sz_2023_1

str. 2 str. 10 Tři století ukrajinského zednářství str. 8 časopis českých svobodných zednářů číslo 1. ročník XXVII. 28. 3. 2023 „Ustavení výboru Národního souručenství s jeho frázovitým programem, s dutými projevy mnohých jeho členů a se členskými reversy se mi nezdálo šťastným začátkem. Protizednářský revers »Zavazuji se čestně, že nejsem a nebudu členem žádné zednářské lóže či podobného útvaru a že nebudu poslouchat příkazů takových organizací« vzbuzoval v národě dojem, že zednáři, jmenovitě jejich židovští členové, byli živel rozkladný a pro stát i národní jednotu nebezpečný, ačkoli pravý opak byl pravda.“ z memoárů Karla Ladislava Feierabenda (1891–1969) „Politické vzpomínky“ František Kupka MALÍŘ, GRAFIK A ILUSTRÁTOR

2 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 Our Burns Supper Celebration Carpe Diem a výstava L. Fominy L ast month, Hiram lodge No. 12 had the pleasure of hosting a  Burns Supper celebration, which brought together around 120 members of our community to honour the life and work of Scotland's  national poet, Robert Burns. The event was held on the 11th February, which is close to Robbie’s birthday, a special day celebrated annually in Scotland and around the world. The evening began At 17:00, when the guests were piped in by Karel Klima, a talented bagpiper who set the mood for the evening with his stirring tunes. The welcome message was delivered by W. Bro Brook AJ Braithwaite and RW. Bro Goran Djukanovic IPM of U tri Hvezd lodge No: 4, who both welcomed everyone to the event and highlighted the importance of celebrating Burns Night. Before the meal, W.Bro Mark Brown led us in the Selkirk Grace, a  traditional Scottish prayer that gave thanks for the food we were about to enjoy. Then came the moment we had all been waiting for: the piping in of the haggis. Mr Klima marched in with the haggis, and W. Bro Ian Greig delivered an excellent rendition of the "Address to a  Haggis" poem, complete with dramatic gestures and impeccable timing. As he plunged his knife into the haggis, one guest joked that he could hear the sheep running for cover. After the haggis was ceremoniously cut open and served, we enjoyed a  delicious meal of Scottish cuisine, including neeps and tatties (turnips and potatoes), cock-a-leekie soup (chicken and leek soup), and special desserts prepared for by the children of the school for the deaf. As we enjoyed our food, Bro Eduard Š. from Lodge Most No. 3 treated us to a  beautiful performance of Bach's Cello Suite No. 1 in G, which added a touch of elegance to the evening. After the meal, W. Bro Brown delivered the Immortal Memory, a  heartfelt tribute to Burns' life and work that left many of us with a lump in our throats. This refl ective mood was continued with the Overture Burns Night, a graceful composition by W. Bro Pavel Holubec that had everyone refl ecting on his life, U3H contributed immensely to the success of the entire evening. The Toast to the Lassies by RW. Bro Eric Walker was both humorous and heartfelt, as he praised the many contributions of women to the Masonic community and society at large. The Reply to the Lassies Toast by Ms Liz Clarey was equally entertaining, as she playfully teased the men in the room for their quirks and foibles. As the evening drew to a close, Mr Klima played a soulful rendition of "Amazing Grace" on the bagpipes, accompanied by W. Bro Holubec on piano and soprano Jana Vackova. The rendition was so moving that some guests even shed a tear. The night ended with a raucous rendition of "Auld Lang Syne" by everyone in the room, who joined hands and sang in a great circle. And then it was time for the ceilidh, with Highland dances and a lively performance by All Celtic Band Alastair & Co. Throughout the evening, there were many funny moments and anecdotes that kept us laughing and entertained. One guest, a  retired teacher, shared a  story about how he once tried to teach Burns poetry to a group of teenagers, only to have one student ask if he was related to Mr. Burns from "The Simpsons". Another guest shared a  story about how he once attended a Burns Supper where the haggis was accidentally dropped on the fl oor, but they picked it up and served it anyway, claiming it had been "blessed by the fl oor." And of course, no Burns Supper would be complete without a recitation of Tam O'Shanter, which W. Bro Brown delivered with great gusto and humour. The raffl e was also a  highlight of the evening, with RW. Bro Djukanovic and Bro Adriano Souza running the show and cracking jokes as they drew the winning tickets and auctioned off wonderful prizes donated by brethren. One lucky guest even won a sword! We likewise had a  magnifi cent performance of Puccini’s Aria “O Mio Babino Caro" by Ms Vackova, accompanied by W. Bro Holubec on piano and Bro Eduard Š. on cello which added beauty and elegance to the evening. All in all, it was a  night to remember, fi lled with laughter, good food, great company, and of course, the poetry and music of Robert Burns. And best of all, the event raised around 150,000 Kc for our charity, With around 100,000 Kc going to Otevřené srdce (Open Heart), which provides much-needed support and resources for those in need in our local community, predominantly mothers who have fallen on hard times. The remaining 50,000 Kc approx went to the school for the deaf. Huge thanks to all who contributed and participated. As we said our goodbyes and made our way home, we were already looking forward to next year's Burns Supper and all the fun and laughter it will bring. As Burns himself once wrote, "We'll tak a cup o' kindness yet, for auld lang syne." / Brook AJ Braithwaite (IPM Hiram Lodge) L óže Dílo i Sibi et posteris dlouhodobě podporují ukrajinské centrum v  klubu Carpe Diem Flora, který kdysi vybudoval náš velmistr předchůdce prof. Petr Jirounek. Tento klub zahrnuje i  komerční patro, které bylo během pandemie Covid-19 prázdné, a manželka našeho zesnulého velmistra Helena Jirounková přišla s nabídkou pomoci pro ukrajinské běžence s  využitím pro klubové scházení a  komunitní centrum právě pro ukrajinské maminky s  dětmi. Ukrajinské Centrum u Jirounkových se stalo azylem a  navíc místem pro výuku ukrajinských dětí v rodném jazyce, pro herní aktivity nebo i  třeba pro výuku dětí v kreslení. Tu dětskou školičku vede již delší dobu mladá maminka Ljubov Fomina, která by se ráda etablovala v Česku a získala zdroje pro zaplacení pobytu i  pro uživení svého dítěte. Protože byla na Ukrajině i  malířkou a  získala řadu ocenění, připravila svou první výstavu v  tomto klubu. Vernisáž proběhla dne 1. 2. 2023 za účasti bratří lóže Dílo, jejího Ct. M. bratra Michala V., a bratří lóže Sibi et posteris. Ljubov Fomina připravila i  pro lóži Sibi et posteris malé překvapení a při této příležitosti předala obraz reálného symbolu lóže Sibi et posteris, obraz vstupní brány do Karlovy univerzity s portální deskou SIBI ET POSTERIS. Obraz převzal Ct. M. lóže Sibi et posteris, bratr Jan V., který i krátce o této lóži a jejím poslání promluvil. Lóže Sibi et posteris odsouhlasila další příspěvek této malířce ve výši 3000 Kč. Přejme těmto děvčatům brzký návrat do vlasti a ukončení hrůzné války v  jejich domovině. / P. K.

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 3 Nadace Jaroslava Havlíčka Jiří Slíva představuje „zednářský cirkus“ VYPSÁNA MOŽNOST UCHÁZET SE O STIPENDIA Nadace má ve vínku podporu rozvoje duchovních hodnot zejména v oblasti vzdělání a mezilidských vztahů, jejím hlavním smyslem je podpora mladých lidí formou příspěvků a stipendií pro umožnění vzdělávání v České republice či cizině, a to v libovolném oboru prospěšném České republice. Nadační příspěvky poskytuje správní rada Nadace na základě transparentního výběrového řízení v souladu se zřizovací listinou, statutem Nadace a  přáním zřizovatele a mecenáše Jaroslava Havlíčka. Žádosti o  příspěvek je nutno podávat na formuláři umístěném na intranetu VLČR (složka Nadace), kde lze nalézt i  upřesňující pokyny pro žadatele. O  formulář a  pokyny je možno si také napsat na adresu nadaceJH@vlcr.cz, na ni je možno zasílat i případné otázky k průběhu výběrového řízení. Součástí žádosti budou informace o  studijním či pracovním zaměření uchazeče či uchazečky, zamýšleném projektu a jeho rozpočtu, jehož součástí bude i  požadovaný nadační příspěvek. V  žádosti musí být uvedeno, k jakému účelu je příspěvek požadován, v jaké výši a zda je na tentýž účel požadován příspěvek také z  jiných zdrojů. K  žádosti musí být doloženo i písemné doporučení „patrona“, jenž je členem VLČR nebo jiné zednářské mocnosti, v  ČR i  mimo ni. Doporučení by mělo mít rozsah max. jedné strany J ednou z  prvních vlaštovek letošních oslav 100 let od vzniku českého (československého) zednářství je vydání knihy Jiřího Slívy Cirque Maçonnique / ke století českého svobodného zednářství (marking the centenary of Czech Freemasonry). Dárková publikace renomovaného českého kreslíře a karikaturisty přináší na 80 stranách ucelený soubor grafi k a ilustrací na specifi cké téma „století českého svobodného zednářství“. Kolekce obsahuje kresby i barevné reprodukce nejnovějších grafi k, kolorovaných kreseb a vícebarevných litografi í na zednářské téma. Slívův kreslený humor hovoří i beze slov univerzálním jazykem, přesto jsou textové části knihy (úvodní slovo velmistra i životopis autora) přeloženy do anglického jazyka. Kniha s mírně ironickou nadsázkou poodhaluje jindy skrytý svět zednářů a jejich tajemných symbolů. Kniha, která byla slavnostně pokřtěna v  pražské restauraci Excelsior Pub dne 23. března 2023, je již v prodeji. Lze ji také objednat mailem na: redakce@svobodnyzednar.cz, nebo ve skryté sekci zednářského e-shopu (návod na přihlášení je uveden na webových stránkách časopisu). / red. vč. uvedení vztahu mezi patronem a žadatelem. Uzávěrka příjmu žádostí pro tento rok je 31. května 2023. Žádosti lze podávat celoročně, žádosti obdržené po tomto datu budou posuzovány v příštím kalendářním roce. Na příspěvcích bude mezi úspěšné žadatele letos rozděleno max. 100 000 Kč, jednotlivé příspěvky budou alespoň 25 000 Kč. O  udělení příspěvků rozhodne správní rada Nadace do konce června, výsledky budou zveřejněny na stránkách časopisu, na intranetu VLČR, ve výroční zprávě Nadace a představeny na Valném shromáždění VLČR na jaře 2024. Správní rada Nadace se těší na záplavu zajímavých projektů a  ty nejlepší ráda podpoří. / Správní rada Nadace Jaroslava Havlíčka S tudent doktorského studia oboru Chemie a technologie anorganických materiálů na Chemicko-technologické fakultě University Pardubice Jan Zich získal stipendium Nadace Jaroslava Havlíčka pro rok 2022/2023 ve výši 25.000 Kč. Přidělené prostředky mu pomohly absolvovat doktorandskou stáž v Německém středisku pro letectví a kosmonautiku (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt) v Kolíně nad Rýnem, při které se věnoval syntéze a charakterizaci termoelektrických materiálů. Druhé přidělené stipendium ve stejné výši nebylo Nadací vyplaceno. Projekt, na který byl příspěvek požadován, se neuskutečnil. Jednou (dlouhou) větou… Slavnostním křtem dne 14. prosince loňského roku byla za přítomnosti autorů Ing. Václava Lišky, CSc. (předsedy spolku Svatobor, který pečuje o  Slavín) a  Jaapa Sadilka (badatele, autora řady publikací o zednářské historii) v restauraci Excelsior Pub uvedena do života nová bohatě ilustrovaná publikace s  názvem Slavín a zednáři, která je nyní k zakoupení i  ve skryté zednářské sekci e-shopu (návod na postup při přihlášení do e-shopu je uveden na www. svobodnyzednar.cz). Na výstavě v kavárně v pražském Paláci Lucerna (Štěpánská 61) s názvem Hlubina bezpečí, která měla slavnostní vernisáž v pátek 24. března 2023, představuje svá díla Vladimír Kiseljov (L∴ Národ) a Pavel Ziegler (L∴ F. A. Zach) a výstava trvá do 2. dubna letošního roku. Bývalý velmistr Veliké lóže České republiky Pavel E. J. Gergel představil české zednářství a svoji tvorbu na besedě v pražském literárním centru Waldes v úterý 14. března, kde byl hostem spisovatele Otomara Dvořáka. Lóže Quatuor coronati ve spolupráci s  lóží Josef Dobrovský v  Orientu Plzeň a s Památníkem Terezín připravila pietní vzpomínkový akt v Malé pevnosti Terezín za naše zavražděné bratry ve všech koncentračních táborech a popravištích, na sobotu 27. května 2023. NADACE JAROSLAVA HAVLÍČKA UDĚLÍ NADAČNÍ PŘÍSPĚVKY PRO ROK 2023/2024. O PŘÍSPĚVKY SE MOHOU UCHÁZET MLADÍ LIDÉ OD 18 DO 35 LET, KTEŘÍ POTŘEBUJÍ PODPOŘIT SVÉ STUDIUM, STUDIJNÍ CESTU, POBYT, BÁDÁNÍ ČI ODBORNOU STÁŽ, A TO V ČR I V CIZINĚ.

