhoří.

70 MZA Brno, fond C 17 – Pozemková kniha Budíkovice, sign. 467

117

118

Zápis Jakuba Najmana (5.6.)

Léta Páně 1802 dne 16ho novembris předstoupil na
kanceláři vrchnostenský Matouš Dočekal a předná-

šeje, kterak jeho syn Jan jest umřel, který již tuto

živnost připsanou měl a zanechal po sobě vdovu se
čtyřma malýma dítkama, kterou vdovu on nadjme-

novaný Jakub Neumann sobě za manželku jest pojal

a také tuto živnost až do vejrostu syna Josefa, který
nyní 5 roků starý jest, a to sice na devatenácte roků

odevzdaná byla, která se jemu Neumannovi také až

do vyjití těch 19ti roků se vším právem, příslušen-
stvím, povinnostma a robotama připisuje za sumu

předešlou 220 kop

Na roční termíny po 5ti kopách

Spravedlnost patří

Matouš Dočekal k jeho dispozici sobě zanechává, co
on platil 103 kop

synovi Josefovi Dočekalovi po vyplacených 10 ko-

pách ještě 10 kop

Marianě vdaný v Budíkovicích 15 kop
Janovi 20 kop

Matějovi ... jemu za ustoupení 32 kop

Bětě a Rozině po 20 kopách
Činí 220 kop

Při tom gruntě přijímá nastupující hospodář 2 koně, 2 voly, 1 vůz kovaný, 1 rádlo, 1 brány, 1 pluh
a ostatní všechen k hospodářství patřící nářadí a nádobí, které však vše také v dobrém stavu jak

on je přijímá, zasej po vyjití 19 roků odvésti musí, též tak následující katastrirovaný pole tak jak

katastrum folio 176 ukazuje, totiž

u domu zahradu orných (polí) ladem ležící luka
Na dělách pole pod 28 tl.
10 m. 2 1 ½ furu
Na hraniční trati 3 m. 7 2 m. 48 tl. 1 ½ furu
13 m. 2 m. 1 ½ furu
Na hotovcích 8 m. 7 4 tl. 1 ½ furu

Na Strážnici 1 m. 48 tl.
Na žlebech louku

záhumeny

u rybníčka
za ...

lesův pod

Vynachází se podobně panský činžovní pole a sice: v Paleninách 2 kusy pod 9 mír a pak louku neb

pastviště 1 kus pod 2 fůry sena a v dubinách v lese ležící 1 kus pole pod 1 míru a louku pod 1 fůru

sena užívá, a kdyby dnes neb zejtra ještě nějaké panský pole se vynalézti měly, takové podobně
zas ty 2 vrchu psané vždy panský zůstanou, s kterýma milostivá vrchnost dle její vlastní vůle činit

může, buďto takové docela odejmout a neb činži zvejšit.

Vymiňuje sobě starý hospodář Matěj Dočekal následující vejminku, a sice do 1ní trati v Čihadle
pod 2 míry, do 2hý trati v Rovních pod 2 ¼ míry a do 3tí trati na Strážnici pod 2 míry, záhon zelí,

záhon jablek, půl čtvrti lněnýho semena, ¼71 ječmena, ¼ hrachu, též louku v zátokách pod ½ fůry,

a pak v dubinách žlíbek celej až do jeho smrti, kterou vejminku on nastupující hospodář jemu zdě-
lávat a vše přivézt a vyvést musí, tež v chalupě obydlení; po vyjití těch jmenovaných 19ti roků

zasej připadne tato vejminka odstupujícímu hospodáři, kterou on podobně až do jeho smrti poží-

vat bude, po smrti ale jeho manželka jeho polovici tej vejminky požívat bude72...

71 179,9 m2
72 Jakub Neumann vyplácel podíly z gruntu v letech 1806-1811 a 1814-1816, poté měl všechny pohledávky uhrazeny

119

Jakub už dva roky hospodařil, když Mariana 7. dubna 1804 porodila syna Františka (6.5.). Je-
nomže sudičky chlapci dlouhý věk nepřiřkly. Hoch naposledy vydechl už 17. července. Spolu s ním
přišla na svět Františka (6.6.).

Neuběhl ani celý rok a Neumannovi vypravovali další dětský pohřeb. 21. května 1805 se s životem
rozžehnal desetiletý Josef.

2. prosince téhož roku se mocnosti utka-
ly u Slavkova k nejkrvavější bitvě na na-
šem území, jenž za sebou zanechala asi
šedesát tisíc mrtvých. Protože se jí v čele
svých vojsk osobně zúčastnili francouz-
ský císař Napoleon I., ruský car Alexan-
dr I. a rakouský císař František, hovoří
se o bitvě Tří císařů. Francouzský voje-
vůdce porazil početně silnější soupeře,
přepsal evropskou mapu a nemálo při-
spěl k zániku Svaté říše římské.

Ranění a nemocní byli po bitvě odváženi
do polních nemocnic rozesetých po ce-
lém území. Mnozí umírali na opožděné
a nedostačující ošetření i na infekční nákazy rozvinuté kvůli pomalým transportům z dalekého bo-
jiště. V lazaretech pak způsoboval smrt převážně břišní tyf a bacilární úplavice (dysentérie), někteří
ranění umírali na sněť (gangrénu), zápal plic, chrlení krve, kurděje a na naprosté vyčerpání orga-
nismu v zimním počasí. Epidemie infekčních nemocí se pak rozšířily po celé zemi.

Lidé na kalendáři odpočítali další rok, když Mariana 2. prosince 1806 porodila syna, jemuž dali u
křtu jméno František Xaver Tomáš (6.7.) I pro něj si došla zubatá s kosou. Zemřel 16. května
1809. Stejný osud potkal i Veroniku (6.8.), která spatřila poprvé svět dne 13. listopadu téhož roku.
Byla posledním dítětem Jakuba a Mariany, jenomže už po dvou letech, dne 9. prosince 1811 ukláda-
li i její tělo do malé rakve. K smrti ji přivedly neštovice.

Na přelomu února a března roku 1811, obdržely úřady v habsburské monarchii zapečetěné obálky s
přísnou instrukcí neotvírat před devátou hodinou 15. března. V určený den se v kancelářích shro-
máždili rychtáři, městští představení, aby se dozvěděli krutou pravdu: finance Rakouského císařství
jsou vyčerpané a vláda přistoupila k měnové reformě. Mezi obyvatelstvem se pro tuto ope-raci vžil
přiléhavější název – finanční bankrot. Svého dna dosáhl dlouholetý trend mající počátek v polovině
18. století, kdy se v monarchii dostaly do oběhu první papírové peníze (tzv. bankovní cedule, lidově
bankocetle). Na přelomu 18. a 19. století už monarchie hospodařila se značným státním dluhem
zděděným po Marii Terezii a Josefu II. a navýšeným kvůli válkám s Francií. Ministerstvo financí
vypisovalo válečné půjčky, vláda se odvolávala na vlastenectví obyvatel... To vše ale brzy nestačilo,
takže stát poslal do oběhu nekryté bankovky. Konzervativní většina obyvatel potištěným papírkům
příliš nedůvěřovala a dávala stále přednost „poctivé minci“. Smrtelnou ránu státním financím zasa-
dila další prohraná válka s Napoleonem roku 1809. Vídeňským mírem se Rakousko zavázalo se k
placení vysokých reparací. Vídeň nabídla patentem z února 1810 částečné vyrovnání občanům
ochotným vyměnit bankovky za úpisy státní půjčky, které jim chtěla postupně splácet z výnosu daní.
Nápad se neujal a proto vyhlásila rakouská vláda státní bankrot. V praxi to znamenalo 80% finanč-
ní úpadek, neboť s bankocetlemi se svezla i kovová mince rovněž devalvující na jednu pětinu své
dřívější hodnoty. Patent byl vylepen na veřejných místech už v šest hodin ráno, a tak se občané
rakouské monarchie probouzeli chudší o 4/5 svého majetku. Finanční krize se jistě nepříjemně
dotkla i Jakuba Neumanna.

Jako by panovník chtěl své poddané uchlácholit, vydal 1. června 1811 „Všeobecný zákoník občanský“.
Poté, co vstoupil v platnost, právo platilo pro všechny občany státu bez rozdílu společenského a so-
ciálního postavení. Rázně odmítal otroctví a nevolnictví, byl pro svobodu občanů. S úpravami platil
až do roku 1950.

K tomuto roku se váže ještě jedna novinka. 11. června byla stanovena délka vojenské služby na čtr-
náct let.

Pro všechny Neumannovy děti platila povinnost pravidelné školní docházky. „Hlavní záležitostí
v učení školním je slovo Boží, láska k císaři, vrchnosti a poslušnost... Píše se německým kurentem,
což velice těžké je pro každé dítko i dospělého... Dítka se nejprve musí naučit písmenům tiskacím a
potom psacím. Učitel má ještě tu práci, že píše výkazy o dítkách, která do školy chodí a nechodí.

120

Do šablon vyřezává linky ostrým nožem, ořezává husí brky, někdy i krůtí mohou být. Sám pro
sebe má učitel zdarma 4-5 brk na každé dítko za tuto práci.“73

Ve třináctém roce ve dnech 16. až 19. října se na půl milionu vojáků střetlo u Lipska v největší bitvě
19. století, v tzv. „bitvě národů“. Mohutné přesile koalice nedokázal Napoleon odolat. Jeho armáda
utrpěla krutou porážku a šťastná Korsičanova hvězda zhasla. Dne 30. března 1814 se vzdal trůnu a
byl internován na ostrově Elba. Ještě jednou se pokusil u návrat, ale 18. června 1815 byl v bitvě u
Waterloo poražen definitivně.

