TO CHCI OBČASNÍK PLNÝ POLITICKÉHO A SPOLEČENSKÉHO KRESLENÉHO HUMORU A SATIRY JIŘÍ RIKI ŘEHÁČEK Z HUSITSKÉHO TÁBORA LEDEN 2023 ZAMYŠLENÍ Ono vydávat si jen tak něco pro svou zábavu je fakt potřebuje opravdu trhlého nadšence. Mnohého napadne, že určitě se nudí a nemá do čeho píchnout, a tak si vymyslí takovouto ptákovinu nejen pro sebe, ale pro své kamarády a známé. Opak je pravdou. On sám dobře ví, co to obnáší, kolik je kolem toho práce a že to nikdo pořádně neocení (ani nemůže a také proč) a málokdo si uvědomí (většinou nechce nebo neví) co to dá práci něco takového vytvořit. Naopak někteří ho budou podezírat, že z tohoto má určitě nějaký velký „vejvar“, že si určitě pěstuje kult osobnosti... Zklamu je, nemá, protože ve svých letech to už nepotřebuje, protože ví, že je významný stejně jako každý, koho baví život, věnuje se nějaké aktivitě a má rád lidi. Navíc si vymyslet takovou náplň, aby nás trochu naplňovala a tento miniplátek nezůstal jen v šuplíku autora, ale aby potěšil i pomohl lidem kolem něj.... a nemusejí to být zrovna jeho kamarádi, stačí známí nebo ti, kteří o něm někdy slyšeli nebo viděli jeho kreslenou satiru nebo se s ním setkali nebo slyšeli o jeho věčném boji s větrnými mlýny za zachování tvorby malých časopisů. Sami zhodnotíte, zda se mu to trochu podařilo či ne. Je zřejmé, že každý z nás má trochu či více odlišný názor, přesvědčení, orientaci i smysl naplnění jeho života. To je dobře, protože kdybychom byli všichni stejní, pak by to byla fakt nuda. Jsem přesvědčený, že to není zbytečné, protože lidi se mají bavit i těch nejhorších dobách, protože, jak řekl americký spisovatel William Saroyan: „Jediná pravá věc je smích. Smíchem umoř krutost. Smíchem umoř zlo.“ a jiný hovoří o tom, že „Smích je kořením života...“. Čas na rozhodnutí PORODNICE Něco pro radost i pohodu Vážení přátelé, kamarádi a milovníci kresleného humoru a malých časopisů. Když mi bylo třináct, tak jsem vydával svůj první dětský časopis, kde byly moje malůvky a postřehy toho, co se kolem mne dělo a co mne v danou chvíli zajímalo. Právě v této tradici, nyní v seniorském období, se vracím. Je pravda, že jsem se většinu svého života živil novinařinou, typografií, aktivním řízením volnočasových aktivit a přivydělával jsem si svými malůvkami a kresleným humorem. Navíc jsem si splnil i svůj dětský sen, a to bylo mít bezvadnou rodinu, vlastní noviny a bydlet na Táborsku. Vše se mi s menším šrámem vyplnilo. Celý život jsem byl typografem, novinářem, grafikem, kreslířem všedního dne, skautem i propagátorem Přátelství rozrůzněných. Podařilo se mi přispět k výchově několika dobrých novinářů a fotografů. Od malička jsem se poflakoval s fotoaparátem nebo tužkou v ruce. Stále jsem si něco čmáral, fotil a psal, reagoval na události kolem sebe. A moje čmárání vtipů - satiry se pro mne stalo nejen radostí, ale i autoterapií. Byl jsem u zrodu několika malých časopisů, internetových novin, založení dětské televize, rozhlasů, novinářských organizací. Prostě celý život jsem zasvětil práci s dětmi, mládeží i dospělými. Je pravda, že to nikdy nepřineslo žádné větší peníze (to já neuměl), ale pro mne to vždy bylo uspokojením, že jsem byl mezi akčními a tvůrčími lidmi, byl vždy tam, když se něco dělo. Nikdy jsem nebyl žádnou velkou hvězdou, která by vyčnívala, ale byl jsem vždy tím dělníkem, který druhým pomáhat v jejich rozletu. Nelitoval jsem nikdy, neměnil bych. Vždyť vtipy v mnohých periodikách, publikacích a na asi dvaceti samostatných a několika společných výstavách bylo pro mne velkou odměnou. Uvidím, jak se tento můj nový projekt uchytí, zda se někdo přidá. Jsem přesvědčen, že humor je to poslední, co bychom si měli nechat vzít. Jiří Riki Řeháček