4 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 Trnitá cesta od G nenávisti k dialogu ent je město zednářů, působí zde několik obediencí a v každé z nich tolik lóží, že jejich celkový počet přesahuje počet všech lóží VLČR. V krásném letním počasí dne 22. června 2022 se vydávám s kamarádem na letní Jánskou slavnost jeho lóže. Cestou hovoříme o shodách a rozdílech v rituálu, o tom, jak naše lóže pracují apod. Lóže Labyrint vznikla v sedmdesátých letech, když několik déle praktikujících bratří odmítlo dosti velké změny ve své domovské lóži a chtělo se držet tradic. Procházíme středně vysokou zástavbou, nejprve podle jednoho ze známých vodních kanálů, poté menšími ulicemi. Dům zvenčí vůbec nevypadá na nějaké důstojné místo. Je to velká cihlová stavba, částečné pokrytá graffi ti, vstupuje se jednoduchými kovovými dveřmi. Ptám se, jak centrum přežilo období německé okupace, nechvalně známé systematickou likvidací řádu, včetně bourání zednářských chrámů či jejich násilné přestavby k jiným účelům. Dozvídám se, že jeden z bratří dokázal vhodnou kamufl áží vyvolat dojem, že jde o poměrně malou stavbu, spojenou s jeho obchodními aktivitami. Evidentně se tu povedlo uchovat zednářská tajemství v srdcích všech, kdo o centru věděli, protože donašeči působili i v okupované Belgii. Centrum je prostorné, vstupní šatna, dále velká hala se schodištěm, společenská místnost s  barem a  jídelna, dílny dvě. Starší má půdorys blízký čtverci, s vysokým stropem a oblouky, modře vymalované stěny a na nich zlacené francouzské nápisy. Utkvěl mi zejména ten, který nabádá, aby bratr bratru nepochleboval, jak česky říkáme, medu kolem úst nemazal. Druhá dílna je naopak výrazně podélná – na šíři je mezi kolonami prostor cca tři, maximálně čtyři metry. Na délku se mi špatně odhaduje, ale řekl bych i třicet metrů. Nad vchodem jsou umístěny varhany, pod nimi po stranách místa obou dozorců – a dost daleko naproti Orient s vyvýšeným křeslem ctihodného mistra, řečníka a dalších. Sešlo se nás asi třicet pět, jsem jediným hostem ze zahraničí. Bratři mě velice mile přijali. Mistr i několik dalších se ptá na zednářství v České republice, na náš rituál a jiné práce, také si se zájmem prohlédli můj mistrovský pas. Je tu několik dalších bratří z jiných belgických LL., podle zástěr poznávám dva putující bratry tovaryše. Slavnost se koná v novější podélné dílně, ze které mi zůstaly vzpomínky na reprezentativní prostory osvětlené tlumeným, mírně do oranžova laděným světlem. Z místa zhruba uprostřed dílny sleduji zahajující kroky činovníků L., zaujala mne trojhranná hůl obřadníka, zdobená motivem trojúhelníků v barvách černé a bílé. V barvách oranžové a bílé jsou zástěry bratří místní lóže. Slavnostní až vážnou atmosféru zahájení uvolnil humorný moment: Při chůzi jednomu z činovníků začala padat nedobře zavázaná zástěra. Jelikož se s touto potíží nevypořádal hbitě a napoprvé, mnozí účastníci jeho kroky sledovali s velice pobavenými výrazy v obličeji. Celý další průběh slavnosti byl už bez podobných příhod, podnětný a zajímavý. Základní struktura rituálu a gesta jsou mi známá, některým formulacím rozumím díky podobnosti rituálů i podobnosti vlámštiny s němčinou. Doplnění hrou na varhany krásné. Slavnost je také příležitostí k vyznamenání dvou starších bratří, kteří dostali medaile a dárky. Ke konci práce vyřizuji pozdravy našeho ctihodného mistra a přidávám pozvání do Prahy, což je kvitováno velice pozitivně. Hostina po práci veselá, četné proslovy a pokračují gratulace oslavencům, včetně rozverných básniček, jejichž obsah mi kamarád shrnuje v angličtině. U každého talíře nás čekala kartička s grafi kou místního bratra na téma uzavření zednářského roku a výhledu na odpočinek v létě, než se zase vrátíme do dílny. Veselé hlasy se rozléhají prostorem osvětleným křišťálovými lustry, z velkých obrazů a fotografi í na stěnách na nás shlíží význační zednáři nejméně čtyř generací. Od ctihodného mistra jsem dostal text rituálu slavnosti ve vlámštině, k tomu pěknou publikaci s výtvarnou a literární tvorbou bratří. Veselé i vážnější povídání pokračuje ještě dlouho po hostině ve společenské místnosti. Krásný večer uzavírá srdečné rozloučení a opakované pozvání, až zase třeba do Gentu zavítám. / N. G. POSTŘEHY Z CEST: LETNÍ JÁNSKÁ SLAVNOST V GENTU KNIŽNÍ TIP: Na konci března se dostává na pulty knihkupectví obsáhlá monografi e s  názvem Zednáři, Masaryk, katolíci. Publikace je výsledkem mnohaleté badatelské práce, jejíž hlavní autor – renomovaný teolog prof. Ctirad Václav Pospíšil – přiznává, že sám musel projít dlouhou trnitou cestou od strachu ze zednářů k odhalení skutečného stavu věcí, tedy k určitému druhu osvobození. Spolu s kolegy Veronikou Řehákovou a Janem Sušerem nyní chtějí stejnou cestou provést i čtenáře. Jedná se o první takový počin v dějinách české katolické teologie a historiografi e od obrození po současnost. V první části knihy se poprvé detailně mapuje Masarykův poměr k problematice evolučního vzniku člověka. Druhá část knihy pojednává o poměru T. G. Masaryka ke svobodným zednářům, a to v průběhu celého jeho života, což opět dosud nebylo tímto způsobem nikým zpracováno. V dalších kapitolách se následně rekonstruuje to, jak se k první hlavě našeho státu stavěli svobodní zednáři. Třetí část je věnována historickým postavám, které jsou na stránkách prvorepublikových zednářských periodik zmiňovány častěji než kdokoli jiný, totiž vnímání Jana Amose Komenského a Wolfganga Amadea Mozarta ze strany zednářů. Závěrečná stěžejní partie knihy pojednává o dějinách vztahu instituce katolické církve ke svobodnému zednářství, a to především na základě církevních dokumentů a také řady partikulárních dialogů mezi katolíky a zednáři. Ct irad Václav Pospíšil (* 1958), kněz Arcidiecéze pražské, člen Mezinárodní papežské mariánské akademie, přednáší systematickou teologii na TF JU v Českých Budějovicích, na KTF UK a HTF UK v Praze. Specializuje se na metodu v systematické teologii, trojiční teologii, christologii a soteriologii, teologii stvoření a mariologii. Kromě toho se snaží proměňovat pohled nejen katolíků na Jana Husa a husitství, na postavu T. G. Masaryka a nyní také na problematiku svobodných zednářů. Z jeho publikací připomínáme například: Masaryk iritující a fascinující, Praha: Karolinum, 2018; Průkopníci a jejich odpůrci. Světová katolická teologie 1871–1910 a evoluční vznik-stvoření člověka, Praha: Karolinum, 2018; I řekl Bůh. Trinitární teologie stvoření, Praha: Karolinum, 2019; Úvod do husovských dilemat: historie a teologie, Praha: Karolinum, 2020.

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 5 Svobodní zednáři na Plzeňsku a bratr Josef Skupa C elá výstava byla naplněna velkým množstvím artefaktů a originálních listin, které poskytl k této výstavě Archiv města Plzně, ale i soukromí vlastníci a  sběratelé. Návštěvníci tak měli možnost si prohlédnout originální zednářské pasy nejen bratra Josefa Skupy, který zde měl i průkaz Zednářské ligy, ale i pasy dalších plzeňských bratří jako např. Karla Škáby či Zdeňka Pokorného z lóže Josef Dobrovský. Bylo vystaveno množství rituálních předmětů západočeských a  plzeňských lóží, jako např. plamenný meč lóže Bratrství, obřadní hůl lóže Bratrství, kanóny z jednotlivých lóží, zástěry bratří původní lóže Josef Dobrovský, listiny, diplomy, statuty, zde např. plzeňského kroužku Harmonie, původní i nové klenoty lóží, knihy zápisů lóžových prací a vydané zednářské publikace s  historií plzeňských lóží, jako např. od Theodora Taussiga – Geschichte des Freimaurerkränzchens „Harmonie“ in Pilsen. Celou výstavu doprovázely panely dějin zednářství v  Československu, ale hlavně bohatého života plzeňských lóží Josef Dobrovský, Ludwig Piette či Harmonie. Nejen to, ale panely nás navedly na osobní příspěvky bratří Constata Pierra, Josefa Volfa, Bertholda Theina, Jaroslava Kvapila, Celestýna Rypla, Dr. Jiřího Matheusise a dalších, kteří se podíleli na zednářské práci v Plzni a v západních Čechách. Výstava představila i praktické ukázky zařízení zednářské lóže či komůrky rozjímání se všemi atributy, které k těmto prostorám patří, ale i oblečení, typy pracovních zástěr historických i  nových na instalovaných fi gurínách. Protože výstava měla část o životě Josefa Skupy, tak představila nejen zednářskou aktivitu bratra Skupy, ale vlastně celý jeho život, s ukázkami známých postaviček pana Spejbla i  synka Hurvínka. Najdeme i  vtipnou myšlenku Josefa Skupy ke jménu jeho první postavy Spejbla jako – z rodiny Skupů, maminčin PEpouš, syn Josefa, Bude Loutka. Výstava byla zaměřena i ke 100 letům založení československé národní obedience s  názvem Národní veliká lóže československá dne 25. 2. 1923 a zažehnutím jejího světla dne 27. 10. 1923 s dnes navazující Velikou lóží České republiky. Tento rok se vlastně kryje i  se založením lóže Josef Dobrovský (zcela na konci roku 1922) i s iniciací bratra Josefa Skupy dne 11. února 1923. Výstava takto připomněla vývoj zednářství z pražského popudu z lóže U Tří korunovaných hvězd k založení dceřinné české lóže Sincerité v Litoměřicích, která pak působila do konce roku 1785 postupně v  Plzni, Lokti, resp. v Klatovech, kdy následně až v roce 1879 vznikla v Plzni česko-německý kroužek Harmonie, který uceleně působil až do roku 1918 do vzniku Československé republiky. Protože čeští zednáři cítili potřebu mít čistě českou lóži, vznikla zde v  roce 1922 z kroužku Harmonie ryze česká zednářská lóže, která byla pojmenována Josef Dobrovský a následně byla založena německy mluvící lóže Ludwig Piette, celým názvem Ludwig Piette zur Aufrichtigkeit und Treue. Výstava připomněla i tragickou část druhé světové války pro bratry z lóží hlavně velkolóže Lessing zu den drei Ringen, kdy velké množství bratří židovského původu zahynulo na popravištích a  v  koncentračních táborech. Lóže Josef Dobrovský spolu s  lóží Quatuor coronati těmto bratřím vzdává poctu položením Kamenů zmizelých – Stolpersteine. I tyto panely na výstavě připomínají tuto pietní aktivitu. Výstava Svobodní zednáři na Plzeňsku a  bratr Josef Skupa v  Plzni představila i  další doprovodné programy v  podobě přednášek, které koncipovala lóže Quatuor coronati s lóží Josef Dobrovský s badateli a to: Dne 12. 1. 2023, Počátky svobodného zednářství v Českých zemích, kde přednášel Jacob Sadilek (85 posluchačů) Dne 9. 2. 2023, Svobodní zednáři na Plzeňsku, kdy přednášel Tomáš Rybáček (92 posluchačů) Dne 25. 2. 2023, Svobodní zednáři na Plzeňsku, přednáška Tomáše Rybáček s  komentovanou prohlídkou výstavy pro zvané a bratrské zájemce před blížícím se uzavřením výstavy (30 posluchačů) Po přednáškách vždy následovaly dotazy, které byly velmi korektní a zájmové. Celou výstavu provázel i program pro zvídavé děti s poučením, co je zednářství, jaké má atributy a proč. Mohly pak vyplnit soutěžní dotazníky. Výstava měla i knihu návštěv, kde byly vesměs velmi pozitivní a nadšené komentáře typu „Moc krásné a  poučné“ či „Gratulujeme k velkému zážitku z výstavy“. Výstava byla uzavřena dne 26. 2. 2023 po pěti měsících a byla označena jako velmi úspěšná, kdy ji navštívilo 1437 platících návštěvníků. Zde lze vzdát veliké díky Ct. M. lóže Quatuor coronati a členu plzeňské lóže Josef Dobrovský za skvělou a plodnou spolupráci, a dále Mirkovi Procházkovi, řediteli Zednářského muzea VLČR za přípravu i bratrům z lóže Josef Dobrovský. Všichni se takto podíleli na připomenutí myšlenek, historie, plodné práci a poslání svobodných zednářů u nás. / Petr Kabeš a Tomáš Rybáček (badatel) (Quatuor coronati) BILANCE ÚSPĚŠNÉ VÝSTAVY V PLZNI (20. 10. 2022–26. 2. 2023) DNE 20. ŘÍJNA LOŇSKÉHO ROKU SE SLAVNOSTNĚ OTEVŘELA ROZSÁHLÁ VÝSTAVA V ZÁPADOČESKÉM MUZEU V PLZNI S NÁZVEM SVOBODNÍ ZEDNÁŘI NA PLZEŇSKU A BRATR JOSEF SKUPA. VÝSTAVU UVEDL OSOBNĚ VEDOUCÍ NÁRODOPISNÉHO MUZEA PLZEŇSKA MGR. MICHAL CHMELENSKÝ, KTERÝ SE S NEBÝVALOU VSTŘÍCNOSTÍ PODÍLEL NA PŘÍPRAVĚ CELÉ VÝSTAVY A VŠECH DOPROVODNÝCH PROGRAMŮ, KTERÉ SPOČÍVALY V PŘEDNÁŠKÁCH VE VELKÉM SÁLE MUZEA, DĚTSKÉHO ILUSTRAČNÍHO A POUČNÉHO PROGRAMU A KOMENTOVANÝCH PROHLÍDKÁCH, KTERÝ MĚL NA STAROSTI BADATEL TOMÁŠ RYBÁČEK.