Ve dvacátých letech se neodehrály žádné velké dějinné události, ovšem v Neumannově rodině něja-
ké změny nastaly. Slabost přivedla 26. září 1823 do hrobu Jakubovu manželku Marianu.

datum úmrtí / 26./28. září 1823 místo úmrtí Budíkovice 17
pohřbu
MARIA Eheweib des Jakob Neuman Bauers allhier (MARIE, manželka Jakuba Neumanna, sedláka
zemřelý/á odsud)
katol. – žen. – 52 let
příčina úmrtí
Abzährung (slabost)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1785-1829, MZA Brno, sign. 11043 Z, fol. 22

Kupodivu trvalo celých šest let, než se vdovec oženil podruhé. 23. srpna 1829 vstoupil Jakub Neu-
mann (5.6.) do manželství s vdovou Marianou Jurdovou původem ze Slavětic.

datum sňatku 23. srpna 1829 místo sňatku Budíkovice 17 (ženich), Budíkovice 10 (nevěsta)
ženich
JAKUB NEUMAN Wittwer und halblähnerin Budikowitz, Sohn nach dem † Georg Neuman Bauer in
nevěsta Okržeschitz und den Mariana dessen Eheweib geb. Docžekal (JAKUB NEUMANN, vdovec a půlláník
svědci v Budkovicích, syn po † Jiřím Neumannovi, sedláku v Okřešicích a Marianny, téhož manželky rozené
Dočekalové)
katol.- 52 let – vdovec

MARIANA Wittwe nach dem † Jakob Jurda Inman in Budikowitz, Tochter des † Joseph Ennesch
Bauer in Slawjetitz daleschiter herrschaft und der Anna dessen Eheweib geb. Hajek (MARIANA,
vdova po † Jakubu Jurdovi, podruhovi v Budíkovicích, dcera † Josefa Enneše, sedláka ve Slavěticích,
dalešínského panství a Anny, téhož manželky roz. Hájkové)
katol. – 38 let – vdova

Mateg Dočekal, Ganzlähner in Podsausow, Ján Wawra, chalupner in Budikowitz (Matěj Dočekal, celo-
láník v Pocoucově, Jan Vávra, chalupník v Budíkovicích)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1785-1829, MZA Brno, sign. 11039 O, fol. 23

73 KV str. 413

121

Ve druhé polovině dvacátých let už uzavírali sňatky jeho nejstarší děti. Jako první Jan (6.3.), před-
stavitel následující generace rodu, a po něm 10. února 1829 sestra Rozálie (6.4.). Provdala se za
Jana Motáčka z Trnavy 1.74



6. generace – Jan Neumann, domkař

JAN NEUMANN (6.3.) se narodil 26. července 1799 jako třetí syn budíkovského sedláka Jakuba.
Nejstarší bratr v deseti letech zemřel a další v pořadí – Jakub Filip patrně převzal po otci grunt. Co
Janovi zbývalo? Musel se rozhlédnout, jak by se sám protloukl životem.

Někdy před rokem 1826 se oženil75 se selskou dcerkou MARIANOU HOVĚZOVOU, dcerou Ma-
těje a Mariany rozené Dokutilové. Nevěsta pocházela z Týna a tam, v domku s číslem 8, se novo-
manželé usadili.

19. ledna 1826 přivedla Janova manželka na svět syna Františka (7.1.). Je pravděpodobné, že po-
rodní bába provedla tzv. křest z nouze, protože chlapec ještě toho dne zemřel na psotník.

Pár let se nedělo nic. Až v devětadvacátém, zkraje února se Jakub se ženou zúčastnil svatby sestry
Rozálie. Pak, v polovině března se za mrazivého počasí konaly oslavy stého výročí svatořečení Jana
Nepomuckého. No a 23. srpna se podruhé oženil Janův otec Jakub. To už bylo na Marianě vidět, že
zanedlouho porodí. O měsíc později, 20. září 1829 přivedla na svět chlapce, jenž dostal u křtu jmé-
no Václav (7.2.)76.

Ze světa tou dobou přicházely pozoruhodné
zvěsti. Říkalo se, že v Polsce se prý lid zvedl
proti carské nadvládě a že si Poláci chtějí na
Rusech vybojovat samostatnost. Revoluční
vzpoura sice zůstala za hranicemi, ovšem do
Čech vtrhla plnou silou epidemie nové nemoci
– cholery77. Už pár let táhla světem a v říjnu
1830 se objevila i ve východních Čechách u
Králík. V srpnu 1831 už cholera řádila na Mo-
ravě. Postihovala chudé i bohaté bez rozdílu
věku. Světnici, ve které nemocný ležel, obestí-
ral hnilobný zápach ze zvratků a průjmu. Paci-
ent měl být obkládán flanelovými ručníky na-
močenými ve směsi pálenky, octa, pepře a
česneku. K pití se podával horký čaj z máty
peprné, doporučovalo se potírat okolí pupku
silicí z máty kadeřavé. Osoba, která nemocné
natírala léčivy, měla vypít láhev kořalky, kouřit
tabák a po proceduře si omýt ruce a obličej
teplým vinným octem nebo roztokem nehaše-
ného vápna. Návod byl proti původci nemoci –
mikrobům Vibrio comma – samozřejmě neú-
činný. Cholera při svém postupu některá místa
jakoby vynechávala, ale v zasažených oblas-
tech (hlavně ve větších městech) onemocněl zhruba každý desátý člověk a každý dvacátý zemřel.

Příčinu nemoci tenkrát nikdo neznal a všechna opatření (asanace studní, kontumace domácích
zvířat apod.) měla nulový účinek. Ba dá se říci až záporný; jak píše historička medicíny Ludmila
Sinkulová, „v napětí mezi nevolným lidem a šlechtou se snadno uchytila myšlenka, že cholera je
vynález vlády a vyšších stavů na hubení lidu, že studny, potraviny a nápoje jsou otráveny, léky že

74 Obec leží na soutoku potoků Březinka a Klapůvka přibližně 5 km severně od Třebíče.
75 zápis sňatku nebyl v matrikách Týna a Budíkovic nalezen
76 17.05.1874 se Václav Neumann oženil s Kateřinou Svobodovou, vdovou po Janovi, nádeníku v Třebíči
77 Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae, která nutí buňky tvořící výstelku střeva produkovat velké množství tekutiny,

což vede k těžkým průjmům a zvracení. Infekce se šíří požitím jídla či vody kontaminované fekáliemi nebo zvratky něko-
ho, kdo je nemocí infikován.

122

jsou jedem, panští lékaři a duchovní jsou traviči…“ Přitom právě mezi lékaři a duchovními si cho-
lera vybírala zvláště krutou daň…78 Hodně se v souvislosti s rozšiřováním cholery mluvilo o počasí:
„Povětrnost sama té nemoci napomáhala, zdraví velmi nepříznivá, ba škodlivá. Měsíce listopad,
nápředně prosinec 1831 a leden 1832 byly náramně den co den hustě mlhavé a silně vlhké.“79

Buď jak buď, došlo to tak daleko, že už 10. října 1831 vydal císař František II. nařízení, jímž ukončil
všechny dosavadní proticholerové akce, neboť, jak znělo oficiální vysvětlení, „posléze působila tato
opatření nepříznivě na obchod a provoz i pilnost řemesel, podkopala blahobyt jednotlivců a odňala
tisícům dosavadní výdělek.“ Cholera jak přišla, ve dvaatřicátém zase odezněla. Zůstalo za ní dvacet
pět tisíc mrtvých.

4. prosince 1832 se Neumannova rodina rozrostla. Přibyl do ní chlapec František (7.3.), další z
představitelů sledované linie rodu.

datum narození / 4./4. prosince 1832 místo narození Týn 8
křtu
dítě FRANZ (FRANTIŠEK)
otec katol. – muž. – man.
matka
Johann Neuman Häusler in Thein (Jan Neumann, domkař v Týně)
kmotr a svědci
Mariana Tochter des Mathias Howiez Ausgedingers in Thein (Mariana, dcera Matěje Hověza, vý-
měnkáře v Týně)

Matieg Dočekal Ganzlähner in Podsaudsow; Mariana, dessen Eheweib (Matěj Dočekal, celoláník z
Pocoucova; Mariana, jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N, fol. 8

2. března 1835 zemřel císař František I. Jeho právoplatnému nástupci Františkovi Josefovi bylo
teprve 5 let. Na trůn nastoupil jeho strýc Ferdinand řečený "Dobrotivý". Od dětství trpěl záchvaty
epilepsie a křivicí. Byl jistým způsobem prostoduchý, ale ne, jak se často uvádí, slabomyslný. Pa-
novnické záležitosti za něj vyřizovala státní konference složená z Ferdinandova strýce arcivévody
Ludvíka, kancléře K. Metternicha a hraběte Franze Antona Kolowrata.

Posléze, dne 10. března porodila Mariana chlapce Josefa (7.4.) a děvčátko jménem Marie (7.5.).
Ovšem dvojčata přežila jen málokdy. A tak to bylo i v tomto případě. První dodýchal Josífek, už 29.
března. Mařenka se dožila jednoho roku, ale 15. března 1836 zemřela také.

Za tři roky se u Neumannů narodila dne 26. ledna 1838 dokonce trojčata – Josef (7.6.) a Matěj
(7.7.) a Karel (7.8.). Dopadlo to s nimi úplně stejně. Přežil jen Josífek. 7. února zavřel očka napo-
sledy Matěj a 18. března Karel. Jako příčina úmrtí u prvního je psán psotník, u druhého slabost.

V devětatřicátém vyvádělo počasí prapodivné kousky. „Dne 15. srpna z rána byl silný mráz na 3
stupně vysoký. Pomrzly docela natě zemáků neb bramborů, které více nerostly a protož byly malé
co vlašské ořechy, plné vody a perné chuti k jídlu.“80 Z tohoto roku až do nového bylo tuze málo
sněhu. Napotom (r. 1740) přišla tuhá zima, zem zmrzla až na 4 a 5 střevíců, tak že do nejlepších
sklepů mráz pronikl a mnoho zemáků pomrzlo. Pak zase bylo brzy teplo a deštivo, brzy chumelilo
a mrzlo. To bylo na zdraví lidské tuze škodlivé, povstalo z toho bolení v krku, hryzání v břiše, ka-
šel a podivné nemoce."