2 Jan Werich: „Humor je nejúčinnější zbraň proti blbcům.“ TIP NA DÁREK U LÉKAŘE NABÍDKA PUBLIKACÍ KRESLENÉHO HUMORU Co se děje kolem nás Kreslení je pro mne radost i autoterapie Jiří Riki Řeháček Rouškování Kreslení je pro mne radost i autoterapie Jiří Riki Řeháček Černobílá publikace s 70+1 vtipů cena 100 Kč (2020) Černobílá publikace s 70+1 vtipů cena 100 Kč (2021) Černobílá publikace se 40 vtipy předpokládaná cena 80 Kč (2023) Plnobarevná publikace se 40 vtipy cena 100 Kč (2022) Nemusejí být Vánoce nebo narozeniny, protože dárek kresleného humoru se hodí vždy a jsem přesvědčen, že si každý určitě vybere. Témata jsou pořád aktuální... Můžete si objednat, tahle cena je kus + poštovné, na [email protected]
3 Jan Werich: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“ RUSKO S jedním přítelem Petrem Olivou, který už jezdí s humanitární pomocí na Dombas a do různých koutů Ukrajina od roku 2015 jsme po anexi Krymu předpovídali, že je to všechno hodně špatně, že na to svět nereaguje, že expanzí nic nekončí, ale začíná a okupace bude pokračovat dál na Ukrajinu a pokud se nezastaví, tak bude pokračovat dál do Evropy aby mohli naplnit teorie o euroasijském národu. Vždyť historických scénářů na napadení a zabrání sousedních států je hodně. Lidé jsou nepoučitelní.... Obdivuji kolegy kreslíře z Ukrajiny, kteří mne skoro denně zásobují svými kresbičkami. Přiznávám, že mnohdy mi jde mráz po zádech, protože to, co mi posílají, není vůbec vtip, ale realita. V mém provedení převládají černobílé kreslené postřehy dění kolem nás, barevné jsou až posledních dvou let. A tak jeden z roku 2019, který má platnost na věčné časy.... což je smutné! Vybrat jen část vtipů na tohle téma byl fakt problém...
4 Jan Werich: „Humor je nejúčinnější zbraň proti blbcům.“ VOLBY Volby v České republice, mimo jednoho roku, máme pořád. Stále někoho volíme, stále chodíme k urnám a věříme tomu, že bude lépe, že právě ti noví budou poctivější a hlavně jim vydrží jejich proklamace, které uvedou do praxe. A jaká je skutečnost? Žalostná, těch vlašťovek dobrých zpráv a činů je málo. Nad volebními lístky jsme mnohdy, většinou, hodně rozpačití, protože na kandidátkách vidíme ty nevolitelné nebo politické mumie. Těch nových tváří, kteří by nebyli „jako oni“ (ti předcházející), je fakt poskromnu. A komu se daří? Těm, kteří si z toho dělají legraci, i když vědí, že se to tím nezmění. Chyba je jinde...
5 Jan Werich: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“ GASTRO Tak tohle je vděčné téma jako vztah muže a ženy. Ono se to vlastně prolíná, a tak vybrat z velké sbírky byl opravdu problém. A tak tedy alespoň jako malá ochutnávku, když jsme u toho jídla... A jak řekl George Bernard Shaw: „Žádná láska není tak opravdová, jako láska k jídlu.“ je pro mnohé inspirativní, ale přitom nelze opomenout na jedno latinské přísloví, které zní asi takto: „Střídmý v jídle, sám sobě lékařem,“ a tak se tedy sami uzdravme humorem a satirou všedního dne. Dobrou chuť a pozor abychom k jídlu nepřistupovali jako některé markety, které s ním jednají jako s miminem, a to když zasmrádne, tak ho rychle přebalí....