6 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 SEDMERO SVOBODNÝCH UMĚNÍ: Aritmetika MISTR LÓŽE MĚ VYZVAL, ABYCH V CYKLU „SEDMERO SVOBODNÝCH UMĚNÍ“ PROMLUVIL O ARITMETICE, KTERÁ SPOLEČNĚ S GEOMETRIÍ, HUDBOU A ASTRONOMIÍ TVOŘÍ KVADRIVIUM NEBOLI ČTYŘCESTÍ, A ABYCH SE ZMÍNIL I O NOVĚJŠÍM VÝVOJI V OBLASTI MATEMATIKY. KDYŽ JSEM SHROMAŽĎOVAL PODKLADY, NARAZIL JSEM NA SVOU TOVARYŠSKOU KRESBU, ZE KTERÉ SE MI HODÍ ČÁST CITOVAT: REGIUS POEM Počátek moderního zednářství se obvykle datuje rokem 1717, vytvořením veliké lóže v  Anglii. O  šest let později vydává Anderson své známé Konstituce. Ty jsou založeny na přibližně stovce starších, obsahem se do značné míry překrývajících textů, souhrnně označovaných jako Staré povinnosti (Old Charges). Mezi nimi má zvláštní postavení rukopis zvaný Regius Poem, který je jednak nejstarší anglický text s  Povinnostmi, jednak je jako jediný ve verších. Bývá datován na přelom čtrnáctého a  patnáctého století, často se uvádí rok 1390. Zmínky o  svobodném zednářství jsou však i  ve starších textech a  existují starší Povinnosti v němčině a v italštině. Regius Poem je nyní uložen v British Library. Je také znám pod názvem Halliwell Manuscript podle Jamese Halliwella, který roku 1838 ve svých 18 letech, ač sám nezednář, upozornil v přednášce pro Společnost starožitníků na zednářský obsah rukopisu. O rok později publikoval přepis rukopisu ve svém pojednání Raná historie svobodného zednářství v  Anglii. Zde upozorňuje, že autorem byl patrně kněz (verš 629 říká: Až budu slovo Boží číst) a že je zmíněna existence ještě staršího textu (verš 143: Za dávných časů psáno našel jsem). Regius Poem je tvořen 64 stránkami obsahujícími celkem téměř 800 veršů psaných v tzv. střední angličtině (Middle English). Na internetu je k dispozici přepis původního textu i jeho převod do moderní angličtiny. V roce 1889 byl vytvořen kaligrafi cký opis (faksimile) rukopisu jako doprovod k monografi i o rukopisu Regius Poem od Henry Josiah Whympera z lóže Quatuor Coronati. Pro téma mé dnešní kresby je důležité, že se báseň zmiňuje také o  Euklidovi a  sedmi svobodných uměních. Poslechněte si to v přibližném překladu: Euklides potom učil mnoho let Kouzlům geometrie rozumět, Dělal v té době také jiného Mnoho umění všelikého Z milosti nebes, nejvyššího Krista těch sedm věd založil dozajista, Gramatika z těch věd první jest, Dialektika druhá, na mou čest, Rétorika musí býti třetí Hudba čtvrtá, jak ti myslí letí, Astronomii páté místo svěř Aritmetice šesté, to mi věř, Geometrie sedmá, poslední Neb byl jak mírný, tak i zdvořilý Gramatika je základ, buď si jist, Pro každého, kdo bude v knihách číst. Však dialogu nad ni umění Jak plody nad kořáním stromu ční Rétorika pak učí vzletné řeči A hudba lidem sladkou písní svědčí Astronomie, ta dobře zná mnohost Aritmetika zas různých věcí rovnost Geometrie je věda sedmá, pravím vám, Jež rozlišit zná pravdivost a klam, To máme těch sedmero věd, Kdo zná je, ten smí v nebe spět. Tolik z mé tovaryšské kresby, odkud je vidět, že se sedmerem svobodných umění se setkáváme již v nejstarších zednářských textech. Výraz artes liberales, používaný především ve středověku, neznamená umění v  dnešním slova smyslu, ale obory, které se v té době vyučovaly ve školách. Nazývají se liberales (latinsky liber, svobodný), protože slouží k  výchově svobodného člověka, na rozdíl od artes illiberales, které se vyučují z ekonomických důvodů. Cílem artes liberales je připravit studenta nikoliv k  získávání obživy, ale k provozování vědy. Koncept vzdělávání založený na základním trojcestí a  návazném čtyřcestí se dá zpětně vysledovat, i  když ne pod názvy trivium a  kvadrivium, až k Pythagorovi. Přetrval přes dva tisíce let a ne nadarmo na něj v zednářství navazujeme dodnes. Jaký je vztah moderních přírodních věd a kvadrivia? Kvadrivium je zejména zaměřené na abstraktní pojmy a ideální svět, zatímco dnešní přírodovědné osnovy se víc soustředí na vytváření hypotéz o  reálném světě a  na jejich ověřování pomocí experimentů a analýzy dat. Kvadrivium tvoří matematické vědy, i  když dnešní členění matematiky je už jiné. Dalo by se říct, že dnešní vědci, kteří se zabývají „čistou“ matematikou zkoumající matematické pojmy samy o  sobě, jsou pokračovateli kvadrivia a  hledí trochu skrz prsty na „aplikovanou“ matematiku, která nachází a  využívá podobnost mezi ideálními matematickými pojmy a jevy reálného světa. Chci vás dnes pozvat na rychlou procházku historií matematiky, od zmíněného Euklida a dalších „starých Řeků“ až do současnosti. Matematické pravdy nezastarávají a  nemění se podle aktuálního historického kontextu, takže i poznatky staré stovky a tisíce let jsou dodnes platné a používané. STAŘÍ ŘEKOVÉ Staří Řekové přinesli do matematiky pozoruhodné poznatky, kterým se žáci učí dodnes. Před více než dvaceti pěti stoletími k  matematickým objevům přispívali Thales z  Milétu, kterému se připisuje Thaletova věta, a  Pythagoras se známou a  v  zednářství symbolicky znázorňovanou Pythagorovou větou. O dvě století později se objevil nám známý Euklides, o  kterém se zmiňuje Regius Poem. Ten ve svém třináctidílném veledíle Základy sepsal celou ve své době známou geometrii a  aritmetiku. Proslavila ho hlavně jeho geometrie pojatá jako systém vystavěný na několika základních tvrzeních (axiomech) a  na postupném rozvíjení dalších tvrzení systémem věta – důkaz. Ta se používala jako učebnice přes dva tisíce let. I  staří Řekové uměli matematické a geometrické poznatky použít při zkoumání světa, nebyli to jen teoretici. Eratosthenes z Kyrény, řecký matematik a  správce alexandrijské knihovny, dokázal změřit zeměkouli. Myšlenku kulaté Země vyslovil již Pythagoras a později i Aristoteles, takže ji před 22 stoletími znal i Eratosthenes. Doslechl se, že v  Syéné, městě nedaleko dnešního Asuánu a jižně od Alexandrie, je v poledne za letního slunovratu vidět sluneční odraz na dně hluboké studny, tedy že je slunce přímo nad hlavou. Zajímalo ho, zda je tomu tak i v Alexandrii. O  slunovratu změřil v  poledne délku stínu svislé tyče a zjistil, že odchylka slunce od nadhlavníku odpovídá úhlu jedné padesátiny kruhu. Za předpokladu, že Země je koule, mohl Eratosthenes na základě svých pozorování odhadnout obvod celé planety. Najal si člověka, aby změřil vzdálenost mezi oběma městy. Dozvěděl se, že jsou od sebe vzdálena 5000 stadií, což je přibližně 800 až 900 kilometrů. Jestliže tato vzdálenost odpovídá padesátině obvodu kruhu, pak obvod celého kruhu je 40 až 45 tisíc kilometrů, tedy velmi dobrý odhad hodnoty, kterou známe dnes. Není to úžasné? Jméno Eratosthenes je spojeno také s jedním z nejstarších výpočetních algoritmů. Tzv. Eratosthenovo síto slouží k nalezení prvočísel až do daného čísla N. Od starověkého algoritmu se nyní přesuňme k osobnosti, která za tohle moderní slovo může.