78 Do dnešní doby se světem převalilo celkem sedm nepochybných pandemií cholery, přičemž během páté (1883 až 1896)
Robert Koch odhalil jejího původce, Max Pettenkofer na sobě provedl pokus s vypitím kultury choleroplodných zárodků a
Waldemar Haffkine proti ní vyvinul první vakcínu.

79 Josef Myslimír Ludvík, Paměti duchovní osady studnické
80 Paměti kominíka Vedřela z Bystrého u Poličky

123

Z Týna se smrt vydala do Budíkovic, kde 4. listopadu 1842 sáhla v čísle 16 po starém Jakubovi. Ja-

novu otci bylo šedesát sedm let a zemřel na sešlost věkem. Už se nedožil další vnučky, která se po
světě poprvé rozhlédla 7. prosince. Dostala jméno po matce – Mariana (7.9.).

Od třicátých let probíhalo hned dvojí mapování. Stále zřetelněji se ukazovalo, že rakouská armáda

není dostatečně vybavena vhodnými topografickými mapami. Dřívější I. vojenské mapování mělo
mnoho chyb, které znemožnily sestavení uceleného mapového obrazu rakouské říše. Proto došlo na

nové vyměřování. Cílem II. vo-

jenského (Františkova) mapo-
vání bylo zobrazit území mo-

narchie podle jednotné, armádě

vyhovující koncepce. A to se
podařilo.

Nejznámější a pro poznání his-

torické zástavby je nejdůležitější
tzv. stabilní katastr nemovitostí

z 2. čtvrtiny 19. století.

Kromě karmínově zakreslených

veřejných budov (kostely, zám-

ky, radnice) jsou objekty znače-

ny červeně nebo žlutě. Podle

instrukcí k vypracování map se

takto měly označovat zděné ne-

bo dřevěné objekty, ale ukazuje

se, že skutečnost byla složitější.

Červená totiž označuje velké

množství objektů do značné mí-

ry dřevěných a rozdíly (byť vý-

razně v menším počtu) lze sle-

Indikační skici Stabilního katastru – pole a domek Jana Neumanna v Týně č. 8 dovat i v opačném případě, tzn.
u zděných staveb označených

žlutě. Naplnění pokynů bylo podmíněno kvalitou staveb, důležitou v tehdejší době, tzn. především

protipožárním zabezpečením. Stavbu sice dřevěnou, ale s důkladným zděným topeništěm a hlavně

zděným komínem (což nebylo tehdy na venkově ještě příliš obvyklé), která měla navíc roubenou

konstrukci stěn v izolačním hliněném omazání "hliněném kožichu" a na střeše alespoň šindelovou

nebo dokonce už keramickou krytinu, bylo zřejmě žádoucí odlišit od dřevěné stavby, která měla

ještě dřevohliněný komín a slaměnou krytinu. Důvěryhodná je tedy zejména barva žlutá a mezi

červeně značenými objekty je třeba počítat s určitým, někdy zřejmě i dosti značným, podílem staveb

alespoň zčásti dřevěných.

Pětačtyřicátý rok přinesl přece jen něco k radosti. Vojenská služba byla zkrácena na osm let. I když,

kdo by se ve vojenském mundúru radoval... Zůstaly zachovány dlouhodobé dovolené a odvody se
stávaly pravidelnějšími.

V letech 1845 a 1846 postihla celou Evropu neúroda. Jako by toho nebylo dost objevila se epidemie

tyfu provázená cholerou. Lidé už neměli co ztratit a společností se šířilo revoluční hnutí podněco-
vané mimo jiné Marxovým Manifestem. Roku 1848 dorazila revoluce i do habsburských zemí. Oby-

vatele mnohonárodnostní říše usilovali o její přebudování na nových federativních základech.

Na jaře roku 1848 vypukla v českých zemích revoluce, o níž se v kramářské písni zpívalo:

Vítězem revoluce byl sedlák a byrokrat; každý z nich dostal něco, co mělo vliv na další dění na na-
šem území. Zatímco správa na nejnižším stupni přešla nově na státem placené úředníky na okres-
ních hejtmanstvích a okresních soudech, sedlák dostal po zrušení poddanství půdu – poprvé se stal
jejím skutečným vlastníkem. „Vyzdvižení z roboty“ se jen v českých zemích týkalo asi milionu osob

124

a proběhlo do roku 1851 za „mírnou náhradu“, což znamenalo, že každý „osvobozený rolník“ zaplatil
za svůj výkup pouhou třetinovou cenu ve dvacetiletém splátkovém kalendáři.

Země si zvykala na novoty. Jedna střídala druhou – volby do obecních zastupitelstev, vznik četnic-
tva, domovské právo, nový trestní zákoník, nová měnová soustava, nový živnostenský řád... tak to
šlo až do začátku šedesátých let.

Ničeho dalšího se už Jan Neumann (6.3.) nedožil. Oči mu zatlačili 7. ledna 1861. Zemřel ve svém
domku v Týně 8 a jako příčinu úmrtí uvedl lékař tuberkulózu plic.

datum úmrtí / 7./9. ledna 1861 místo úmrtí Týn 8
pohřbu
zemřelý/á JOHANN NEUMAN Ausgedinger in Tein (JAN NEUMAN, výměnkář z Týna)
příčina úmrtí katol.- muž. – 61 let

Lungensucht (tuberkulóza plic)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 18



Do těla se původce TBC dostával přenosem z organismu na organismus jako kapénková nákaza. Předejít tomu
mohlo jen přísné dodržování hygienických zásad. Tím se ale otázka léčby stávala problémem sociálním. Sou-
chotinami totiž trpěli především chudáci, bídně živení a obývající nevyhovující místnosti v chudinských čtvr-
tích. Obecně veřejnost vnímala „oubytě“ jako „chorobu
ze špíny“.
Aby se tuberkulóza dala léčit, bylo třeba rozpoznat ji v
počátečním stadiu. K tomu napomáhal i vzhled pacienta.
Podle dobových představ měl souchotinář vyhublou
postavu, tenký krk, plochý hrudník a vystouplé lopatky.
Vedle úbytku váhy pacienty trápil suchý kašel, vykašlá-
vání krve, bolesti na prsou, dušnost a v pokročilém
stadiu onemocnění i vředy.
Léčba probíhala nejrůznějšími cestami. Léčebné metody
v čase proměňovaly, používal se jodoform, arzen, železo,
sůl, což většinou útrapy pacienta ještě znásobilo. Daleko
lepší výsledky prokázala kombinace patřičné výživy a
vhodného prostředí. Čistota, čerstvý vzduch, větrání a
především klid, to všechno podtrhovalo naději na
uzdravení. Vycházelo se především ze zjištění, že bacily
na „zdravém povětří“ a hlavně na slunci hynou. K
úspěšnému potření tuberkulózy patřila i dezinfekce
prádla chorého, jeho talíře i příbory se vyvařovaly. K
jídlu lékaři klientům doporučovali mléko, syrové maso,
ovoce, syrová vejce – deset až dvacet denně. Navrhovali
také změnu klimatu: pobyt na horách, u moře, ve zná-
mých sanatoriích. Taková změna ovšem platila pro
zámožnější rodiny, nemajetným zbývala léčba v místních ústavech81.



Ovdovělá Marie přežila manžela o sedm let. I ona zemřela 25. května 1868 na tuberkulózu.

81 První plicní sanatorium v Čechách vzniklo roku 1901 v Luži

125

datum úmrtí 25./27. května 1868 místo úmrtí Týn 8
zemřelý/á
příčina úmrtí MARIA, Witwe nach dem Johann Neumann Ausgedinger in Tein (MARIE, vdova po Janu Neuman-
novi, výměnkáři v Týně)
katol. – žen. – 70 let

Lungensucht (tuberkulóza plic)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 23

Je pravděpodobné, že tou dobou už vedl malé hospodářství nejstarší syn Václav. Josef, další ze synů,
se oženil 10. listopadu 1868. Za ženu si vzal Marii Jourovou (* 1845) z Pocoucova. Starší František,
zástupce následující generace, se svatbou nespěchal. Oženil se až o necelé tři roky později.



7. generace – František Neumann, domkař

9. května 1871 se rozezněl zvon na počest snoubenců čtvrtláníka FRANTIŠKA NEUMANNA (7.3.)
a MARIE MATYÁŠOVÉ (* 06.02.1847) ze Šebkovic, kteří toho dne vstoupili v týnském kostele ve
svazek manželský.

datum sňatku 9. května 1871 místo sňatku Týn č. 9 (ženich); Šebkovice č. 30 (nevěsta)
ženich
FRANTIŠEK NEUMAN, čtvrtláník v Týně, syn Jana Neumana, čtvrtláníka z Týna u Třebíče a jeho
nevěsta manželky Maria roz. Hověz, oba katol., rodiče zemřelí
svědci katol. – 39 let – svobodný

MARIA MATYÁŠOVÁ v otcovském domě, dcera Matěje Matyáše, půlláníka ze Šepkovic a jeho man-
želky Marie roz. Krula, oba katol., rodiče na živě
katol. – 24 let – svobodná

Martin Svoboda, domkář z Třebíče, katolík; František Bednář, kolář z Horn. Oujezda, katolík

matrika Babice 1846-1880, MZA Brno, sign. 10022 O, fol. 181

Téhož roku se ministerstvo obchodu zaměřilo na rozkolísanost různých krajových a zemských měr a
vah, která způsobovala při obchodování velké problémy. Už Marie Terezie vyhlásila roku 1764 za
závaznou tzv. tereziánskou (vídeňskou) soustavu měr a vah. Nejznámější délkové míry té doby byly
palec, dlaň, stopa, sáh nebo loket. Ke změně došlo roku 1858, kdy na celém území monarchie začaly

126

platit dolnorakouské míry. A konečně roku 1871 se v Rakousku-Uhersku začala prosazovat metrická
soustava zavedením dvou základních jednotek, metru a kilogramu82.