6 Jan Werich: „Humor je nejúčinnější zbraň proti blbcům.“ ÚVODNÍ SLOVO 1 Jiří Riki řeháček: MůJ Malý časopis - 2018 Autor: Jiří Riki Řeháček, Tábor, Vídeňská 2776, phone: +420 728 511 557, e‐mail: [email protected], Skype: grafik.Taborsko, http://www.rehacek.eblog.cz - 1 - 2019 Proč nějaký časopis? Stále větší dostupnost internetu, jeho nenáročnost na obsluhování a ekonomická výhodnost publikování různých mediálních obsahů si nachází své čtenáře. Přesto je i mezi mladými čím dál více respondentů, kteří si sice na serverech hodně zabrouzdají, ale nedají dopustit na klasické tištěné médium. Vědí, že se jim nevyplatí si zvolené periodikum tisknout na svých tiskárnách, protože stále tištěné médium z novinového stánku je levnější a ucelenější. Rozvojem internetového zpravodajství se také mění žurnalistika, ale publicistika se téměř neliší od té známé „klasické“ v tištěných médiích. Vždy je nutné dodržovat pravidla a zákonitosti novinařiny, a to je hlavně objektivita, pravdivost, smysl pro detail, novinářskou zkratku, přesnost a fakta, srozumitelnost, vyváženost a informační hodnoty. Vždy musíme vědět, pro koho je předložený text určen. Uvědomme si, že píšeme pro většinového čtenáře, který se musí v textu nejen vidět, ale hlavně ho pochopit. Neměnným kritériem pro psaní zpravodajských a publicistických textů je pravdivost sdělení. Nelze si práci zjednodušovat nějakými neověřenými informacemi, informacemi z doslechu. Konstatováním, že si čtenář vše najde na netu je také blbost. To sice práci mnohým zjednodušuje, ale klame se čtenář! My ověřujme a prověřujme! Hlavně v současné době, když je net zaplevelený klamnými a nekompetentními informaci i dezinformacemi, mnohdy doslova bláboly. Chceme-li být solidními a věrohodnými novináři, pak musíme přistupovat ke všem informacím jako k informacím neověřeným, získaných jen od očitých svědků nebo jako k poznatkům čerpaných z vlastních zkušeností (ale i tohle může být pouze subjektivní názor). Nejlepšími prameny jsou solidní prameny zpravodajských rozhovorů, autentických dokumentů a dalších důvěryhodných zdrojů. Vydavatel jakéhokoli v periodika - časopisu, zpravodaje nebo novin, ale i občasníků, almanachů a jednorázových tiskovin by se měl řídit Tiskovým zákonem číslo 46/2000 Sb., to znamená, že by každý novinář měl mít předpoklady pro výkon novinářské práce. Před několika lety existovaly různé vize a předpoklady, že po roce 2010 už nebudou skoro žádná tištěná média. Tyto předpovědi se nepotvrdily a přiznejme si, že tomu tak brzo ani nebude. Je sice pravda, že nová média pomalu vytlačují klasický tisk z pultů novinových stánků, ale denně vznikají a zanikají další periodika. ČASOPIS CHCEME! Věta zcela jednoduchá, ale razantní a značně sebevědomá. Přitom v sobě toho mnoho skrývá, a to velké odhodlání, nadšení, skromnosti, čestnosti, pravdomluvnosti, hospodárnosti, taktu, věrnosti, odpovědnosti, podnikavosti a překonávání počátečních nezdarů. Chce to doslova tzv. „zabejčenost“. CHTĚLI BYCHOM VYDÁVAT VLASTNÍ ČASOPIS Je zcela jedno, zda chceme vydávat svůj časopis jeho jednotlivec, nebo skupina, parta, zájmová skupina, spolek nebo organizace. Začátek je vždy stejný. Vše se točí kolem náplně periodika a také finančních prostředků. Těch nikdy není dost. Potom nejsou lidi. Velké otazníky se točí kolem periodicity, náplně a distribuce... Příliš mnoho nezodpovězených otazníků začátečníky obvykle zmáhá. Chceme vydávat časopis, malý časopis, pro lidi, pro své kamarády. Chceme, aby je bavil, obohatil a také jsme získali mezi čtenáři své vlastní dopisovatele. Nechceme se jen literárně vybít. To by nám stačilo psát „do šuplíku“... a bylo by to. Chceme časopis, který by ostatní bavil a také poučil. Ale jak? Rozhodnutí je věcí jednou a realizace tou druhou. To musíme hodně a hodně slevit ze svého pohodlí a snažit se prorazit. Ale nechceme procházet hlavou zdí a k tomu vlastní. Jak to tedy udělat? Co pro to udělat? NENAPLNĚNÁ ÚVAHA Na této dvoustraně se budeme moci seznámit s tím proč vydávat nějaké malé periodikum, hlavně se musíme zamyslet pro koho a s kým? Pak se můžeme věnovat typografii, kde se dotkneme pojmů písmo, pérovka, obrázek, lámání, názvu časopisu, formátu, řekneme si kolik by mělo být sloupců, jak na rubriky, co je to perex.... Nezapomeneme si připomenout otázky k výrobě, archivu, novinářským žánrům, složení a rozdělení práce v redakci a všeho, co se točí kolem novinařiny a vydávání malých časopisů (oddílové, družinové, spolkové nebo i školní). Dotkneme se také desateru novináře i etického kodexu. Pro ty, kteří jsou nedočkaví, tak publikaci MMČ si lze stáhnout na www.annojck.cz/wp-content/ uploads/2019/03/2019-MMC.pdf.