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 7 STŘEDOVĚK Ve středověku vzkvétala matematika v islámském arabském světě. Obrovské dílo zanechal v  devátém století arabsky píšící perský matematik, zeměpisec a  astronom Muhammad ibn Músá al-Chórezmí. Latinská podoba jeho jména, Algoritmi, dala vzniknout dnešnímu slovu algoritmus. Je známý pro svůj přínos v oblasti algebry, kterou pomohl rozvinout a  zpopularizovat v  islámském světě. Ve svém díle popsal metody pro řešení lineárních i  kvadratických rovnic. Přičtení stejného členu k  oběma stranám rovnice označuje arabským al-džabr. Z latinské podoby tohoto slova vznikl dnešní název celého odvětví matematiky, algebra. Z arabských zdrojů se o bezmála čtyři sta let později, počátkem 13. století, učil italský matematik Leonardo Fibonacci. Mimo jiné popsal poziční zápis čísel pomocí arabských číslic s využitím nuly a ukázal, o co praktičtější je než římská čísla. Přispěl tak k rozšíření tohoto způsobu zápisu čísel v Evropě. Nám je Fibonacci dobře známý v souvislosti s po něm pojmenovanou posloupností, kde každý další člen je součtem dvou předchozích, tedy 1, 1, 2, 3, 5, 8, atd. Podíl dvou po sobě jdoucích čísel této posloupnosti se postupně blíží zlatému řezu. Tato posloupnost a zlatý řez se vyskytují v nejrůznějších souvislostech v přírodě. Fibonacci k ní dochází na příkladu rozmnožování králíků. Zajímavé je, že tato posloupnost se stále objevuje na nečekaných místech: nedávno proběhla matematickými publikacemi zmínka o  objevení Fibonacciho posloupnosti při studiu symplektických variet (neptejte se mě, co to je, sám moc nevím). NEWTON Nevídaný rozkvět zažila matematika v  17. století v  Evropě. Zmiňme alespoň Pierra de Fermata, o  kterém ještě bude řeč, a jednoho ze zakladatelů moderní fi losofi e Reného Descarta, který do matematiky přinesl dnes běžně používaný kartézský systém souřadnic. Zastavme se podrobněji u slavného velikána, u  Isaaca Newtona. Spekuluje se o  tom, že byl zednářem, ale přímé důkazy o tom nejsou. Newton byl klíčovou postavou nově vznikajícího empirického přístupu k  vědě založeného na pozorování světa a provádění experimentů pro ověřování hypotéz. Newton se narodil v chudé zemědělské rodině a byl poslán na Trinity College do Cambridge, aby se stal kazatelem. Místo toho, inspirován Euklidovým dílem, začal studovat matematiku. Když byla univerzita uzavřena kvůli epidemii moru, musel se vrátit na rodný statek, ale věnoval se vědě dál. Jak někdo v nedávné době proticovidových opatření připomněl: Když Newton musel kvůli moru přerušit školu, vymyslel diferenciální počet, co jsi při covidu dokázal ty? Diferenciální a  integrální počet je mocný nástroj, který se stal standardní výbavou ve fyzice i  dalších oborech. Je z  rodu těch matematických objevů, které byly poháněné potřebou něco konkrétního (třeba dráhy planet) vypočítat. Nejdřív vznikla praktická metoda umožňující počítat, jak se v průběhu času mění poloha těles a jak s tím souvisí jejich rychlost a zrychlení. Rigorózní matematické základy byly vybudované až následně. Newton svůj matematický objev zpočátku tajil. Až Edmund Halley, objevitel komety nesoucí jeho jméno, nakonec Newtona přesvědčil, aby svou práci rozšířil a  publikoval. Výsledkem bylo vydání jednoho z  nejdůležitějších a  nejvlivnějších fyzikálních děl všech dob, Philosophiae Naturalis Principia Mathematica (Matematické principy přírodní fi losofi e), často zkracovaného na Principia, v  roce 1687. Svazek, který byl úzce spjat se stylem a  strukturou Euklidových Elementů, položil základní kámen klasické mechaniky. Ukázal, že matematika dokáže najít zákonitosti v přírodě a odhalit jednoduchost skrytou za složitostí reality, a přinesl nám Newtonovy pohybové zákony a gravitační zákon. PROBLÉMY S DŮKAZY Matematikové si zakládají na dokonalosti své vědy. Euklides ve svých Základech ukázal cestu, jak na základě několika základních axiomů, jejichž pravdivost se předpokládá, lze logickými postupy odvodit nová tvrzení a  ta dokázat. Důkaz by měl pomocí axiomů, dříve dokázaných tvrzení a logiky přesvědčit kohokoli o pravdivosti nového tvrzení. Tvrzení, které není axiom, se nepovažuje za pravdivé, dokud pro ně není důkaz. Tato cesta často dobře funguje, důkazy jsou často zajímavé a elegantní, ale má i svá úskalí. Například to, že důkazy jsou někdy moc složité. Slavná je tzv. Velká Fermatova věta, kde si roku 1637 výše zmíněný Pierre de Fermat na okraj knihy poznamenal: Je nemožné rozdělit krychli do dvou krychlí, či čtvrtou mocninu do dvou čtvrtých mocnin, nebo obecně jakoukoli mocninu vyšší než druhou do dvou stejných mocnin. Objevil jsem opravdu tak podivuhodný důkaz, že tento okraj je příliš malý, aby se do něj vešel. Mnoho let se matematici trápili objevením toho důkazu. Velká Fermatova věta je známá jako věta s největším počtem chybných důkazů. A až o 358 let později, roku 1995, publikoval britský matematik Andrew Wiles dvojici článků, celkem 129 stran, které společně uvedenou větu dokazují. Už se může mluvit o Fermatově větě, nejen o Fermatově domněnce. Obtížnost některých důkazů ale není to nejhorší. Ve třicátých letech dvacátého století potkala matematiky větší rána. V  té době pracovali podle vzoru Euklidových Základů na vybudování základů matematiky od axiomů s  využitím matematické logiky a  teorie množin. V  roce 1931 však publikoval rakouský logik Kurt Gödel výsledek, známý jako Gödelova věta o neúplnosti, kde dokázal, že každý formální systém dostatečně silný na to, aby popsal přirozená čísla, bude vždy obsahovat výroky, které jsou pravdivé, ale v rámci systému nedokazatelné. Důkaz pravdivého tvrzení tedy nemusí existovat! Pohroma! Gödelův výsledek byl velkou ranou pro program, který se snažil poskytnout úplný a konzistentní základ pro celou matematiku. Měl také dalekosáhlé důsledky pro fi losofi i matematiky a studium formálních systémů obecně. P RAVDĚPODOBNOST Na závěr procházky časem se chci zmínit o  odvětví matematiky, které zažívá nebývalý rozmach v  současnosti. Jeho hnací silou je použití počítačů pro stále více úloh dřív považovaných za výlučně lidské. Počítače dnes rozpoznávají lidi podle obličejů, automaticky přepisují mluvenou řeč na text, čím dál lépe překládají do cizích jazyků a podobně. Matematické odvětví, které je základem těchto někdy nebezpečných moderních divů, se nazývá teorie pravděpodobnosti. Jeden z  jeho základních kamenů položil britský matematik a presbyteriánský duchovní, který žil v 18. století, Thomas Bayes. Po něm nazvaná Bayesova věta je matematický vzorec, který umožňuje aktualizovat naše přesvědčení o  pravděpodobnosti výskytu nějaké události ve světle nových důkazů. To zní hrozně abstraktně, ale princip je jednoduchý a výsledky často překvapivé. Jedna ukázka z dob covidu: Když má v populaci covid průměrně jeden z tisíce lidí a člověku vyjde pozitivně test, který je jen v  1 % případů falešně pozitivní, jaká je šance, že má covid? Jen 1 % falešně pozitivní, tak asi velká, že? Není to tak zlé, Bayesova věta říká, že jen desetiprocentní. Prostá úvaha to ukáže taky: Z tisíce lidí v průměru jeden nemocný, ale je deset (1% z tisíce) falešně pozitivních testů. Lidská intuice není v odhadování a počítání pravděpodobností moc dobrá a teorie pravděpodobnosti je poměrně spletitá. Vede to k tomu, že je obtížné správně vyhodnotit a interpretovat data z  různých studií. Výsledkem jsou nereplikovatelné vědecké studie a  zavádějící titulky článků v populárních médiích. ZÁVĚREM Co říci závěrem? Matematika je mocná, dokud studuje své ideální objekty, ale může být zrádná, když se její výsledky přenášejí do světa lidí. Úkolem Tovaryše je zdokonalovat se ve svobodných uměních, musí však mít na paměti, aby také srdcem pochopil! / Jan V. (předneseno v L∴ Most dne 7. prosince 6022) Hlavní zdroje: Bro. H.L. Hyawood: The Old Charges of Freemasonry and What They Mean to Us, http:// www.freemasons-freemasonry.com/oldcharg. html The Regius Poem, http://www.freemasons-freemasonry.com/regius.html The Seven Liberal Arts, https://www.newadvent.org/cathen/01760a.htm Wikipedia

8 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 FRANTIŠEK KUPKA (1871–1957) BYL VÝJIMEČNOU INTROVERTNÍ OSOBNOSTÍ, KRÁČEJÍCÍ CELÝ ŽIVOT HOUŽEVNATĚ SVOU DUCHOVNÍ A UMĚLECKOU CESTOU. SPEKULACE O JEHO ZEDNÁŘSTVÍ NEJSOU ZATÍM POTVRZENÉ, ALE JISTĚ LZE HOVOŘIT O JEHO INSPIRAČNÍCH ZDROJÍCH V TEOSOFII, KTERÁ TAKÉ MĚLA SVÉ „LÓŽE“. JE SLAVNÝ JAKO MALÍŘ, GRAFIK A ILUSTRÁTOR SVĚTOVÉHO VÝZNAMU, JEDEN ZE ZAKLADATELŮ ABSTRAKTNÍHO MALÍŘSTVÍ… J eho vztah k hudbě se podílel na vzniku dalšího nového výtvarného směru – orfi smu, tedy směru, propojujícího malířství s dalším uměním (hudba, poezie). Převážnou část života žil ve Francii a  většího uznání se jeho umění v Čechách i ve světě dostalo až po jeho smrti. V  této kresbě se vám pokusím přiblížit jeho nevšední život a tvorbu – a také to, proč se jeden jeho obraz mohl na začátku stěží prodat jen za několik tisíc – a dnes za 230 milionů. František Kupka se narodil v  Opočně. Mládí prožil v  Dobrušce pod Orlickými horami, kde se vyučil sedlářskému řemeslu, ale již tehdy maloval vývěsní štíty a obrázky svatých. Projevoval velký malířský talent, a  proto na přímluvu rodinného přítele nebyl nucen se věnovat svému řemeslu a byl poslán nejprve do řemeslnické školy v Jaroměři (1886) a  posléze na pražskou Akademii (1887). Zde studoval v ateliéru pro historickou a náboženskou malbu jako žák profesora Sequense až do absolutoria roku 1892, kdy odjel do Vídně. Ve Vídni na Akademii zůstal až do roku 1895, kdy byl poslán jako stipendista do Paříže. Během studií na École des Beaux-Arts se živil malováním plakátů, vyučoval náboženství, a dokonce vystupoval a nechával se najímat jako spiritistické médium (Kupka byl mimo jiné příznivcem teosofi e, spiritismu a milovníkem východních fi losofi í a mysticismu vůbec). Grafi ka Meditace (1899) ukazuje jeho každodenní rituál – začínal den cvičením jógy nahý na své zahradě. Míval problémy se sousedy, kteří ho považovali za exhibicionistu – a tak mohl bydlet nakonec jen mimo centra měst v domě se zahradou, kde ho nikdo nerušil. Kolem roku 1903 se poprvé mezinárodně proslavil publikací svých satirických kreseb v  pařížském levicovém časopisu L’Assiette au Beurre, do kterého přispíval v letech 1901–1907 a vytvořil i čtyři svá samostatná čísla – alba: Peníze, Rovnost, Náboženství a Mír. Ukazují jeho celoživotní odpor ke konzumnímu světu, kritizuje v  nich moc peněz nad duchem. Tyto jeho kresby zapříčinily, že si mnoho vlivných a bohatých lidí už na začátku svou ostrou kritikou velmi znepřátelil – a také proto měl úspěch až po smrti. V  roce 1914 odešel dobrovolně na frontu jako člen roty Nazdar, v bitvě u  řeky Aisne byl raněn. Byl vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána. Pomáhal organizovat československé legie ve Francii. Po návratu do Paříže založil tzv. Českou kolonii, byl později zvolen jejím předsedou. Pro legie navrhoval i uniformy, vyznamenání, prapory aj. Jeho styl byl velmi moderní a  nadčasový, ale většímu úspěchu se tehdy těšily mnohem dekorativnější návrhy svobodného zednáře Alfonse Muchy. Mucha i Kupka se proslavili v Paříži – a oba karikaturními a sociálně kritickými ilustracemi do časopisů – grafi kou a  plakáty. Tedy z  pohledu vysokého umění se oba prosadili propagační grafi kou (a grafi ckým designem), která bývá kunsthistoriky neprávem řazena do pokleslé kategorie. Oběma bylo po vzniku Československého státu odepřeno uznání a  oba nenechali v  novém státě učit na Akademii výtvarných umění v  Praze. Důvodem byla především závist české umělecké obce, která jim nepřála a  záviděla zahraniční uměleckou slávu – a  teplá místa na Akademii držela pro mnohem konzervativnější umělce. Akademie měla také strach, že Kupka nakazí studenty svou abstrakcí a  moderností – a Mucha zase svou přílišnou fi xací na dekorativnost a už nemódní secesi. Někteří pamětníci se domnívají, že Kupka byl jako zednář iniciován ve Francii – ale v Čechách se do zednářských lóží a prací nijak nezapojil. Na rozdíl od Alfonse Muchy, jehož zednářské zkušenosti vedly k  rozkvětu českého zednářství. Mucha se stal autorem prvních českých známek, bankovek a mnoha státních insignií, moderní výtvarný jazyk Kupky nebyl mladou republikou nijak využit. V  Kupkově tvorbě je z  hlediska esoterické symboliky velmi zajímavá jeho raná tvorba. Mezi tato díla patří Cesta Ticha II. (obrázek 1, 1903), která zobrazuje duchovního poutníka procházejícího alejí sfi ng do věčnosti – a obrazy Babylonu, které jsou dnes v NG Praha. Tato díla ukazují jeho inspiraci architekturou a spiritualitou starověku. Celé dílo Františka Kupky se utvářelo od počátečního popisného realismu a secese přes vlivy doznívajících malířských směrů symbolismu, expresionismu, kubismu a futurismu až ke konečnému vyústění do zcela jedinečného osobního projevu – abstrakce. Předcházelo mu období, kdy se postavy a krajina postupně měnily v abstraktní barevné tvary – jako je tomu u obrazů Prometheus a  Mezi vertikálami, který je portrétem jeho ženy. Klíčová je v  jeho tvorbě malba Amorfa. Dvoubarevná fuga (obrázek 2). Byl to první abstraktní obraz, který Kupka vystavil společně s  obrazem Amorfa. Teplá chromatika na Podzimním salonu v  Paříži roku 1912. V jeho vnímání si konkrétní barvy a hudební tóny vyžadovaly určitý tvar – ostrý, vlnitý, přímý, organický atd. Obraz vznikl z  pozorování jeho sestřenice, hrající si s červeno-modrým míčem – a  hudby J. S. Bacha. Červená představuje tělo, modrá ducha – další je černá a bílá, představující spojení protikladů, rytmus vesmíru. Abstraktní tvorba Františka Kupky měla svůj specifi cký vývoj a zákonitosti. Šlo zde o zpracování tématu spirituálního pohybu, osobních prožitků z  meditace a  studia řádu přírody. Vytváří nové obrazy harmonie a krásy, schopné člověka vnitřně obohatit a pozvednout. Může se nám Malíř a grafi k František Kupka 2 4