Za nějaký čas se v Neumannově chalupě v Týně číslo 9 narodilo první dítě Františka a jeho ženy
Marie. 14. listopadu 1872 se po světě poprvé rozhlédlo děvčátko pokřtěné po matce jménem Marie
(8.1.)83.

V Německu zatím došlo v letech 1870-1873 k mimořádnému rozmachu trhů, z nějž profitovala i
habsburská monarchie. Vládl optimismus a věřilo se v setrvalý
růst ekonomiky. Bylo to období industrializace, vzniku a rozma-
chu průmyslové výroby. Ovšem 9. května 1873 přišel krach na
vídeňské burze. Burza se sice zanedlouho oklepala, ovšem fi-
nanční krach přešel v hospodářskou krizi, která Rakousko sužo-
vala ještě na začátku příštího desetiletí. Obzvlášť těžce byl zasa-
žen železářský průmysl, kde se odbyt snížil zhruba na po-lovinu.
Přestaly se stavět železnice, zhroutil se trh s nemovitostmi a v
průběhu následujícího desetiletí navíc zaniklo 80 procent bank.
Tisíce drobných zkrachovaných řemeslníků a drobných rolníků
muselo hledat námezdní práci u majitelů továren, dolů a vel-
kostatků nebo řešit svoji existenci vystěhováním do Ameriky.
Přetlak pracovní síly způsobil pokles mezd o 25 procent.

Vážné hospodářské potíže pochopitelně neodezněly ze dne na
den. Teprve po roce 1879 nastal nový rozmach průmyslu. V ze-
mědělství přetrvala krize přes celá 80. léta, což zavinil mj. do-
voz laciného obilí během krize.

Během tohoto období se u Neumannů narodily tři děti; 18. ledna 1875 Antonie (8.2.)84, 14. února
1877 Josef (8.3.), který ještě téhož roku dne 13. září zemřel na psotník a konečně 22. října 1878
přišel na svět František Josef (8.4.), od nějž se odvíjí sledovaná linie rodu.

datum narození / 22./23. října 1878 místo narození Týn 9
křtu
FRANTIŠEK JOSEF
dítě muž. – man.

otec Frant. Neuman, domkař v Týně, syn Jana Neumana, 1/4níka v Týně a jeho ženy Marie roz. Hověz
matka
kmotr a svědci Marie, dcera Matěje Matyáše, ½-láníka z Sepkovic a jeho ženy Marie roz. Krula

Jozef Neuman, 1/4ník v Týně; Veronika Naimon, jeho žena

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1878-1894, MZA Brno, sign. 11036 N, fol. 1

Za nějaký čas, dne 1. dubna 1881 porodila Marie pátého potomka - dceru Františku (8.5.)85.
Toho času bylo nakrátko otevřeno téměř dokončené Národní divadlo, na jehož výstavbu pořádali
Češi celonárodní sbírky. Leč 12. srpna vypukl vinou dělníků požár a pohltil celou stavbu. Začalo se
sbírat znovu a během čtyř týdnů se shromáždilo přes milion zlatých. Dá se předpokládat, že přispěli
i Neumannovi.

82 Její používání bylo v Rakousku-Uhersku uzákoněno s platností od 1. ledna 1876.
83 14. listopadu 1893 se Marie Neumannová provdala za Tomáše Malého, obuvníka ve Starči.
84 Antonie Neumannová se provdala 27. srpna 1898 za Josefa Vondráka, obuvníka v židovské obci třebíčské
85 Františka Neumannová se 26. října 1903 provdala za Františka Mézlíka, kováře z Týna.

127

Roku 1883 zavedla novela školského zákona na venkovských školách polodenní vyučování a tzv.
úlevy ve školní docházce. Děti dvanáctileté a starší nemusely od dubna do listopadu chodit do školy,
aby mohly pomáhat v hospodářství. Dekret byl krokem zpět v nastolené struktuře vzdělávání.

11. května 1885 se v chalupě v Týně číslo 9 znovu rozléhal dětský pláč. Novorozený Jan (8.6.) jím
dával hlasitě najevo, že na světě je o jednoho človíčka víc.

Zatímco ve městech kvetla kultura, pěstovalo se divadlo, zakládaly čtenářské, pěvecké či sportovní
spolky, na venkově se situace po vypuknutí zemědělské krize neustále zhoršovala. „Roku 1886 do-
stoupila hospodářská krise vrcholného bodu. Jest zcela přirozeno, že s poklesem cen hospodář-
ských výrobků klesla cena pozemků, a sice o 40% i více. A zároveň s cenou pozemků klesla hypo-
téka na usedlostech, takže na mnohých usedlostech byl tímto rapidním a velkým poklesem hypo-
téky úvěr nejen vyčerpán, nýbrž daleko překročen. V těch letech městské spořitelny a okresní hos-
podářské záložny byly v častých případech samy donuceny koupit v exekuční dražbě usedlost a
pak ji rozparcelovat, aby přišly ke své pohledávce... Krise hospodářská nejtížeji dolehla na velkou
většinu mladých začátečních hospodářů, kteří ujali od rodičů hospodářství v ceně přiměřeně vy-
soké hospodářské konjunktuře z osmého desetiletí, z doby hospodářského blahobytu, a dále na
chalupníky, kteří hleděli své hospodářství rozšířit a nakoupili v dobrých letech drahého pole, čímž
se obyčejně nad míru zadlužili. Mnoho těchto mladých hospodářů na středních usedlostech a zmí-
něných chalupníků padlo následkem vyčerpaného úvěru do rukou lichvářů... Usedlosti těchto
nešťastných lidí přišly obyčejně do exekuční dražby...“ 86 Pro velké dluhy se ročně prodávalo
v exekuci 10–12 tisíc usedlostí. Potíže se jistě podepsaly i na hospodaření Františka Neumanna.

Během deštivého jara 1889 se v Čechách objevila silná epidemie chřipky87, tehdy zvané influenza.
„Kdo jí byl postižen, měl velkou rýmu a bolení hlavy. Zů-
stal-li ale hned v teple ležet a bral něco pro pocení, brzy se
vystonal. Když se ale ta nemoc zanedbala, vyvinul se z ní
nejčastěji zápal plic, který obyčejně měl za následek
smrt.“88 S tím, jak se koncem dubna oteplilo, chřipka zmi-
zela.

V srpnu dvaadevadesátého roku vyšel zákon zavádějící v
habsburské monarchii korunovou měnu89. Mezi lidmi mno-
ho příznivců nezískala. Definitivně se ji podařilo prosadit
až roku 1900.

Jak šel čas, nejen Neumannovi, ale i další rodiče se dostá-
vali do konfliktu se svými dorůstajícími potomky. V těchto
letech začaly ve velkém vycházet sešitové romány. Dorůsta-
jící děti a mládež po nich skočili jako diví. Neviděli, nesly-
šeli a trávili hodiny pohroužení do četby. Vzhledem k no-
vým technologiím snižujícím cenu tisku, se šestákové ro-
mány staly snadno dostupné. Dospělí lamentovali, že svá-
dějí k lehkovážnému plýtvání časem a že mladí při nesolid-
ní zábavě marní své životy. A takhle se jistě zlobili na své
potomky i František s Marií.

Devatenácté století představovalo čas proměn. Zakládaly se
spolky, lidé se více zapojovali nejen do obecního dění. Po-
prvé ve velkém sledovali i politiku. Začali se organizovat
v nově vznikajících politických stranách a číst ve velkém noviny, jejichž náklad narůstal. Rozpoutal
se boj za všeobecné volební právo...

V tom čase, patrně mezi 1898-190390 se František Neuman vypravil k nebeské bráně. Bylo mu více
jak šedesát šest let.

86 Z pamětí starého českého sedláka - http://bit.ly/1PmsESp
87 První doložená epidemie influenzy byla v Evropě v letech 1173-1174. Periodicita pandemií pak byla zprvu 18-34 let a od r.

1889 až do roku 1977 9-39 let. Nejznámější je velká epidemie právě z roku 1889/1890 a pandemie 1918/1919, která přešla
z Číny přes Ameriku do Španělska (proto Španělská chřipka) a zahubila několik desítek milionů lidí.
88 Křemžská farní kronika
89 rakouský zlatý (zlatník) se rovnal 2 korunám nové měny; 1 koruna se dále dělila na 100 haléřů. Byly raženy 1, 2, 10
a 20 haléře, 1, 2 a 5 koruna (stříbro) a 10, 20 a 100 koruna (zlato)
90 viz sňatky dcer; v jednom zápise je uveden jako žijící, ve druhém už jako zemřelý

128



8. generace – František Josef Neumann, koželuh

FRANTIŠEK JOSEF NEUMANN (8.4.) sice zdědil po otci stavení v Týně 9, ale zdá se, že o pol-
nosti, které ke gruntu náležely, rodina během krize přišla nebo je prodala. Františkův otec se proto
musel postarat o synovu budoucnost jiným způsobem. Kdo ví, co bylo příčinou, že jej nechal vyučit
všeobecně opovrhovaným koželužským řemeslem.