7 Jan Werich: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“ ZAČÍNÁME... NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE PŘECI JENOM ROZHODNUTÍ Rozhodnout se, že vůbec něco budeme vydávat, je jen jednou stranou naší mince. Tou druhou je docílit, aby náš časopis někdo četl, aby ho recipienti (čtenáři) chtěli a byli ochotni s redakcí spolupracovat, případně za něj zaplatit. Ujasněme si tedy první kroky a pokusme si odpovědět na několik základních otázek: (1) Proč chceme vydávat svůj časopis? (2) Pro koho bude časopis určen? (3) Jaká bude jeho náplň? (4) S kým vytvoříme fungující redakci? (5) Jaké máme technické vybavení? (6) Jaké máme zkušenosti z vydávání čehokoliv? (7) Jak ho budeme rozmnožovat? (8) Jak ho budeme distribuovat? (9) Máme už vymyšlené organizační stránku vydávání? (10) Jakou bude mít periodicitu? (11) Kdo bude mít na starosti spojení s dopisovateli? (12) Kdo konkrétně bude zodpovědný za náplň, grafické ztvárnění, rozmnožování, distribuci, ekonomiku a za celý časopis? (13) Kde a od koho seženeme peníze na jeho vydávání? (14) Jaká bude jeho cena? (15) Jaký bude mít náklad? (16) Jak se bude jmenovat? Pokud na všechny tyto otázky konkrétně odpovíte, potom už máte teoretickou polovinu fungování časopisu zvládnutou, a tak se můžeme pustit do vydavatelské činnosti. INSPIRACE UČME SE TAKÉ Z NAŠÍ HISTORIE Malé časopisy, jak jim v současné době říkáme, jsou přítomny s námi už od té doby, co se lidi začali spolčovat a potřebovali něco účinného pro vnitřní i vnější komunikaci. Začínali nejdříve, jak my říkáme, malé časopisy psát ručně (mnohde na letních táborech se takto vydávají dodnes), ty pak přepisovat a posléze tisknout. Dnes není problém s rozmnožováním našich malých časopisů (stolní tiskárny, internet i polygrafie). Navíc se dají lehce ukládat do formátu PDF, který si každý nejen otevře, přečte, ale také vytiskne. Právě díky malým časopisům se obrušovala čeština, která je jeden z nejkrásnějších jazyků této zeměkoule. Ale nemusíme chodit zas tak daleko, stačí si vzpomenout na Foglarovy Rychlé šípy, pak na čtenářské kluby a následně na potřebu každého malého dětského, mládežnického zájmového oddílu, skupiny, spolku vydávat něco, co je spojuje a také vytváří dobré jméno na veřejnosti. A na závěr pamatujme, že vydat jedno číslo lze, ale periodikum chce své a hlavně vydržet a mít své čtenáře (později i dopisovatele). Ale o tom vše až příště, pokud vydržíte a budete chtít něco vědět o vydávání malých časopisů, co je vlastně i tohle TO CHCI.