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 9 zdát, že vychází ze záznamu a  fází vnějšího pohybu předmětu, jako to dělají futuristé – ale Kupka zaznamenává vnitřní pohyb, růst a transcendenci. Slavný je jeho cyklus Kosmické jaro z let 1913–1914, který zachycuje organické proudy energie spojení člověka s vnitřním universem. Inspirovalo ho také studium rostlin, krystalů a hvězd. V této době ilustruje mnohé esoterické knihy a  díla historiků, kde stále užívá fi guru a konkrétní příběh. Roku 1923 vydává svou teoretickou knihu „Tvoření v  umění výtvarném“, psal ji 1909–1913. Příběh o pestících a tyčinkách je výrazně propojen se světem sexuality jako tvořivého vesmírného elementu. Tvoří realitu, která ale není vidět pouhým okem. Když roku 1914 vypukla 1. světová válka, odchází ve svých 43 letech bojovat do Francie proti Rakousku, čímž se jeho tvorba přerušila – a realizovala se na čas jen tvorbou praporů a  uniforem českých legií. Po roce 1918 dostává na oko nabídku učit na Akademii výtvarných umění v  Praze, po ročním čekání na místo ale znechucen odchází učit raději v  Paříži ve svém ateliéru francouzskou kulturu, kde vyučoval československé stipendisty. Mezi lety 1919 až 1938 byl Kupka podporován svým přítelem Jindřichem Waldesem, úspěšným pražským podnikatelem, který kupoval jeho obrazy. Waldes je zakladatel světově úspěšné značky Koh-i-noor. Kupka byl velmi křehký a zranitelný – pro své neuznání trpěl silnými depresemi a  úzkostmi. Jako osobnost zahořkl a  svou srdečnost projevoval téměř výhradně svými obrazy. Katedrála je velmi zednářským tématem, ke kterému se Kupka v  životě několikrát vracel. Mezi jeho nejlepší obrazy patří Katedrála (obrázek 3, 1913) a Vzpomínka na katedrálu (1920–1923). Až do roku 1930 byly základem jeho nefi gurativních obrazů do jisté míry realistické podklady, vrcholné období Kupkovy tvorby však představuje tzv. čistá abstrakce. Základem kompozice se pro něj stala vertikála, osa existence. Vertikální plány III. jsou už příkladem tohoto minimalismu a  koncentrace na několik málo pravoúhlých barevných ploch, vyjadřujících jeho fi losofi i. Další obraz z  roku 1931 se jmenuje Diagonální roviny. Jeho záměrem bylo, aby přes dematerializovaný obraz emoce umělce přešly z obrazu přímo do duše diváka (aniž by divák viděl na obraze cokoli, co zná z  hmotného světa). Chce tvořit přímo barevnými vibracemi, přenesenými na obraz. Závěrečná část jeho tvorby představuje stroje (obraz Syntéza), mohla být inspirována návštěvou továrny jeho přítele Waldese. Působí přesto velmi abstraktně, jsou brutální a ukazují mechaničnost, která se může člověka zmocnit a  ovládnout jeho chování. Jsou chladné a odtažité. O  něco teplejší barevnost má jeho cyklus jazz, který ale také používá tvarosloví strojů – obraz Synkopy no. 1. Kupka odmítl předsednictví nově založené skupiny Kandinského a  dalších „Abstrakce-kreace“, protože neměl rád účast ve výtvarných skupinách. Ti mu ale nabídkou potvrdili jeho vedoucí postavení ve vývoji abstrakce. Jedno z  jeho nejminimalističtějších děl – Abstraktní malba (obrázek 4, 1930) – tvoří pouhé tři černé linie na bílém pozadí. Můžeme je vidět i jako tři sloupy – Sílu, Krásu a Moudrost. Svůj život zakončil geometrickou abstrakcí. Došel na konci života k ideálu sdělování, vytvářet umění sdělované telepatií, tedy umění zcela nemateriální, beze slov – to viděl jako budoucnost umění. S vypuknutím 2. sv. války je Kupkův mecenáš Waldes nacisty uvězněn v koncentračním táboře (byl rodinou vykoupen za obrovskou fi nanční částku, propuštěn a  emigroval do Ameriky. V přístavu v Havaně na lodi zemřel.) Kupka je během války ve Francii a ukrývá se na venkově. Po válce už namaluje málo obrazů a svou energii dává do dokazování světu, že byl opravdu prvním abstraktním malířem. V  jeho izolaci a  zapomnění ho navštěvuje jen málo lidí. Mezi ně patří Meda Mládková, která uspořádá jeho první souborné výstavy v Evropě i USA – a má největší zásluhu na jeho celosvětovém prosazení a uznání. Paní Mládková ve svých vydaných pamětech tvrdí, že se tajně zúčastnila zednářského pohřbu Kupky. Nebyla na něj pozvána, ale pozorovala ho přes zeď hřbitova. Ve vzpomínkách si vybavovala, jak se účastníci pohřbu prý drželi v kruhu za ruce, pokládání tří růží přes sebe aj. Kupka se celý život bránil komerčnosti, to způsobilo jeho opožděné prosazení ve světě umění. Jeho nejdražší obraz se nyní prodal za 230 milionů korun. Stal se jedním z největších světových umělců 20. století. Významné sbírky Kupkových obrazů a studií najdete v pražském Museu Kampa a  v  Národní galerii v  Praze (Veletržním paláci). Museum Kampa založila vážená dáma Meda Mládková (loni zemřela ve svých 102 letech), prosadila dílo Kupky jako prvního abstraktního malíře ve světě – a její sbírka stále patří mezi největší. / Vladimír K. (5. 9. 2022, L. Národ) Končím třemi citáty Františka Kupky: „Maluji koncepty, syntézy, souzvuky.“ „Chci udělat něco z ničeho.“ „Umění je jazyk, který začíná tam, kde končí slova.“ 1 3

10 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 MOJI BRATŘI VŠICHNI, JSEM MISTREM PŘEDCHŮDCEM ZEDNÁŘSKÉ LÓŽE Z UKRAJINY, MOJE JMÉNO JE VOLODYMYR E. POVOLÁNÍM JSEM HISTORIK A UNIVERZITNÍ PROFESOR A OD ZÁŘÍ LOŇSKÉHO ROKU PRACUJI V PRAZE. VELKÁ LÓŽE UKRAJINY (VLU) BYLA USTAVENA V ROCE 2005 A JE UZNÁNA JAKO VELKÁ LÓŽE 133 REGULÉRNÍMI ZEDNÁŘSKÝMI VELKÝMI JURISDIKCEMI NA SVĚTĚ. MATEŘSKÝMI LÓŽEMI JSOU VELKÁ LÓŽE RAKOUSKA A VELKÁ NÁRODNÍ LÓŽE FRANCIE (KTERÁ VNESLA SVĚTLO DO VLU). RÁD BYCH VÁS STRUČNĚ SEZNÁMIL S FÁZEMI FORMOVÁNÍ SVOBODNÉHO ZEDNÁŘSTVÍ NA UKRAJINĚ. ZLATÝ VĚK (1739–1822) Jedním z  tvůrců svobodného zednářství na Ukrajině byl legendární a velmi vzdělaný rytíř James Francis Edward Keith, skotský lord Kingston a  Cantor (1696–1758). V  roce 1728 přešel do služeb Ruské říše, stal se podplukovníkem a od roku 1738 generálem carských vojsk. V  letech 1739–1741 se James Keith stal guvernérem Ukrajiny (velící hejtman ukrajinských kozáků). Navzdory svému skotskému původu Keith aktivně hájil autonomní práva Ukrajiny, snažil se zabránit jejímu okradení. Tehdy zasvětil řadu představitelů ukrajinské kozácké aristokracie do zednářství. Pravděpodobně v  roce 1739 byla kolem Keitha zorganizována první ukrajinská zednářská lóže. Od roku 1741 se Keith stal Velmistrem provincie, která zahrnovala Rusko, Ukrajinu a Bělorusko. Keith následně brzy vstoupil do služeb pruského krále a zemřel v bitvě v roce 1758. V jedné ze zednářských písní se říká, že Keith „zapálil posvátný oheň v  Rusku. Postavil chrám moudrosti. Opravil myšlenky a srdce. Stvrdil naše bratrství.“ Ve 40. letech 18. století polští šlechtici začínají na západě Ukrajiny vytvářet zednářské lóže nezávislé na Keithovi. Západní Ukrajina tak zůstaTři století ukrajinského zednářství la až do 20. století částí polské zednářské provincie, kde hlavní roli hrála polská šlechta (lóže „Tři bratři“ ve Višnevce, „Tři bohyně“ ve Lvově aj.). Jednou z  brilantních postav té doby a  pravděpodobně nejznámějším ukrajinským svobodným zednářem je poslední ukrajinský hejtman, hrabě Kyrilo Hryhorovyč Rozumovskyj (1728–1803). Mozartův přítel, známý jako slavný ostrý jazyk, fi losof, mecenáš věd a umění. Následně se zednářské myšlenky dostávají do duší mnoha potomkům kozácké šlechty. Někteří šlechtici vstupují do zednářských lóží také při svém studiu na evropských univerzitách. A  na samotné Ukrajině zednáři přijímají do svých řad nejen vlivné a bohaté lidi. V první řadě se cení inteligence a slušnost. V 80. a 90. letech již nacházíme lóže v Kremenčuku, Dubnu, Žytomyru a Kyjevě, kde lóže nesou názvy např. „Nesmrtelnost“ a „Tři sloupy“. Na počátku 19. století je členství ve svobodném zednářství charakterem dobrých mravů mezi aristokracií Ukrajiny. Existují „Volyňská lóže“, „Jordánská“ lóže, lóže v  Butkivce, Vinnycii, Katerynoslavě, Kamenci Podolském, Kremenčuku, Lucku, Nemyrově, Nižně, Mykolajivě, Oděse („Láska k  pravdě“), Charkově („Umírání sfi nga“), Černihivě, Kyjevě („Sjednocení Slované“) a v dalších městech. V  té době bylo členy několik tisíc svobodných zednářů – více než nyní. Západní Ukrajina a  Pravý břeh byly pod jurisdikcí polských zednářských lóží. Tyto lóže byly zpolitizované a  byly centry národně osvobozeneckého boje polského lidu. Tak se lóže „Národní svobodné zednářství“, „Vlastenecká společnost“, „Rytíři chrámu“ pokusily znovu vytvořit Velké Polsko. V  roce 1822 ale byly výnosem ruského cara Alexandra I. všechny zednářské lóže defi nitivně zakázány. Dlouho se věřilo, že historie svobodného zednářství na Ukrajině končí. Ale ve skutečnosti se zednářství ponořuje hluboko do ilegality a prakticky se na Ukrajině opouští lóžový systém. Jednotliví zednářští mistři provádějí zasvěcení vybraných hledajících, ale v žádném případě nešíří informace o svobodném zednářství. STŘÍBRNÝ VĚK (1900–1929) Po perzekucích ve 20. letech 19. století začalo svobodné zednářství na Ukrajině ožívat až na počátku 20. století. V letech 1900–1905 se na Ukrajině otevírají lóže „Svatý Volodymyr“, „Severní světlo“, „Ševčenko“, „Láska a věrnost“ a „Cyril a Metoděj“, „Bratrstvo“. Nejvlivnější však byla charkovská „renesanční/obrozená“ lóže, v níž působil budoucí premiér Prozatímní vlády Kerenskij. V roce 1900 se konal první ukrajinský zednářský kongres, na kterém byly kromě uvedených, zastoupeny také zednářské lóže z  Žytomyru, z Kamence Podolského a Oděsy. V letech 1905–1908 v Kyjevě vzniká lóže „Kyjevská hvězda – Pravda“ a  lóže nejvyšších stupňů ve „Velké lóži Ukrajiny“. Byli mezi nimi přední představitelé ukrajinského poJames Francis Edward Keith