Učni byli přijímání do koželužských společenstev na základě písemné smlouvy, jejíž vyhotovení musel do čtyř
týdnů od počátku učebního poměru podepsat učeň/jeho zákonný zástupce a osoba z řad živnostenského spo-
lečenstva. Úmluva stanovovala podmínky jako např. mzdu, stravování, ošacení, byt či poplatek za přípověď
za vyučenou. Zkušební doba se měnila dle nastalých podmínek. Mohla trvat čtyři týdny až tři měsíce od
počátku učení. Její délka byla závislá na prokázaných znalostech nebo předložených výsledcích např. z měš-
ťanské školy. Popřípadě se odvíjela od zdatnosti uchazeče při přijímacím řízení. V § 75 odst. a-212 se hovoří o
povinnosti zaměstnavatele poskytnout pomocným dělníkům do osmnáctého roku potřebný čas k návštěvě
večerních a nedělních průmyslových škol.
Konec učení udávala písemná a ústní zkouška91. Konala se před zkušební komisí zřízenou příslušným spole-
čenstvem. Členové komise byli předseda, alespoň dva, nejvíce čtyři přísedící. Učeň předložil komisi nekolko-
vanou žádost za připuštění ke zkoušce. Tovaryš navíc připojil vysvědčení o vyučení. Byl-li povinen navštěvo-
vat školu pokračovací, rovněž
svědčení ze školy. Pracoval-li již
jako pomocník vysvědčení pracovní.
Po úspěšně absolvované zkoušce
získal učeň výuční list. Tovaryš
osvědčení v tovaryšském listě.
Největší pozornost byla kladena na
učně. Tovaryši byli takovým mezi-
článkem. Osobami již vyučenými,
ale ještě bez dostatečných zkuše-
ností, které měli v průběhu dalšího
učení nashromáždit. Doba učení
nesměla být kratší jak dva roky, ale
naopak delší než čtyři roky. Tova-
ryš musel vykonat příslušnou praxi,
tedy pra-covat po vyučení v oboru.
V dané funkci byl nazýván pomoc-
ným. Po-sléze mohl složit mistrov-
skou zkoušku, jež se skládala z
teoretické části, v níž se zjišťovaly
odborné vědomosti, ale i účetnictví
a právní normy k živnostem přiná-
ležející. Následovala praktická
ukázka daného řemesla. Nesplnil-li
kandidát dané podmínky, byl od
zkoušky vyhozen či sám odstoupil,
mohl vše opakovat.
Všem členům zkušební komise ná-ležela náhrada v podobě dvaceti korun pro předsedu a deseti korun pro
ostatní členy. Všechny výlohy spojené se zkouškou hradil uchazeč o mistrovský post. Kdo vykonal mistrov-
skou zkoušku a vykonával živnost samostatně, byl oprávněn užívat titul „zkoušeného mistra“ příslušné živ-
nosti.92



Ale dříve, než se František stal koželuhem, musel absolvovat tříletou vojenskou službu. Do civilu
odešel jako záložník 14. pluku93. Poté asi pracoval v Třebíči, snad u koželuha Budischowskeho, který
ve své době prý nejlépe platil, ale zas vyžadoval práci po celých čtrnáct hodin. Dalším třebíčský
koželuh Hassek vykonával i funkci starosty. Rozvoji koželužského řemesla v Třebíči pomohla polo-
ha města u řeky. Značná část velkých domů na severní straně Stařečky, Města a Jejkova byla v ru-

91 Učňovská a tovaryšská pravidla pro ukončení učení byla takřka totožná.
92 více o koželužství na http://www.kozeluzstvi.cz/ruzne/kozeluzstvi-v-historii.html
93 tento pluk se mi nepodařilo blíže identifikovat

129

kou koželuhů a jirchářů. Jejich hluboké dvory, vroubené dílnami, se táhly až k řece. Koželužství
dodávalo staré Třebíči zvláštní osobité vůně či spíše zápachu.

Když František absolvoval učení i vojnu, přišel čas, aby založil rodinu. Oženil se v pětadvaceti letech
dne 23. února 1903 s VERONIKOU PALÁTOVOU (* 20.10.1874), služkou v Podklášteří.

datum sňatku 23. únor 1903 místo sňatku Týn 9
ženich
FRANTIŠEK NEUMANN, koželuh v Týně, záložník 14. pluku, svobodný, manželský syn Františka
nevěsta Neumanna, rolníka v Týně a Marie rozené Matyáš (oba katolíci, otec zemřel, matka naživu)
svědci katol. – 24 let (Nar. 22/10 1878) - svobodný
Přílohy jsou ve farním archivu oddělení III ... A čís. 8/1903

VERONIKA PALÁT, služka v Podklášteří, svobodná, manželská dcera Františka Paláta, půlláníka
v Dolních Vilémovicích a Františky rozené Klauda (oba katolíci, otec zemřel, matka na živu)
katol. – 28 let (Nar. 20/10 1874) - svobodná

Jíša Jan, domkař v Podklášteří, Josef Vondrák, obuvník v žid. obci Třebíči, oba katolíci

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 299

Veronika při svatbě skrývala těhotenství, protože už 2. června 1903 přivedla na svět dceru Fran-
tišku (9.1.). Ta se 6. září 1925 provdala za Josefa Pyska.
V jejich osobách se spojují oba sledované rody.

Poté přibyly do Neumannovy rodiny ještě další tři dcery.
Tzn. že smrtí Františka Josefa vymřela tato rodová linie
po meči. Ale netřeba předbíhat...

22. dubna 1905 se v týnském domku č. 9 narodila Aloi-
sie (9.2.), jež se 25. října 1931 provdala za Emila Pyska.

Na podzim devatenáctistého pátého roku se pak v Praze
konaly demonstrace ze všeobecné volební právo s účastí
okolo sto tisíc lidí. Ačkoliv byly krvavě potlačeny, lidé
přece jen dosáhli svého. Císař František Josef I. schválil
6. ledna 1907 volební zákony. Leč hlasování bylo umož-
něno jen mužům starším 24 let. Z volební účasti byli
vyloučeni vojáci z povolání, nesvéprávné osoby, osoby
v chudinské péči a odsouzení za trestnou činnost.

12. dubna téhož roku porodila Františkova žena dceru
jménem Marie (9.3.)94 a 13. prosince 1909 se na svět
poprvé podívala Anežka (9.4.).

V roce 1910 se uskutečnilo sčítání lidu. K tomuto tématu vyšel článek v Lidových novinách, popisu-
jící základní nedostatek celé akce: „Českému dělníku, který byl zaměstnán u německého fabrikanta,

94 později se provdala za Bedřich Uhlíře

130

českému nájemníku, který bydlel u německého domácího pána, českému člověku, který dlel právě
v nějakém německém kraji, se jednoduše řeklo: Ať je tvůj mateřský jazyk jakýkoliv, ať jsi jakékoliv
národnosti, musíš prohlásit za svůj obcovací jazyk ... jazyk německý, neboť tímto jazykem obcuješ
se svým chlebodárcem nebo se svým vnějším okolí, je to tedy tvůj obcovací jazyk. Takovým způ-
sobem byl český národ ... ochuzen o tisíce a tisíce svých příslušníků, ... a protože se namnoze podle
počtu měří, naměřili nám pak méně práv, zejména volebních práv, než nám patřilo.“ V roce 1910
žilo v Čechách 4,2 mil. Čechů a takřka 2,5 mil. Němců, na Moravě více než 1,8 milionu Čechů a 720
tisíc Němců, ve Slezsku 180 tisíc Čechů a 325 tisíc Němců. Kromě toho tu bylo 235 tisíc Poláků ve
Slezsku a necelých 15 tisíc Poláků na Moravě. Řevnivost obou hlavních etnik byla očividná zejména
v Čechách, kde neúspěšná česko – německá vyrovnávací jednání dokonce rok před vypuknutím
světové války vedly k rozpuštění nefungujícího zemského sněmu.

Jako korále na náhrdelníku vršily se události vršily jedna za druhou. Přišel rok 1914, na jehož počát-
ku vyhrál národní hokejový tým Českého království už podruhé mistrovství Evropy. Na politické
scéně měla navrch Švihova aféra, při níž byl Národními listy odhalen poslanec České strany národ-
ně sociální Karel Šviha jako placený konfident pražské policie.

Pnutí existovalo i v mezinárodní politice. Mocnosti se přetahovaly o vliv v koloniích a potažmo v ce-
lé Evropě. Díky specifické politické situaci, kdy se některé státy snažily za každou cenu vyvolat kon-
flikt, se atentát na následníka habsburského trůnu Ferdinanda d´Este stal záminkou k započetí vá-

lečných operací, nejprve na Balkáně
proti Srbsku, ale už zanedlouho se
bojovalo na frontách při italsko-ra-
kouských a německo-francouzských
hranicích, a posléze i na hranicích
s Ruskem. Válka se potom rozšířila
i na další kontinenty trvala až do
roku 1918. Evropské země do ní
vyslaly více jak šedesát dva miliony
mužů, což znamená, že na bojích
podílela zhruba čtvrtina mužské po-
pulace. Válečné ztráty evropských
zemí za první světové války se od-
hadují na 8,5 milionu osob. Pokud
se připočtou i 2 miliony obětí chřip-
ky z let 1918–1920, počet přesáhne
10 milionů. A tak ani v roce 1920
nedosahoval počet obyvatel Evropy
stavu v polovině roku 1914.

Františku Josefu Neumannovi bylo v době vyhlášení války třicet šest let. Byl po armády povolán
hned při vyhlášení mobilizace 26. července 1914, která se týkala ročníků 1890-1892, které byly
v prezenční službě, záložníků ročníků 1882-1889 a konečně vycvičených domobranců 1. výzvy, tj.
ročníků 1877-1881, ke kterým patřil i František Josef. Ve výsledku se tedy mobilizace týkala všech
vycvičených mužů ročníků 1872-1893, kteří vytvořili rakousko-uherskou armádu čítající 3 350 000
mužů. Za celou dobu trvání války zmobilizovalo Rakousko-Uhersko asi 7 500 000 mužů, tedy zhru-
ba 60% mužského obyvatelstva mezi 18 a 53 lety věku.

Válka skončila a 28. října 1918, dva týdny před koncem války, vznikla tzv. "První republika", což je
dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 do vzniku Mnichovské dohody v roce
1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Sloven-
ska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy,
slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod. Prvním
československým prezidentem se stal 14. listopadu 1918 Tomáš G. Masaryk. Díky Masarykově kon-
cepci vycházející z euroamerického pojetí demokracie, se Československo stalo jednou z prvních
evropských úspěšných parlamentních demokracií se zastoupením mnoha stran a bylo tak stabilní,
že odolalo i mezinárodní ekonomické krizi 30. let.

V tom období, dne 6. září 1925 se dvaadvacetiletá Františka Neumannová (9.1.) provdala za Josefa
Pyska (8.2.) a spojení obou rodů bylo dokonáno.