8 Jan Werich: „Humor je nejúčinnější zbraň proti blbcům.“ EROTIKA Ne, že bych nebyl normální mužský, ale zjistil jsem, že právě této kategorie mám nejméně (budu se muset nad sebou hluboce zamyslet). Většina kreslených vtípků - satiry jsou na aktuální politické nebo společenské dění. Právě politici jsou neustálou inspirací, která sice vyladí úsměv na rtech, ale pak nám úsměv ztvrdne při dopadech jejich rozhodování. Mnohdy si říkám, kde oni po čas svého života byli? To nevidí a nechápou, že jde o nesmysl, že krást a podvádět se nemá... a navíc jsme v České republice, tak se všechno vykecá, nic se neutají ani supertajné policejní odposlechy. Ale vraťme se k tématu, ženy mám rád, a tak se budu muset polepšit.
9 Jan Werich: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“ COVID JE TU FURT Covid je tu stále s námi, a tak knížečka Rouškování není nic, co by bylo hodně minulostí, i když se v ní trefuje prvních seznámení s tímto virem a mnohá nesmyslná rozhodnutí vlády a jednotlivých protagonistů, kteří si nenechali poradit od skutečných odborníků a ne pseudoodborníků, kteří se střídali ve vládě. Také to bylo období semaforů, psů a střídání ministrů zdravotnictví, že je málem nikdo neznal, i když ve své době obsadili všechny televizní obrazovky. Samozřejmě, že také to bylo období kdy praskly jejich kšeftíky na úkor nás všech, ale prozatím to nikoho pořádně nezajímalo, jen v proklamacích, ale nikdo nikoho zatím nestíhal.
10 Jan Werich: „Humor je nejúčinnější zbraň proti blbcům.“ ENERGIE Téma je hodně aktuální a není to k smíchu, nejdříve všichni tvrdili, že nesmíme brát plyn a naftu z Ruska, pak prasklo, že máme nějakou vyjímku, potom, že to budeme mít přísun ze severu, také přes moře, ale doopravdy se normální občan nedozví skutečnou realitu. Pak se mluvilo o tom, že stejně to bereme z Ruska, ale přes někoho jiného.... Brát tyto komodity od agresora znamená, že ho podporujeme ve válce, ale na druhou stranu předchozí vlády s něčím takovým nepočítali, i když od roku 2014 se dalo počítat i s tímto scénářem. Mlžejí všichni a na tom se pasou dezoláti a dezinformátoři. Není to přehledné, ale o to jim jde, a tak trochu humoru neuškodí...
11 Jan Werich: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“ ŠKOLA Škola je základ života, a tak jsem vybral starší vtípky, které jsou snad stále aktuální. Vynechal jsem ministry školství a jejich fekální výplody a nekoncepční a nesystémové návrhy a změny doporučované jejich ministerstvy a stranami. Na to by nestačil ani velký časopis, který by se musel věnovat pouze této problematice. Školství se stává polem neoraným jako ministerstvo zdravotnictví nebo zemědělství, doprava, vnitro... Prostě nám, co máme rádi satiru, politickou a společenskou satiru, to hodně ulehčují. Prostě co krok, to nápad a dříve než ho pořádně prokonzultují s těmi, kterých se to týká, tak ho hodí do pléna a všichni se jen diví a pozměňují a pozměňují...
Občasník TO CHCI Vydává: Jiří Riki Řeháček, Dr.h.c. Adresa: Leskovická 2668/22, 390 03 Tábor, mobil: +420 728 511 557 web: https://rehacek-tabor.webnode.cz/ Facebook: www.facebook.com/jirirehacek https://dikobraz.cz/jiri-riki-rehacek https://e-tapir.cz/2021/05/24/virtualni-vystava-jiri-riki-rehacek/#gsc.tab=0 http://www.kkh-tapir.cz/nasi-kresliri/rehacek-jiri-riki/ http://e-tapir.cz/author/rehacek-jiri Rozhovor: https://e-tapir.cz/2022/03/21/rozhovor-jiri-riki-rehacek/#gsc.tab=0 Fiobank 2001139345/2010 OD KAŽDÉHO NĚCO BEZPLATNÁ REKLAMA Zachycování každodenního dne nikdy neomrzí a inspirace je doslova všude kolem nás, každodenní, vyzařující kolem nás, i kdybychom nechtěli. Je pravda, že některé věci se opakují, i když o tom kreslíř neví, ale napadnou ho mnohdy věci, kterým se věnoval on nebo někdo z kolegů před lety...