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 11 litického hnutí: Mychajlo Serhijovyč Hruševskyj, P. Skoropadskyj, S. Petljura, vůdcové ukrajinských politických stran a  budoucí ministři Ukrajinské lidové republiky a  hejtmanství. Jen v Kyjevě bylo asi dvacet lóží a asi tisíc svobodných zednářů. V té době byly zednářské lóže v Rusku extrémně zpolitizované a pod vedením lóží „Velkého Orientu“. V roce 1914 byla v Kyjevě vytvořena Regionální rada zednářských organizací (pro ukrajinská území), první prototyp Velké národní lóže. Již v březnu 1917 svobodní zednáři Ukrajiny pokojně převzali moc od carských správců. Začal fungovat grandiózní zednářský systém vzájemné pomoci a ochrany. Předsedou Ústřední rady se stal M. Hruševskyj. V  létě 1917 ale nastal konfl ikt mezi ruskými a  ukrajinskými svobodnými zednáři, spojený s  neochotou ruské Prozatímní vlády udělit Ukrajině nezávislost. V  září 1917 začalo také vytváření nového národního zednářského systému – „Velké lóže Ukrajiny“, nezávislého na „Velkém Orientu národů Ruska“. V jejím čele stál Velmistr S. Petljura. Ve skutečnosti to bylo oživení neuznané „Velké lóže Ukrajiny“ z roku 1900. Nástup S. Petljury k  moci na Ukrajině (od února 1919 se stal hlavou Ukrajinské republiky) byl spojen s  nadějemi na podporu samostatné Ukrajinské republiky ze strany svobodných zednářů Francie a Anglie, kteří měli významný vliv na vlády těchto zemí. Petljura apeloval na světové svobodné zednářství s  žádostí o podporu Ukrajiny v boji proti „rudým“, tj. proti bolševikům čili rudoarmějcům. Petljura působil jako Velmistr „Velké lóže Ukrajiny“, která v  té době sdružovala jíž okolo 800 svobodných zednářů. Porážka ukrajinských jednotek na frontách způsobila krach všech snah S. Petljury. Svobodné zednářství pak ustoupilo do emigrace. V  SSSR tajné kruhy existovaly ještě na začátku 30. let, dokud jejich členové neskončili ve stalinských táborech. Od roku 1920 začaly vznikat zednářské lóže ve Francii, Polsku, Švýcarsku, ve městech, kde žili ukrajinští emigranti. Ve stejné době byla „Velká lóže Ukrajiny“ uznána „Velkou lóží Švýcarska“ a do roku 1932 sídlilo centrum ukrajinské Velké lóže v Ženevě. Podzemní utajené zednářské lóže „Světlo pravdy“ a „Svitanok“ fungovaly v Kyjevě až do roku 1929. V letech 1929–1933 ale začaly na Ukrajině masové represe proti inteligenci. Nejpozdější údaje o svobodných zednářích na Ukrajině pocházejí z  roku 1933. Tehdy se zednáři z Kyjeva obrátili na Mezinárodní zednářské sdružení se zprávou o tajných aktivitách a protestovali proti hladomoru a zničení ukrajinského rolnictva. Ve 30. a 50. letech ve Francii byli ukrajinští bratři členy sjednocených ukrajinsko-rusko-polských lóží „Astreya“, „Gamayun“, „Copernicus“. Také ve Francii na počátku 60. let vznikl okruh nových ukrajinských svobodných zednářů: I. Ja. Musyanovyč, L. Huzar, bratři Virsty, B. Fedenko, M. Kuzan a další, kteří v roce 1965 vytvořili ukrajinskou lóži „Hlas Ukrajiny“ č. 117 pod Velkou národní lóží Francie, která existuje dodnes. NÁŠ VĚK (1993–2022) Na počátku 90. let různé zednářské organizace obrátily svou pozornost na Ukrajinu. Například Velký Orient Francie a Velkánárodní lóže Francie. A  také přišel jeden velmi energický svobodný zednář z Itálie – bratr de Bernardo a  další velmi pedantští bratři z Rakouska. Jsou to ti, kteří jsou s jistotou známí, ale existují také další samostatné lóže nebo jednotliví bratři, kteří patří k  jiným zednářským formacím. A  nikdo nedokáže uvést přesné číslo. Dnes na Ukrajině pracuje 14 Řádných a  Dokonalých lóží pod jurisdikcí Velké lóže Ukrajiny. Tyto lóže působí ve městech Kyjev, Lvov, Oděsa, Ivano-Frankivsk, Drohobyč, Záporoží, Charkov a Černovice. Seznam Řádných a  Dokonalých lóží Velké lóže Ukrajiny: „Tři sloupy“, č. 1, Kyjev, DPSU, poprvé založena v roce 1794, znovu vysvěcena v roce 1993. „Kamenjar“, č. 3, Lvov, DPSU, vysvěcena v roce 1999. „Golden Acacia“, č. 4, Oděsa, DPSU, vysvěcena v roce 2000. „Světlo“, č. 5, Lvov, Schroederův ritus, vysvěcena v roce 2000. „Imhotep do planoucího úsvitu“, č. 6, Ivano-Frankivsk, DPSU, vysvěcena v roce 2006. „Jurij Kotermak“, č. 7, Drohobyč, Emulation, vysvěcena v roce 2010. „Nesmrtelnost“, č. 8, Kyjev, Emulation, vysvěcená v roce 2011. „Lanzheron“, č. 9, Oděsa, DPSU, vysvěcena v roce 2012. „Hryhorij Skovoroda“, č. 11, Kyjev, Schröderův ritus, vysvěcena v  roce 2014. Mychajlo Serhijovyč Hruševskyj Kyrilo Hryhorovyč Rozumovskyj

12 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 „Poutníci na východ“, č. 17, Záporoží, DPSHU, vysvěcená v roce 2016. „Pontus Euxinus“, č. 18, Oděsa, Emulation, poprvé založena v  1817, znovu vysvěcena v 2017 „Equilibrium“, č. 20, Kyjev, Emulation, vysvěcena v roce 2018. „Harmonie a řád“, č. 21, Charkov, DPSHU, založena v roce 2019. „Porta Piretos“, č. 22, Černivci, DPSHU, založená v roce 2021. V  systémových věcech (a  zednářství je velmi systémová záležitost) jsou náhody výjimkou. Proto je přirozené, že nejvíce zednářskými městy na Ukrajině jsou Kyjev, Charkov, Oděsa a Lvov, kde žije a pracuje naprostá většina bratrů všech jurisdikcí. Důvody tkví v duchovních tradicích a intelektuální kultuře těchto majestátních měst – proto jsou pro svobodné zednářství i  nyní nejotevřenější. Zednářství ale zasahuje už i do dalších měst. Hledající, kteří jsou již na určité úrovni sebezdokonalování, se stávají svobodnými zednáři. To jsou ti, kteří si uvědomili, že kámen svého ducha nedokážou sami otesat do V   neděli 23. července 1922 bylo v Praze Vneseno světlo do smíšené lóže Dobrovský. Toto stoleté jubileum připomněla slavnostní „bílá“ práce, která proběhla v Praze v neděli 11. prosince 2022. Nerituální setkání současných i bývalých členů lóže, jakož i vážených hostů, proběhlo pod patronací Velké lóže Humanitas Bohemia (HB), protože lóže Dobrovský patří od roku 1993 k pilířům HB. Slavnost vedl velmistr HB Miroslav K. Úvodem připomněl, co předcházelo samotnému Vnesení světla do lóže. Zaměřil se zejména na dva holandské zednáře, kteří se významně podíleli na vzniku smíšeného svobodného zednářství v  Československu. Prvním z  nich byl Frederik Antonius Franciscus (zkráceně „Frits“) Faulhaber, který měl už jako 25letý největší podíl na založení lóže Dobrovský a  také se účastnil jejích prvních prací v esperantu. Druhým byl jen o čtyři roky starší Franz Eduard Farweck, který kontaktoval první zájemce o smíšené zednářství v Československu a byl jakýmsi zeddokonalých tvarů. To vyžaduje svobodnou volbu. Každodenní shon je na překážku, hodně času věnujeme rodině a  obživě. Někdy uprostřed noci nebo za svítání vás navštíví myšlenka: „Ještě pět let, deset, a  co potom? Proč žiji?“ Touto myšlenkou začíná cesta ke dveřím našeho chrámu. Mezi hledajícími jsou apriori svobodné a  neklidné povahy, jako jsou např. umělci. Jsou i tací, kteří jsou ve společenském životě nazýváni vlivnými lidmi. Ale kdo jsou ti vlivní lidé? To jsou lidé energičtí, cílevědomí, aktivní a kteří sami hleЯ бачив дивний сон. Немов передо мною Безмiрна, та пуста, i дика площина I я, прикований ланцем залiзним, стою Пiд височенною гранiтною скалою, А далi тисячi таких самих, як я. У кождого в руках тяжкий залізний молот, І голос сильний нам згори, як грім, гримить: „Лупайте сю скалу! Нехай ні жар, ні холод Не спинить вас! Зносіть і труд, і спрагу, й голод, Бо вам призначено скалу сесю розбить”. SLAVNOST KE 100 LETŮM SMÍŠENÉ LÓŽE DOBROVSKÝ nářským nadřízeným „Fritse“ Faulhabera. V jejich životopisech ukázal nejen jejich světlé stránky, ale zmínil se i  o  temné životní fázi Franze Farwecka ve 30.–40. letech minulého století. V dalším vystoupení se bratr Richard S. věnoval především významným datům v dějinách samotné lóže. Připomenul např. XIII. světový esperantistický kongres v  Praze konaný na přelomu července a  srpna 1921, kde vzniklo podhoubí pro nově se rodící lóži. Připomenul, kromě nejdůležitějšího data 23. července 1922, tedy vzniku lóže Dobrovský, rovněž datum vydání zakládací listiny (charty) ze dne 26. října 1929 a opravil tak někdy chybně uváděné datum 25. října 1925, na které se bohužel nesprávně odkazuje charta lóže Jan Blahoslav (ta je dnes již uspanou lóží HB). Dění v lóži před 2. světovou válkou přiblížil bratr Martin V. Vzpomenul dva literárně a veřejně nejaktivnější členy té doby: Pavlu Moudrou a Alexandra Sommera-Baťka. Ocenil jejich tvorbu a  vyzdvihl kupříkladu Pavlin obdiv k J. A. Komenskému. Závěrem svůj příspěvek odlehčil citacemi z Haškova Švejka, které se poněkud nelichotivě vyjadřují k oběma dávným členům. Vrcholem slavnostní práce bylo vystoupení jednoho z  prvních porevolučních Stoličných mistrů lóže Dobrovský bratra Adolfa I. Připomenul historii lóže a  plejádu významných osobností po sametové revoluci. Poukázal i  na propojení svých předků s  Jaroslavem Kvapilem, významným prvorepublikovým zednářem. Ve svém příspěvku se dotkl i  původního egregoru samotné lóže, na který se v 90. letech minulého století navazovalo a  na který se navazuje dodnes. Zmínil se o zachovaných archivních dokumentech, ve kterých se např. řešilo téma velké podobnosti Řádu církevní Jednoty bratrské (nejspíš nesprávně autorsky připisované J. A. Komenskému) a Andersonových Konstitucí svobodných zednářů. Jedním z významných vystupujících hostů byl i Miroslav P., který se ve svém příspěvku věnoval historii tří českých zednářských lóží, které měly nebo mají ve svém názvu jméno českého buditele, a to této smíšené lóži Dobrovský, plzeňské lóži Josef Dobrovský, patřící pod Velikou lóži České republiky a v neposlední řadě už zaniklé prvorepublikové lóži Dobrovský. Připomněl i  to, že hrob dříve zmíněné spisovatelky Pavly Moudré, který je na Olšanských hřbitovech, se nachází ve špatném stavu. Slavnost uzavřel velmistr HB Miroslav K. přáním mnoha dalších úspěšných let lóži Dobrovský. / Richard S. (lóže Dobrovský) dají prostředky k dosažení cílů. Tvrdě pracují, hodně dosahují, ale také jsou mnohokrát zklamáni. Postupně přichází pochopení nedokonalosti světa, přesněji sebe sama v něm, vztahů mezi lidmi… Současná válka je výzvou pro ukrajinské svobodné zednáře. Mnoho bratří dnes slouží v ozbrojených silách Ukrajiny, mnozí organizovali dobrovolnickou pomoc na frontě a civilistům. Rodiny bratrů dostávají patronát od mnoha lóží z celé Evropy. Jelikož jsem dočasně v  České republice, chci poděkovat bratrům I всi ми, як один, пiдняли вгору руки, I тисяч молотiв о камiнь загуло, I в тисячнi боки розприскалися штуки Та вiдривки скали; ми з силою розпуки Раз по раз гримали о кам'яне чоло. I всi ми вiримо, що своїми руками Розiб'ємо скалу, роздробимо гранiт, Що кров'ю власною i власними кiстками Твердий змуруємо гостинець i за нами Прийде нове життя, добро нове у свiт. EPILOG Svůj projev jsem chtěl zakončit básněmi našeho bratra, ukrajinského básníka a vědce Ivana Franka, které jsou od loňského roku hymnou naší Velké lóže. z Řádné a Dokonalé lóže „Dílo“ za vynikající pomoc, kterou poskytli ukrajinským bratřím. Společně v  bratrském kruhu se ukrajinští zednáři cítí součástí celosvětového řetězu, který vytáhne lidstvo z  propasti světového chaosu. Na konci bych chtěl velmi poděkovat br. Stefanovi Stanevovi, Ctihodnému Mistrovi předchůdci lóže „Dílo“, za skvělou pomoc při formování českého textu mé kresby. Tato kresba vznikla na požadavek lóže Dílo a byla přednesena 24. října 2022. / Volodymyr E.