131

132

Fotokopie a přepis matričních záznamů rodu Neumann

vysvětlivky ke čtení textu:
cz = c někdy č; cž, čz = č; rz, rž = ř; ss = š; g = j; y = y, někdy j; j = í; v na začátku slov = u; ie = ě; au = ou; w = v

zpracované matriky:

- Babice 1846-1880, MZA Brno, sign. 10022 O - Třebíč – město (Sv. Martin) 1771-1790, sign. 10974 N
- Babice 1834-1861, MZA Brno, sign. 10014 N - Třebíč – město (Sv. Martin) 1701-1771, sign. 10973 N
- Valeč 1852-1880, MZA Brno, sign. 11056 N - Třebíč – město (Sv. Martin) 1770-1790, sign. 10954 N
- Červená Lhota 1785-1837, MZA Brno, sign. 10168 Z - Třebíč – město (Sv. Martin) 1733-1769, sign. 10953 N
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1860-1910, sign. 11041 O - Třebíč – město (Sv. Martin) 1693-1733, sign. 10952 N
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1830-1859, sign. 11040 O - Třebíč – Město (Sv. Martin) 1651-1693, sign. 10951 N
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1785-1829, sign. 11039 O - Třebíč – město (Sv. Martin) 1635-1651, sign. 10950 NO
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1895-1914, sign. 11037 N - Třebíč – město (Sv. Martin) 1701-1771, sign. 10973 Z
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1878-1894, sign. 11036 N - Třebíč – město (Sv. Martin) 1663-1701, sign. 10972 Z
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1853-1877, sign. 11035 N - Třebíč – město (Sv. Martin) 1705-1790, sign. 10965 O
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1824-1852, sign. 11034 N - Třebíč – město (Sv. Martin) 1651-1704, sign. 10964 O
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1784-1823, sign. 11033 N
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1830-1881, sign. 11044 Z
- Třebíč, zámek (Podklášteří) 1785-1729, sign. 11043 Z

Obsah:

rodina Františka Neumanna a Veroniky roz. Palátové ........................................................................................ 135
rodina Františka Neumanna a Marie roz. Matyášové.......................................................................................... 138
rodina Jana Neumanna a Marie roz. Hovězové ................................................................................................... 143
rodina Jakuba Neumanna a Mariany, vdovy Dočekalové.................................................................................... 150
rodina Jiřího Neumanna (Najmona) a Anny Dočekalové.................................................................................... 157
rodina Jiřího Neumanna (Najmana, Neimanna) a Marie ....................................................................................161
rodina Matěje Neumanna (Najmona) a Salomeny roz. Černíkové...................................................................... 165
rodina Tobiáše Neumanna (Nejmona) ................................................................................................................. 170

133



rodina Františka Neumanna a Veroniky roz. Palátové

sňatek Františka Neumanna a Veroniky Palátové

datum sňatku 23. únor 1903 místo sňatku Týn 9

ženich FRANTIŠEK NEUMANN, koželuh v Týně, záložník 14. pluku, svobodný, manželský syn Františka
Neumanna, rolníka v Týně a Marie rozené Matyáš (oba katolíci, otec zemřel, matka naživu)
katol. – 24 let (Nar. 22/10 1878) - svobodný
Přílohy jsou ve farním archivu oddělení III ... A čís. 8/1903

nevěsta VERONIKA PALÁT, služka v Podklášteří, svobodná, manželská dcera Františka Paláta, půlláníka
v Dolních Vilémovicích a Františky rozené Klauda (oba katolíci, otec zemřel, matka na živu)
katol. – 28 let (Nar. 20/10 1874) - svobodná

svědci Jíša Jan, domkař v Podklášteří, Josef Vondrák, obuvník v žid. obci Třebíči, oba katolíci

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 299

narození Veroniky Palátové, dcery Františka a Františky roz. Klaudové

datum narození / 20./21. října 1874 místo narození Dolní Vilímovice 50
křtu

dítě VERONIKA
žen. – man.

otec Palát František, půlláník v D. Vilimovicích, syn Josefa Paláta, půlníka v D. Vilimovicích a jeho man-
želky Kateřiny roz. Čech

matka Manž. Františka, dcera Františka Klaudy, krejčího v Kožíchovicích a jeho manželky Marie roz. Za-
hrádka

kmotr a svědci Martin Wassiček, půlláník v D. Vilimovicích; Anna, jeho manželka

matrika Valeč 1852-1880, MZA Brno, sign. 11056 N, fol. 443



potomci:

narození Františky Neumannové, dcery Františka a Veroniky roz. Palátové

datum narození / 2./6. června 1903 místo narození Týn 9
křtu

FRANTIŠKA
dítě žen. – man. – confirm. 28/9 1919 zde

Oddána v Třebíči zámku dne 6. září 1925 s Josefem Pyskem

František Neumann, koželuh v Týně, manželský syn Františka Neumanna, rolníka v Týně a Marie

otec roz. Matyáš
Nar. 22/10 1878

Oddáni v Třebíči – zámku dne 23. února 1903

matka Veronika, manželská dcera Františka Paláta, půlláníka v Dolních Vilimovicích a Františky roz. Klau-
da
Nar. 20/10 1874

kmotr a svědci Neuman Jan, svobodný syn Františka Neumanna, rolníka v Týně; Františka, jeho svobodná sestra

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1895-1914, MZA Brno, sign. 11037, fol. 13



narození Aloisie Neumannové, dcery Františka a Veroniky roz. Palátové

datum narození / 22./23. dubna 1905 místo narození Týn 9
křtu

ALOISIA
dítě žen. – man.

Oddána v Třebíči – zámku 25/10 1931 T. IV. p. 18 s Emilem Pyskem

František Neumann, koželuh v Týně, manželský syn Františka Neumanna, rolníka v Týně a Marie

otec roz. Matyáš
Nar. 22/10 1878
Oddáni v Třebíči – zámku dne 23. února 1903

matka Veronika, manželská dcera Františka Paláta, půlláníka v Dolních Vilimovicích a Františky roz. Klau-
da
Nar. 20/10 1874

kmotr a svědci František Mézlik, kovář v Týně; Františka jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1895-1914, MZA Brno, sign. 11037, fol. 15
136



narození Marie Neumannové, dcery Františka a Veroniky roz. Palátové

datum narození / 12./14. duben 1907 místo narození Týn 9
křtu

dítě MARIA
žen – man. – confirm. 28/9 1919

František Neumann, koželuh v Týně, manželský syn Františka Neumanna, rolníka v Týně a Marie

otec roz. Matyáš
Nar. 22/10 1878
Oddáni v Třebíči – zámku dne 23. února 1903

matka Veronika, manželská dcera Františka Paláta, půlláníka v Dolních Vilimovicích a Františky roz. Klau-
da
Nar. 20/10 1874

kmotr a svědci František Mezlík, kovář v ...; Františka, jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1895-1914, MZA Brno, sign. 11037, fol. 18



narození Anežky Neumannové, dcery Františka a Veroniky roz. Palátové

datum narození / 13./19. prosince 1909 místo narození Týn 9
křtu

ANEŽKA
dítě žen. – man. – confirm. 28/9 1919

Oddána v Třebíči zámku 24/7 1934 s Karlem Teriklem

František Neumann, koželuh v Týně, manželský syn Františka Neumanna, rolníka v Týně a Marie
otec rozené Matyáš

Nar. 22/10 1878

matka Veronika, manželská dcera Františka Paláta, půlláníka v Dolních Vilimovicích a Františky roz. Klau-
da
Nar. 20/10 1874

kmotr a svědci František Mezlík, kovář v Pocoucově; Františka, jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1895-1914, MZA Brno, sign. 11037, fol. 22
137



rodina Františka Neumanna a Marie roz. Matyášové

sňatek Františka Neumana a Marie Matyášové

datum sňatku 9. května 1871 místo sňatku Týn č. 9 (ženich); Šepkovice č. 30 (nevěsta)

ženich FRANTIŠEK NEUMAN, čtvrtláník v Týně, syn Jana Neumana, čtvrtláníka z Týna u Třebíče a jeho
manželky Maria roz. Hověz, oba katol., rodiče zemřelí
katol. – 39 let – svobodný

nevěsta MARIA MATYÁŠOVÁ v otcovském domě, dcera Matěje Matyáše, půlláníka ze Šepkovic a jeho man-
želky Marie roz. Krula, oba katol., rodiče na živě
katol. – 24 let – svobodná

svědci Martin Svoboda, domkář z Třebíče, katolík; František Bednář, kolář z Horn. Oujezda, katolík

matrika Babice 1846-1880, MZA Brno, sign. 10022 O, fol. 181

narození Marie Matyášové, dcery Matěje a Marie roz. Krulové

datum narození / 6./7. února 1847 místo narození Šebkovice 90
křtu

dítě MARIA
žen. – man.

otec Mathias Mathiasch Halblähner von Schepkowitz (Matěj Matyáš, půlláník z Šebkovic)

matka Maria geborene Krulla von Schepkowitz (Marie rozená Krulová z Šebkovic)

kmotr a svědci Franz Hobsa, Schänkwirth von Schepkowitz; Franziska dessen Eheweib (František Hobza, hospod-
ský z Šebkovic; Františka, jeho žena)

matrika Babice 1834-1861, MZA Brno, sign. 10014 N, fol. 224



138

potomci:

narození a sňatek Marie Neumannové, dcery Františka a Marie roz. Matyášové

datum narození / 14./14. listopadu 1872 místo narození Týn 9
křtu

dítě MARIA
žen. – man.