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 13 VZNIK NOVÉ LÓŽE GODF V PRAZE: MASARYK, EVROPA A HUMANISMUS CRÉATION D'UNE NOUVELLE LOGE DU GODF À PRAGUE: MASARYK, EUROPE ET HUMANISME Dne 11. září roku 2021 v 15.55 vznikla v  královském letohrádku Hvězda v  Praze nová řádná a dokonalá lóže – Masaryk, Evropa a  Humanismus (M∴ E∴ H∴ ) slavnostním vnesením světla za účasti mnoha zahraničních hostů z  Francie, Slovenska, Německa, Rakouska, Srbska a  za přítomnosti několika vysokých hodnostářů z Velkého Orientu v Paříži. Bylo to slavnostní rituální zakončení tříleté práce kroužku „Triangle Praha“, který založili bratři, kteří žijí v Praze a jsou členy řádu Velkého Orientu francouzského (GODF). Od té doby práce v lóži probíhají v relativně novém Francouzském fi losofi ckém ritu1 , který iniciovala jejich mateřská lóže v Paříži – R∴ L∴ Tolérance, která kromě jiného pomáhala obnovit svobodné zednářství za pomoci GODF již na počátku devadesátých let v bývalém Československu. Po ukončení prací ve velkém sále 3. patra letohrádku Hvězda následovala Bílá tabule – agapé, v restauraci Kolkovna-Celnice nedaleko Obecního domu na náměstí Republiky v Praze. Za významné pomoci Velké lóže zemí českých (VLZČ) se podařilo najít a pronajmout důstojné a stálé prostory pro Chrám v Praze. Prvním C∴ M∴ lóže M∴ E∴ H∴ se stal bratr Thomas F∴ . Za několik měsíců bude lóže M∴ E∴ H∴ slavit druhé výročí své existence s novou plejádou učedníků, tovaryšů i mistrů, kteří významně rozšiřují základní skupinu zakládajících bratrů. / Pavel S:., lóže M∴ E∴ H∴ L e 11 septembre 2021, à 15h55, les feux d’une nouvelle loge, régulière et parfaite, Masaryk, Europe et Humanisme (M∴ E∴H∴ ), ont été allumés a dans le Palais Royal d'Eté de Hvězda à Prague en présence de nombreux FF et SS tchèques de la GLPT, du Droit Humain mais également de France, Slovaquie, Allemagne, Autriche, Serbie, sous l’autorité plusieurs hauts dignitaires du Grand Orient de Frances. Il s'agissait d'un rituel solennel clôturant le travail de trois ans du cercle Triangle Prague, fondé par des frères vivant à Prague et des membres de la loge Tolérance du Grand Orient de France (GODF). Depuis lors, le travail de la Loge a été mené au Rite Philosophique Français1 , initié par leur Loge - R∴ L∴ Tolérance, Cette même loge avait déjà notamment contribué à faire revivre la franc-maçonnerie avec l'aide du GODF au début des années 1990 dans l'ancienne Tchécoslovaquie. Après l'achèvement des travaux dans la grande salle du 3e étage du Palais d'été de Hvězda, les agapes ont suivi, dans le restaurant Kolkovna-Celnice près de la Maison municipale (qu'Alfons Mucha a contribué à décorer personnellement, parmi beaucoup d'autres artistes très importants. Il a réalisé entièrement la Salle du Maire) sur la Place de la République à Prague. Grâce au soutien de la Grande Loge des Pays Tchèques (VLZČ), il a été possible de trouver et ensuite de louer un local décent et adapté et de fonder une nouvelle loge à Prague. Le Frère Thomas F∴ , français résidant de manière permanente à Prague, est devenu le premier V∴ M∴ de la Loge M∴ E∴H∴ . Dans quelques mois, la loge M∴ E∴H∴ fêtera son deuxième anniversaire avec de nouveaux apprentis, des compagnons et des maîtres venus nous rejoindre, élargissant considérablement le groupe de base des frères fondateurs. MODRÁ KREV 1 Le Rite Français Philosophique est le dernier rite français à être né au sein du Grand Orient de France. Son développement a commencé en 1969–1970 dans la Loge Tolérance, fondée à Paris en 1950, et a duré 33 ans jusqu'à son adoption par le Conseil de l'Ordre du Grand Orient de France en janvier 2002. Il reprend les symboles de la franc-maçonnerie libérale et adogmatique, mais les présente sous un autre jour et leur donne un autre relief. Convaincus que les rites offi ciels s'appauvrissaient symboliquement à cause d'une simplifi cation excessive, les frères de cette loge ont eu une idée: travailler selon un rituel qui leur serait propre. Le Rite Français Philosophique n'est pas traditionnel au sens où nous l'entendons généralement. Il s'inscrit plutôt dans une tradition différente, une tradition inspirée par Paul Valéry, qui le comprend non pas comme un besoin d'imiter ce que les autres ont fait dans le passé, mais comme un besoin de retrouver l'état d'esprit qui leur a permis de faire ce qu'ils ont fait. Le frère Jean-Paul Carreau de la loge Tolérance (l'auteur principal) a commencé à transcrire des textes symboliques à la fi n des années 1950. Il est devenu évident qu'il fallait exprimer une approche maçonnique adaptée aux bouleversements du monde de l'après-guerre. Il a nécessité un travail considérable de recherche et de compilation, de nombreux voyages vers des cérémonies pratiquées dans le Grand Orient de France et dans des déjeuners conviviaux, et surtout une concertation permanente au sein d'un petit groupe de Frères qui se voulaient à la fois innovants et fi dèles à leurs engagements. 1 Filosofi cký francouzský ritus je posledním francouzským ritem, který se zrodil v rámci Velkého Orientu Francie. Jeho vývoj začal v letech 1969–1970 v lóži Tolérance, založené v Paříži v roce 1950 a trval 33 let, až do jeho přijetí radou řádu Velkého Orientu Francie v lednu 2002. Přebírá symboly liberálního a adogmatického zednářství, ale představuje je v jiném světle a dává jim jiný reliéf. Bratři z této lóže byli přesvědčeni, že ofi ciální rituály jsou v důsledku přílišného zjednodušení symbolicky ochuzeny, a proto přišli s nápadem: pracovat podle rituálu, který by byl pro ně specifi cký. Francouzský fi losofi cký ritus není tradiční v tom smyslu, jak to obecně chápeme. Hlásí se spíše k jiné tradici, k tradici inspirované Paulem Valérym, který ji chápe nikoli jako potřebu napodobovat to, co jiní dělali v minulosti, ale jako potřebu znovuobjevit stav mysli, který jim umožnil dělat to, co dělali. Bratr Jean-Paul Carreau z lóže Tolérance (hlavní autor) se původně pustil do přepisu symbolických textů již na konci padesátých let. Ukázalo se, že je třeba vyjádřit zednářský přístup přizpůsobený otřesům poválečného světa. Zahrnoval značné množství výzkumné a kompilační práce, četné cesty po obřadech praktikovaných ve Velkém Orientu Francie a v přátelských obediencích, a především stálé konzultace v rámci malé skupiny bratří, kteří chtěli být inovativní a zároveň věrní svým závazkům. T elevizní kanál ČT2 uvedl v lednu až březnu letošního roku už třetí řadu seriálu Modrá krev, který je věnován historii a současnosti významných českých šlechtických rodů. Ve středu 18. ledna měl premiéru díl věnovaný moravskému rodu Salmů, přesněji Salm-ReifferscheidtRaitz, kteří vlastnili zámek Rájec nad Svitavou. Mezi významnými příslušníky rodu byl zmíněn i  Karel Josef (3. 4. 1750 Vídeň – 16. 6. 1838 Vídeň). V jeho životopisu neopomněl průvodce pořadem zmínit, že byl též významným představitelem svobodného zednářství a stál u zrodu první moravské zednářské lóže U vycházejícího slunce. V zámecké expozici byly ukázány i některé zednářské předměty z jeho pozůstalosti, např. dřevěné kostry. / M∴ P∴ W∴ Bratr Martin Š. z pražské lóže Most v nedávné době navštívil Spojené státy a jako správný tovaryš putoval také po zednářských chrámech. Na fotografi i z Kalifornie zachytil například svébytnou plastiku zdobící průčelí „Masonic Auditorium“ 1111 California St., San Francisco. Další zajímavé fotografi e z jeho putování jsou ke zhlédnutí na webových stránkách časopisu. / red

14 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 DNE 18. ÚNORA LETOŠNÍHO ROKU TO BYLO PRÁVĚ 100 LET, KDY OPUSTIL ŘETĚZ SVOBODNÝCH ZEDNÁŘŮ, SVOU ROZSÁHLOU PRÁCI NA BUDOVÁNÍ NOVÉHO ČESKOSLOVENSKÉHO STÁTU A SVOU RODINU PO NÁSLEDCÍCH HRŮZNÉHO ATENTÁTU BR. ALOIS RAŠÍN. J e fascinující, co tento politik za svůj krátký život stihl v  obrovské energii, neústupnosti a někdy až nekompromisní přímočarosti. Už to bylo jeho usilovným zapojení do českého odboje, kdy se vrací k  radikálním snům svého mládí o samostatnosti našeho státu a  politiky, které vedlo až k  jeho zatčení, obvinění z velezrady a rozsudku smrti. Úmrtím císaře Františka Josefa I. a následným nástupem císaře Karla I. byl trest smrti změněn a  po rozsáhlé amnestii byli všichni odsouzení z  tohoto zinscenovaného procesu propuštěni. Už tehdy se stává Alois Rašín národním hrdinou. Není tedy s  podivem, že při spolupráci s Františkem Sísem ze společné odbojové skupiny Maffi e a  dalšími stejně smýšlejícími přáteli se stává jedním z prvních členů zakladatelů zednářské lóže Národ v roce 1919. Dokonce František Sís, podle zápisu tajemníka b∴ Dvorského, dává Aloise Rašína na třetí místo svého seznamu zednářů lóže Národ za prof. Bohumila Němce. Alois Rašín tak získává i 33. stupeň Starého a  Přijatého Skotského ritu a  je tím členem nejen v  modrých stupních Janského zednářství, ale zúčastňuje se později práce i v nejvyšších funkcích Skotského ritu. Z rozsáhlé členské základny lóže Národ, která již v roce 1920 čítala 78 členů, odchází dne 31. května 1921 do lóže Dílo jako její zakladatel. Bratr Alois Rašín nás opouští na Věčný Východ dne 18. 2. 1923 v pilné práci pro stát i mezi zednáři. Lóže Národ si bratra zakladatele a svého prvního Ct. M. Františka Síse a i bratra Aloise Rašína připomíná každým rokem březnovou vzpomínkovou cestou k  památníku v Šáreckém údolí, kde se bratři František Sís, Alois Rašín spolu s Karlem Kramářem, coby představitelé Maffi e, scházeli. Na letošní rok připadlo výročí sto let, kdy nás tento bratr opustil. Bratři lóže Národ se svým Ct. M. Josefem V. a  bratři lóže Dílo se svým Ct. M. Michalem V. a dalšími bratry pietně vzpomenuli nejdříve na místě tragického atentátu před bydlištěm našeho ministra fi - nancí a bratra Aloise Rašína v Praze, (Žitná ulice 10) umístěním věnce za obě lóže, který pečlivě připravil bratr lóže Národ Miloš M., který výročí a památku právě tohoto bratra pečlivě sleduje. Na sobotu dne 18. února, tedy na den přesně po 100 letech od úmrtí Aloise Rašína, připravila badatelská lóže Quatuor coronati pietní vzpomínku u místa posledního odpočinku, u hrobu Aloise Rašína a dalších členů rodiny na Šáreckém hřbitově. Na tuto naši pietní vzpomínku přijala pozvání paní Karolina Breitenmoser- -Stransky Rašínová (na snímku), coby pravnučka našeho bratra, která přijela ze Švýcarska. K promluvě a vzpomínce se připojila i  doc. PhDr. Jana Čechurová, PhD. K malé vzpomínkové slavnosti se nás sešlo poměrně velké množství, hlavně bratři z lóže Národ, bratři z lóže Dílo se svým Ct. M. Michalem V., ale i  zástupci Starého a  přijatého Skotského ritu se svým Svrchovaným komandérem Jiřím M. Za Nejct. V. M. VLČR a  mediální komisi VLČR zde byl 1. náměstek Libor A., za lóži Národ a  lóži Dílo položil bratr Miloš M. věnec se vzpomínkou obou lóží. Poté u hrobu Aloise Rašína promluvila doc. Čechurová se zajímavým povídáním o  jeho bohaté, pracovité a  soustředěné práci pro národ i  národní hospodářství, která ne vždy byla plně doceněna, ale vedla k  prosperitě a  dobrému jménu Československa. Přiznala, že odkaz Aloise Rašína je pro ni srdeční záležitostí, kdy její doktorskou prací byla právě osobnost Aloise Rašína a jeho obrovské zásluhy pro celou naši republiku. Zde nám představila i  svou letošní knihu, která k  této pietní vzpomínce vychází s  názvem „Alois Rašín“ v nakladatelství CPress, a kterou na místě věnovala pravnučce bratra Rašína. Promluvila krátce i  paní Breitenmoser-Stransky o  těžkostech s  pochováním svého prapředka, který byl komunisty zatracen, nesměl být ani pochován, a když už to šlo do tohoto hrobu, tak beze jména – to se zde mohlo objevit až po roce 1990. Po této vzpomínce jsme se šli ještě podívat k  další našim bratřím na tomto hřbitově, kde odpočívá Ct. M. lóže Národ prof. Karel Štipl, či další bratr lóže Národ sochař Kofránek. Ct. M. lóže Quatuor coronati nám ještě představil osobnost Pierra Constanta, jehož hrob na tomto hřbitově bratři Quatuor coronati objevili nedávno, protože není ani v seznamu pohřbených. Po této prohlídce jsme se sešli na posezení v blízké restauraci. Mohli jsme si tedy vzájemně popovídat s paní Karolinou Breitenmoser-Stransky Rašínovou, která připomněla i  spojení na bratra Vladimíra Grégra, se kterým ve Švýcarsku komunikuje, či bratra Jana Kristoforiho, se kterým byla ve spojení… / Petr Kabeš (Quatuor coronati) Pietní vzpomínka na bratra Rašína