Franz Neumann, Häusler in Tein, Sohn des † Johan Neuman, Viertellähners in Tein und dessen
otec Gattin Maria geborene Hověz (František Neumann, domkař v Týně, syn † Jana Neumana, čtvrtlá-

níka v Týně a jeho ženy Marie rozené Hověz)

matka Maria, Tochter des Mathias Matyas, Halblähners in Sepkovic und dessen Gattin Maria geborene
Krula (Marie, dcera Matěje Matyáše, půlláníka v Šebkovicích a jeho ženy Marie rozené Krulové)

kmotr a svědci Jozef Neuman, Halblähner in Tein; Marye Neuman, dessen Gattinn (Josef Neuman, půlláník
v Týně; Marie Neumanová, jeho žena)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1853-1877, MZA Brno, sign. 11035 N, fol. 38

datum sňatku 14. listopadu 1893 místo sňatku Stařeč 130 (ženich), Týn 9 (nevěsta)
ženich
TOMÁŠ MALÝ, obuvník ve Starči, svobodný manž. syn kat. žijících rodičů Matěje Malého, dělníka ve
nevěsta Starči a Marie roz. Čermák
svědci katol. – 35 let – svobodný

MARIE NEUMANNOVA, u rodičů v Týně, svobodná manž. dcera kat. žijících rodičů Františka Neu-
manna, domkaře v Týně a Marie roz. Matyáš
katol. – 21 let – svobodná
K tomuto sňatku manželskému své neplnoleté dcery Marie dávám u přítomnosti spolupodepsaných
svědků své otcovské svolení. Franz Neumann, otec; Josef Zahrádka, svědek; Eduard Mikula, svědek
Přílohy jsou ve farním archivu oddělení III., svazek A, čís. 14/1893

Jozef Zahrádka, rolník v Týně; Eduard Mikula, krejčí v Starči; oba katolíci

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 23
139



narození a sňatek Antonie Neumanové, dcera Františka a Marie roz. Matyášové

datum narození / 18./19. ledna 1875 místo narození Týn 9
křtu

dítě ANTONIE
žen. – man.

otec František Neumann, domkař v Tejně, syn † Jána Neumana, čtvrtláníka v Týně a manželky jeho Marie
rozené Hověz

matka Marie, dcera Matěje Matyáše, pulláníka v Sepkovicích a manželky jeho Marie rozené Krula

kmotr a svědci Jozef Neuman, půlláník v Tejně; Marie Neumann, jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1853-1877, MZA Brno, sign. 11035 N, fol. 41

datum sňatku 27. srpna 1898 místo sňatku Týn 26, žid. obec v Třebíči (ženich), Týn 9 (nevěsta)
ženich
JOSEF VONDRÁK, obuvník v žid. obci Třebíčské, svobodný manž. syn Josefa Vondráka, obuvníka
nevěsta v žid. obci Třebíčské a Antonie roz. Musil. Rodiče oba kat. náboženství a naživu
svědci katol. – 27 let (nar. 27./5. 1871) - svobodný

ANTONIE NEUMANNOVA, u své matky v Týně, svobodná manželská dcera Františka Neumanna,
domkaře v Týně a Marie roz. Matyáš. Rodiče oba kat. náboženství, otec zemřel a matka žije.
katol. – 23 let (nar. 18/1 1875) – svobodná
Neplnoletá nevěsta byla výměrem c.k. okresního soudu v Třebíči dne 25. srpna 1898 čís. 33 za svépráv-
nou prohlášena
1) Přílohy jsou ve farním archivu oddělení III, svazek A, čís. 13/1898

František Hutař, rolník v Týně; Zahrádka Josef rolník v Týně;oba katolíci

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 25
140



narození a úmrtí Josefa Neumanna, syna Františka a Marie roz. Matyášové

datum narození / 14./15. února 1877 místo narození Týn 9
křtu

dítě JOSEF † 13. září 1877
muž. – man.

otec Frant. Neuman, domkař v Týně, syn Jana Neumana, 1/4níka v Týně a jeho ženy Marie roz. Hověz

matka Maria, dcera Matěje Matyáše, 1/2láníka v Šepkovicích a jeho ženy Marie roz. Krula

kmotr a svědci Jozef Neuman, 1/4ník v Týně; Maria Neumann, jeho žena

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1853-1877, MZA Brno, sign. 11035 N, fol. 43

datum úmrtí / 13./15. září 1877 místo úmrtí Týn 9
pohřbu
JOSEF syn Františka Neumana domkaře v Týně
zemřelý/á katol. – muž. – 6 měsíců

příčina úmrtí psotník

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 26



narození Františka Neumanna, syna Františka a Marie roz. Matyášové

datum narození / 22./23. října 1878 místo narození Týn 9
křtu

dítě FRANTIŠEK JOSEF
muž. – man.

otec Frant. Neuman, domkař v Týně, syn Jana Neumana, 1/4níka v Týně a jeho ženy Marie roz. Hověz

matka Marie, dcera Matěje Matyáše, ½-láníka z Sepkovic a jeho ženy Marie roz. Krula

kmotr a svědci Jozef Neuman, 1/4ník v Týně; Veronika Naimon, jeho žena

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1878-1894, MZA Brno, sign. 11036 N, fol. 1
141



narození a sňatek Františky Neumannové, dcery Františka a Marie roz. Matyášové

datum narození / 1./2. dubna 1881 místo narození Týn 9
křtu

dítě FRANTIŠKA
žen. – man.

otec Frant. Neuman, domkař v Týně, syn Jana Neumana, 1/4níka tamtéž a jeho ženy Marie roz. Hověs

matka Maria dcera Matěje Matyáše, 1/2láníka z Šepkovic a jeho ženy Marie roz. Krula

kmotr a svědci Jozef Neuman, 1/4ník v Týně; Veronika jeho žena

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1878-1894, MZA Brno, sign. 11036 N, fol. 4

datum sňatku 26. říjen 1903 místo sňatku Týn 9 (ženich i nevěsta)
ženich
FRANTIŠEK MÉZLÍK, kovář v Týně, svobodný, manželský syn Václava Mézlíka, domkaře v Novém
nevěsta Telečkově a Františky rozené Strádal. Oba katolíci, otec naživu, matka zemřela.
svědci katol. – 24 let (nar. 5./8.1879) - svobodný

FRANTIŠKA NEUMANN, u matky v Týně, svobodná, manželská dcera Františka Neumanna, dom-
kaře a Marie rozené Matyáš (Oba katolíci, otec zemřel, matka naživu)
katol. – 22 let (nar. 1./4.1881)
Nezletilá nevěsta Františka Neumann byla výnosem c. kr. okres soudu v Třebíči ze dne 22. října 1903
čís. IV 33/97/3 zletilou a svéprávnou prohlášena
3) Přílohy jsou ve farním archivu, oddělení III., sv. A, čís. 28/1903

Vincenc Mejzlík, dělník v Novém Telečkově, Franz Neuman, koželuh v Týně, oba katolíci

matrika Třebíč – zámek (Předklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 29
142



narození Jana Neumanna, syna Františka a Marie roz. Matyášové

datum narození / 11./11. května 1885 místo narození Týn 9
křtu

dítě JAN
muž. – man.

otec Frant. Neuman, domkař v Týně, syn Jana Neumana, 1/4níka v Týně a jeho ženy Marie roz. Hověs

matka Maria dcera Matěje Matyáše, 1/4láníka z Šepkovic a jeho ženy Marie roz. Krula

kmotr a svědci Jozef Neuman, 1/4ník v Týně; Veronika Najman jeho žena

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1878-1894, MZA Brno, sign. 11036 N, fol. 10



rodina Jana Neumanna a Marie roz. Hovězové

narození Jana Neumanna, syna Jakuba a Mariany roz. Vávrové

datum narození / 26. července 1799 místo narození Budíkovice 17
křtu

dítě JOHANN (JAN)
katol. – muž. – man.

otec Neumann Jakop ein Bauer (Neumann Jakub, sedlák)

matka Mariana Tochter des Matheus Wawra Bauers Von Budikowitz (Mariana, dcera Matouše Vávry,
sedláka z Budíkovic)

kmotr a svědci Johann Wotawa ... Burger v. Trebitsch; Margareta Hawlatin ... Burger von Unter Kloster (Jan Vota-
va, ... měšťan z Třebíče; Markéta Havlátová, ... měšťanka z Podklášteří)

matrika Třebíč (Podklášteří)1785-1823, MZA Brno, sign. 11033 N, fol. 18
143

narození Mariany Hovězové, dcery Matěje a Mariany roz. Dokutilové

datum narození / 28. ledna 1799 místo narození Týn 4
křtu

dítě MARIANA
katol. – žen. – man.

otec Howez Mathias bauer (Hověz Matěj, sedlák)

matka Mariana Tochter nach dem † Franz Dokutil von Thein (Mariana, dcera po † Františku Dokutilovi
z Týna)

kmotr a svědci Josef Pewný, Schafmeister bei Trebischer hof, Rosina Valentin Mihlerin von Trebitsch (Josef Pevný,
ovčácký mistr z Třebíčského dvora, Rozina Valentinová, mlynářka z Třebíče)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1785-1823, MZA Brno, sign. 11033 N, fol. 13

úmrtí Jana Neumanna

datum úmrtí / 7./9. ledna 1861 místo úmrtí Týn 8
pohřbu

zemřelý/á JOHANN NEUMAN Ausgedinger in Tein (JAN NEUMAN, výměnkář z Týna)
katol.- muž. – 61 let

příčina úmrtí Lungensucht (tuberkulóza plic)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 18

úmrtí Marie, vdovy po Janu Neumannovi

datum úmrtí 25./27. května 1868 místo úmrtí Týn 8

zemřelý/á MARIA, Witwe nach dem Johann Neumann Ausgedinger in Tein (MARIE, vdova po Janu Neuman-
novi, výměnkáři v Týně)
katol. – žen. – 70 let

příčina úmrtí Lungensucht (tuberkulóza plic)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 23
144



potomci

narození a úmrtí Františka Neumanna, syna Jana a Marie roz. Hovězové

datum narození / 19./19. listopadu 1826 místo narození Týn 8
křtu

dítě FRANZ
katol. – muž. – man.