č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 15 Statistika za rok 2022 30 let slovenskej lóže Humanizmus Na území České republiky pracuje několik na sobě nezávislých samostatných velkolóží, které reprezentují různé směry svobodného zednářství. Tyto velkolóže jsou uznávány i v zahraničí jinými obediencemi podle svého zaměření. Největší obediencí je Veliká lóže České republiky, kterou tvoří celkem 26 aktivně pracujících lóží s celkem 633 členy. Lóže jsou dále uvedeny s počtem kmenových členů. Protože řada zednářů je členem v několika lóžích, uvedením skutečných lóžových čísel by součet nedal počet zednářů pracujících pod VLČR. Lóže Alphonse Mucha (Praha) – 29 členů, Cestou světla (Brno) – 37 členů, Comenius 17. 11. 1989 (Praha) – 45 členů, Dílna lidskosti (Praha) – 26 členů, Dílo (Praha) – 26 členů, F. A. Zach (Praha) – 4 členové, Goethe v Údolí míru (Mariánské Lázně) – 20 členů, Hiram (Praha) – 38 členů, J. B. Santini (Praha) - 35 členů, Josef Dobrovský (Plzeň) – 21 členů, Josef Gočár (Hradec Králové) – 19 členů, La Sincérité (Praha) – 18 členů, Lafayettova na třech rovinách (Olomouc) – 12 členů, Lasenic (Praha) – 14 členů, Lux in tenebris (Ostrava) – 22 členů, Most (Praha) – 38 členů, Národ (Praha) – 49 členů, Petra solaris (Praha) – 22 členů, Pod kamennou růží (České Budějovice) – 13 členů, Porta Bohemica (Ústí nad Labem) – 6 členů, Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů (Hubenov) – 0 členů, Quatuor coronati (Praha) – 0 (nemá kmenové členy), San Miguel Arcángel – 0 členů, Sibi et posteris (Praha) – 30 členů, Templum sapientiae (Brno) – 23 členů, True and United Friends (Brno) – 12 členů, U tří hvězd (Praha) – 49 členů, U vycházejícího slunce (Brno) – 25 členů. Pod obedienci Velká lóže Zemí českých patří celkem 5 lóží se 119 členy: Lóže Tolerance (Praha) – 38 členů, 7M (Praha) – 44 členů, Nautilus (Praha) – 22 členů, Iter Sapientiae (Brno) – 15 členů, Ivs Nexvm – 0 (nemá kmenové členy). Smíšené zednářství je reprezentováno velkolóží Humanitas Bohemia, kterou tvoří 3 lóže s 39 členy: Lóže Dobrovský (Praha), Červený lev (Písek), Acacia (Brno). Do mezinárodního řetězce smíšeného zednářství „Droit humain“ (Lidské právo) patří 2 lóže s 58 členy: Řetěz spojení (Praha) – 37 členů, Phoenix (Bratislava) – 21 členů. Pod Velikým Orientem Francie začala v roce 2021 pracovat lóže Masaryk, Europe et Humanisme, která má 22 kmenových členů. Připomeňme si, že i na Slovensku máme bratrskou Velkou lóži Slovenska, pod kterou aktivně pracuje 6 lóží s celkem 118 členy: Lóže Humanizmus (Bratislava) – 36 členů, Generál Štefánik (Bratislava) – 12 členů, Kozmopolis (Bratislava) – 31 členů, Libertas (Bratislava) – 23 členů, Pavol Jozef Šafárik (Košice) – 16 členů, Quatuor coronati (Bratislava) – 0 (nemá kmenové členy). / M∴ P∴ W∴ Zednářská výročí 2023 7. 12. 1723 zemřel J. B. Santini-Aichel, český stavitel italského původu, podle něhož byla pojmenována pražská lóže (J. B. Santini) ...............................................................................300 let 17. 8. 1753 narodil se Josef Dobrovský, český kněz, fi lolog, historik a zakladatel vědecké bohemistiky a slavistiky, podle něhož byla pojmenována pražská lóže Dobrovský (patřící nyní pod Humanitas Bohemia) a plzeňská lóže Josef Dobrovský (patřící pod Velikou lóži České republiky) ................................................................................. 270 let říjen 1783 vneseno světlo do lóže Zu wahren vereinigten Freunden – Brno ................................................................................220 let 30. 11. 1783 vneseno světlo do lóže Wahrheit und Einigkeit (Pravda a jednota) – Praha ...........................................................220 let 29. 7. 1793 narodil se Ján Kollár, básník, jazykovědec, historik a evangelický farář slovenského původu, píšící česky, podle něhož byla pojmenována bratislavská lóže ...........230 let 16. 4. 1883 založen zednářský kroužek Kette – Žatec .............................. 140 let 4. 6. 1893 založen zednářský kroužek Asträa – Aš .................................. 130 let 1913 vneseno světlo do lóže Zur Quelle des Heils – Teplice .....................................................110 let leden 1923 lóže 28. říjen, Dílo, Josef Dobrovský a Národ byly přijaty pod záštitu Nejvyšší rady pro Československo ....100 let 25. 2. 1923 ustavující valné shromáždění Národní Veliké Lóže Československé – Praha .................................................................100 let 27. 10. 1923 vneseno světlo do veliké lóže Národní Veliká Lóže Československá – Praha .................................................................100 let 12. 4. 1933 vneseno světlo do lóže Veritas – Bratislava........................... 90 let 9. 4. 1933 vneseno světlo do lóže Most Baruch Spinoza – Praha ..... 90 let 29. 4. 1933 vneseno světlo do veliké lóže Dílna lidskosti (v roce 1936 splynula s Národní Velikou Lóží Československou) – Praha .............................................................. 90 let 17. 6. 1933 vneseno světlo do lóže Lafayette na třech rovinách – Olomouc ........................................................ 90 let 14. 10. 1933 založen zednářský kroužek Pax et Fides – Litoměřice ...... 90 let 8. 5. 1993 vneseno světlo do lóže Humanizmus – Bratislava ..............30 let 23. 10. 1993 vneseno světlo do veliké lóže Veliký Orient Český (v roce 2008 splynula s Velikou lóží České republiky) – Praha ..................................................................30 let 28. 10. 1993 vneseno světlo do veliké lóže Humanitas Bohemia – Praha ..........................................................30 let 17. 5. 2003 vneseno světlo do lóže Kosmopolis – Bratislava .................20 let 2. 2. 2013 vneseno světlo do lóže Phoenix č. 1962 – Bratislava ..........10 let S vašimi připomínkami i konkrétními příspěvky, popř. s dotazy na distribuci časopisu se obracejte na: redakce@svobodnyzednar.cz Internetová verze časopisu je přístupná na: www.svobodnyzednar.cz O zaheslovaném přístupu k tomuto portálu se informujte u tajemníků. Upozorňujeme autory článků, že redakce časopisu v souladu se zákonem rozesílá povinné výtisky do všech krajských knihoven v České republice. K této skutečnosti nechť autoři přihlédnou při uvádění svého autorství pod jednotlivými články. Uzávěrka příštího čísla: 31. května 2023 / Číslo vyjde: 22. června 2023 Časopis Svobodný zednář vydává Veliká Lóže České republiky, Na Kozačce 1212/4, 120 00 Praha / Registrace Ministerstva kultury ČR: MK ČR E 22174. Na přípravě tohoto čísla se podílel redakční tým ve složení: Ivan Boháček, Petr Kabeš, Kameel Machart, Jakub Malina, Miroslav Procházka, Pavel Roháč a Jan Sušer / redakce@ svobodnyzednar.cz ISSN: 2464-4706 L óža Humanizmus ako prvá slovenská lóža, do ktorej bolo vnesené svetlo po roku 1989, si tento rok pripomína 30. výročie vzniku. Lóža bola založená 8. mája a prví štyria slovenskí „murári“ boli iniciovaní 9. mája 1993 v  zámočku Mojmírovce pri Nitre. Lóža Humanizmus sa zrodila z podnetu Veľkého Orientu Francúzska a prvých 15 rokov pracovala pod jeho záštitou. V roku 2008 sa na krátky čas pripojila k Veľkej lóži Českej republiky, aby v roku 2009 spolu s dvoma ďalšími lóžami, ktoré medzičasom vznikli v Bratislave, založila Veľkú lóžu Slovenska patriacu do zväzku Rádov uznávaných Veľkou zjednotenou lóžou anglickou. Toto, pre nás významné výročie si pripomenieme slávnostnou prácou, ktorá sa uskutoční 29. apríla o 11. hodine v Bratislave. / Boris P., lóža Humanizmus

16 č. 1 / r. XXVII / 28. 3. 2023 Vincenc Červinka (1877–1942) P o návratu do Prahy se Červinka spřátelil s o deset let starším advokátem a  politikem Aloisem Rašínem, který vydával na počátku 20. století nezávislou revue Slovo, a Červinka zde získal místo odpovědného redaktora. Rašín i lidé kolem něj se stále více sbližovali s  mladočeskou stranou a  jejím lídrem Karlem Kramářem. Červinka se stal důležitou osobností mladočeské žurnalistiky. Nejprve byl vyslán do Petrohradu jako dopisovatel Národních listů, poté s Kramářem založili časopis Nová česká politika a  posléze i  deník Den, jehož se stal redaktorem. Spolupracoval ovšem i s jinými periodiky – Zlatou Prahou, Lumírem, Českou revue a řadou dalších. Když roku 1907 Kramář s Rašínem naplno převzali vedení mladočechů, stal se Vincenc Červinka členem redakce prestižních Národních listů a nakonec se během pár let posunul na pozici zástupce šéfredaktora. Věnoval se především slovanskému světu a  také klíčovým úvodníkům, ale i literárním překladům a  překladům dramat, především z ruštiny i dalších slovanských jazyků, příležitostně byl i divadelním a literárním kritikem. Roku 1911 se nejen oženil – se spisovatelkou a  překladatelkou z ruštiny Jožkou Havlíkovou (ta si později vzala dalšího spisovatele a  novináře Jaroslava Kolmana Cassia), ale vstoupil též mezi svoVINCENC ČERVINKA SE NARODIL 2. SRPNA 1877 V KOLÍNĚ DO RODINY VÁŽENÉHO OBČANA, PRŮMYSLNÍKA, ČLENA MĚSTSKÉ RADY ZA STAROČESKOU STRANU JOSEFA ČERVINKY. RODINA MU UMOŽNILA STUDIUM MEDICÍNY V PRAZE, ON JE VŠAK ZANEDLOUHO OPUSTIL A ZAČAL SE VĚNOVAT JEDNAK FILOLOGII A JEDNAK ŽURNALISTICE, KTEROU SE SNAŽIL I TEORETICKY STUDOVAT V BERLÍNĚ A PETROHRADĚ. bodné zednáře do lóže Hiram, kam jej přivedl Alfréd Baštýř, poněkud kontroverzní zubař a  podnikatel v zábavním průmyslu spolu s velkoobchodníkem s chmelem a Rašínovým osobním přítelem Janem Třebickým. Vincenc Červinka patřil tedy k té hrstce Čechů, vedle např. Jaroslava Kvapila, které můžeme považovat za autentické zakladatele českého svobodného zednářství. Na jeho případě je zároveň možno dobře demonstrovat, že zednářské principy v  konfrontaci s  hodnotovými výzvami, které přinesla Velká válka, nebyly neochvějné. Vincenc Červinka byl zatčen a  uvězněn v  září 1915 a  byl spoluobžalován z velezrady a stejně jako Rašín a Kramář byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Po jeho zatčení ho lóže Hiram vyškrtla po tříhodinové diskusi ze seznamu členů prý na nátlak z  budapešťské centrály. Padl i  návrh celou lóži raději uspat. Červinka byl formálně vyškrtnut pro to, že v době, kdy seděl ve vězení, se na trojí vyzvání nedostavil na zasedání lóže a  neplatil v  té době ani členské příspěvky. Červinka sám celou kauzu posléze glosoval takto: „Byl strach, aby se u mne nenašly zednářské věci. Strach celkem pochopitelný, ale trochu upřílišněný, neboť vojenským pánům šlo o docela jiné věci než o nevinnou zednářskou Lóži, politicky bezbarvou, jak má být a  jak ani nemohla být jiná v Praze před válkou.“ Červinka se dočkal roku 1917 spolu s  dalšími odsouzenými amnestie, vrátil se do Prahy, do Národních listů, k překladatelské činnosti, a brzy po vzniku Československé republiky byl zvolen předsedou Syndikátu denního tisku československého. V téže době podnikl na pozvání amerických krajanů velké přednáškové turné po USA, dále se dostal na Sibiř k jednotkám čs. legií a přes Čínu, Indický oceán a Suez se roku 1920 vrátil domů. Z této cesty, stejně jako z období věznění za války, čerpal námět v řadě svých knih. Ještě před svým odjezdem na cestu kolem světa pomáhal radou i  skutkem svým přátelům Rašínovi a  Sísovi s  konstituováním zednářství. Již před svým zatčením nedoporučil jakkoli se vázat na lóži Hiram, sám po válce vstoupil do nově založené lóže Jan Amos Komenský a byl jedním z těch, kteří pomáhali hledat společnou konstruktivní řeč mezi zednáři z  této lóže a  zednáři z  Národa. Účastnil se také zednářských družných schůzek v Lasciviii. Vincenc Červinka pracoval v Národních listech až do penze, odešel v roce 1934, téměř 15 let řídil a redigoval v Ottově nakladatelství prestižní ediční řadu Ruská knihovna, překládal, do Československa uváděl jak sovětské autory, tak autory z ruské porevoluční emigrace (např. Bulgakov, Katajev, Zoščenko). Do češtiny uvedl řadu ruských slov, včetně pojmu „kulak“ či „bezprizorný“. Byl předsedou Společnosti slovanské vzájemnosti. Zemřel 2. října 1942 v Praze. JANA ČECHUROVÁ PŘEDSTAVUJEME VÝZNAMNÉ ČESKÉ ZEDNÁŘE