otec Johan Neuman Virtellähner allhier (Jan Neuman, čtvrtláník odsud)

matka Maria Tochter des Mathias Howiez Ausgedüngers allda (Marie, dcera Matěje Hověza, výměnkáře
odsud)

kmotr a svědci Mathias Dočekal, Bauer von Pozauzow, Maria sein Eheweib (Matěj Dočekal, sedlák z Pocoucova,
Marie jeho manželka)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N, fol. 3

datum úmrtí 20./22. listopad 1826 místo úmrtí Týn 8
zemřelý/á
příčina úmrtí FRANZ Sohn des Johann Neuman, Vierlers da (FRANTIŠEK, syn Jana Neumanna, čtvrtláníka zde)
katol. – muž. – 3 Tage (3 dny)

Frais (psotník)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1785-1729, MZA Brno, sign. 11043 Z, fol. 23



narození a 2. sňatek Václava Neumanna, syna Jana a Mariany roz. Hovězové

datum narození / 20./20. září 1829 místo narození Týn 8
křtu

dítě WENZEL (VÁCLAV)
katol. – muž. – man.

otec Johann Neuman, Haüsler da, kathol. (Jan Neumann, domkař zdejší, katolík)

matka Mariana Tochter des Mathias Howjezy Ausgedingler in Tein, kathol. (Mariana, dcera Matěje Hově-
zy, výměnkáře z Týna, katolička)

kmotr a svědci Mathias Dočzekal, Bauer in Podsaudsan, Mariana dessen Eheweib (Matěj Dočekal, sedlák z Pocou-
cova; Mariana jeho manželka)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N. fol. 5
145

datum sňatku 17. května 1874 místo sňatku Podklášteří 47
ženich
VÁCLAV NEUMANN, domkař a nádeník na Podklášteří ...., syn Jana Neumana, čtvrtníka v Tejně a
nevěsta manželky jeho Marie rozené Hověz, oba katolíci a zemřelý
svědci katol. – 44 let – vdovec

KATEŘINA, vdova po Janu Svobodovi, nádeníkovi v Třebíči, nyní přebývajýcý v Tejně, manželská
dcera zemřelých katolických rodičů Jiříka Čecha, domkaře v ... a manželky Mariany rozené ...
katol. – 46 let – vdova

Lorenz Wesely, domkař; Weseli Ján, nádenik; oba v Tejně a katolíci

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 12



narození Františka Neumanna, syna Jana a Mariany roz. Hovězové

datum narození / 4./4. prosince 1832 místo narození Týn 8
křtu

dítě FRANZ (FRANTIŠEK)
katol. – muž. – man.

otec Johann Neuman Häusler in Thein (Jan Neumann, domkař v Týně)

matka Mariana Tochter des Mathias Howiez Ausgedingers in Thein (Mariana, dcera Matěje Hověza, vý-
měnkáře v Týně)

kmotr a svědci Matieg Dočekal Ganzlähner in Podsaudsow; Mariana, dessen Eheweib (Matěj Dočekal, celoláník z
Pocoucova; Mariana, jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N, fol. 8


146

narození a úmrtí Josefa a Mariany Neumannových, dětí Jana a Mariany roz. Hovězové

datum narození / 10./11. března 1835 místo narození Týn 8
křtu

dítě JOSEPH, MARIANA zwillinge (JOSEF, MARIANA dvojčata)
katol. – muž., žen. – man.

otec Johann Neuman, Viertellähner in Thein (Jan Neumann, čtvrtláník v Týně)

matka Mariana Tochter des † Mathias Howjes Viertellähners in Thein (Mariana, dcera † Matěje Hověza,
čtvrtláníka v Týně)

kmotr a svědci Mateg Dočekal, Ganzlähner in Podsaudsaw; Mariana dessen Eheweib (Matěj Dočekal, celoláník
v Pocoucově; Mariana, téhož manželka)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N, fol. 11

datum úmrtí / 29./31. března 1835 místo úmrtí Týn 8
pohřbu
zemřelý/á JOSEPH, Sohn des Johann Neumann Viertllähners in Thein (JOSEF, syn Jana Neumanna, čtvrtlá-
příčina úmrtí níka v Týně)
katol. – muž. – 18 dní

An Fraisen (na psotník)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 4a

datum úmrtí 15./17. března 1836 místo úmrtí Týn 8
zemřelý/á
příčina úmrtí MARIANA, Tochter des Johann Neuman Viertlerlähner in Thein (MARIANA, dcera Jana Neuman-
na, čtvrtláníka v Týně)

Absehrung (slabost)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 4b
147



narození Josefa (+ sňatek), Matyáše (+ úmrtí) a Karla (+úmrtí) Neumannových, dětí Jana a Maria-
ny roz. Hovězové

datum narození / 26./26. ledna 1838 místo narození Týn 8
křtu

JOSEPH – MATHIAS † 7/2 38 – KARL – † 18/3 38 (JOSEF – MATĚJ – KAREL)
dítě katol. – muž. – man.

Alle drei im halb 12 Uhr Nachte getauft (Všichni tři byli pokřtěni o půl dvanácté v noci)

otec Johann Neumann Viertellähner in Thein (Jan Neumann, čtvrtláník v Týně)

matka Mariana Tochter des † Mathias Howjes Viertellähners in Thein (Mariana, dcera † Matěje Hověza,
čtvrtláníka v Týně)

kmotr a svědci Wenzel Dokulil Halblähner in Thein; Mariana, dessen Eheweib (Václav Dokutil, půlláník v Týně;
Mariana, jeho manželka

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N, fol. 13

datum sňatku 10. listopadu 1868 místo sňatku Týn 8 (ženich), Týn 5 (nevěsta)
ženich
JOSEF NEUMANN Viertellähner in Tein, ehelicher Sohn der verstorbenen katholischen Eltern Johan
nevěsta Neuman, Virtellähners in Tein und Mariana geboren Hověz (JOSEF NEUMANN, čtvrtláník v Týně,
svědci manželský syn zemřelých katolických rodičů Jana Neumanna, čtvrtláníka v Týně a Mariany roz.
Hovězové)
katol. – 30 let – svobodný

MARIA JOURA, .... eheliche Tochter der lebenden Eltern Franz Jaura Ganzlähners in Pocoucov und
dessen Ehegattin Elisabeth geborene Hutař (MARIE JOUROVÁ, ... manželská dcera žijících rodičů
Františka Joury, celoláníka v Pocoucově a jeho manželky Alžběty rozené Hutařové)
katol. – 23 let – svobodná

Karel Pucowský ....; Franz Pokorny Halblähner (půlláník); beide von Tein und katholischen (oba z
Týna a katolíci)....

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1860-1910, MZA Brno, sign. 11041 O, fol. 8
148

datum úmrtí / 7./9. února 1838 místo úmrtí Týn 8
pohřbu
MATHIAS, Sohn des Johan Neuman Viertellähners von Thein (MATĚJ, syn Jana Neumanna,
zemřelý/á čtvrtláníka z Týna)
katol. – muž. – 12 dní
příčina úmrtí
An Fraisen (na psotník)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 5a

datum úmrtí / 18./20. března 1838 místo úmrtí Týn 8
pohřbu
KARL, Sohn des Johan Neumann, Viertlerlähners in Thein (KAREL, syn Jana Neumanna, čtvrtlání-
zemřelý/á ka v Týně)
katol. – muž. – 2 měs.
příčina úmrtí
Absehrung (slabost)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1830-1881, MZA Brno, sign. 11044 Z, fol. 5b



narození Mariany Neumannové, dcery Jana a Mariany roz. Hovězové

datum narození / 7./8. prosince 1842 místo narození Týn 8
křtu

dítě MARIANA
katol. – žen. – man.

otec Johann Neumann Viertellähner in Thein (Jan Neumann, čtvrtláník v Týně)

matka Mariana Tochter des † Mathias Howjes Viertellähners in Thein (Mariana, dcera † Matěje Hověza,
čtvrtláníka v Týně)

kmotr a svědci Mateg Dočekal, Ganzlähner in Podsaudsaw; Mariana dessen Eheweib (Matěj Dočekal, celoláník
v Pocoucově; Mariana, téhož manželka)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1824-1852, MZA Brno, sign. 11034 N, fol. 16


149

rodina Jakuba Neumanna a Mariany, vdovy Dočekalové

1. sňatek Jakuba Neumanna a Mariany ovd. Dočekalové

datum sňatku 17. května 1795 místo sňatku Budíkovice 17

ženich NEUMANN JAKOP Bauer von Okržesitz (NEUMANN JAKUB, sedlák z Okřešic)
katol. – 20 let - svobodný

nevěsta MARIANA Wittib nach dem † Johann Doczekal aus dem dorf Budikowitz (MARIANA, vdova po †
Janu Dočekalovi ze vsi Budíkovice)
katol. – 22 let - vdova

svědci Jakop Wawra, Bauer von Budikowitz +++, Mateg Wawra Bauer eben von da (Jakub Vávra, sedlák
z Budíkovic; Matěj Vávra, sedlák rovněž odsud)

matrika Třebíč – zámek (Podklášteří) 1785-1829, MZA Brno, sign. 11039 O, fol. 2

narození Jakuba Neumanna, syna Jiřího a Anny

datum narození 18. května 1775 místo narození Okřešice 11

dítě JAKUB

rodiče Georgius Neümann Rusticus; Anna (Jiří Neumann, sedlák; Anna)

kmotr a svědci Martinus Otava Pistor Trebitschensis; Susanna uxor ejus (Martin Otava, pekař; Zuzana, manželka
jeho)

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1770-1790, MZA Brno, sign. 10954 N, fol. 91

narození a úmrtí Marie Neumannové, 1. manželky Jakuba

datum narození 30.06.1771 místo narození Pocoucov 6

dítě MARIA

rodiče Matheus Wawra Rusticus, Anna (Matouš Vávra, sedlák; Anna)

kmotr a svědci Paulus Krechka Lanio; Josepha Antonii Wessely Pellionis uxor; ambo Trebitschenses (Pavel Křehka,
láník; Josefa, Antonína Veselého, koželuha, manželka, všichni z Třebíče

matrika Třebíč – město (Sv. Martin) 1770-1790, MZA Brno, sign. 10954 N, fol. 41
150