Dv Ld News letter JARO 2024 Co by na to asi řekli patroni divadla tam nahoře? Tak, a máme to, vážení. Myslím tím splněné plány DvLd v minulém roce, a to nejen ty divadelní, ale i technické! Zvládli jsme problémy, neztratili nadšení, došli do cíle – alespoň pro tuto chvíli, ale dost hesel! Během deseti měsíců minulého roku jsme připravili a nazkoušeli dvě úspěšné divadelní premiéry – Goldoniho Sluhu dvou pánů v Rajmontově úpravě a Amadea Petera Shaffera. úvodník Pavla Rejmana čtěte na str.2 Určitě se k vám vrátím Největší radost pro nás je, když máme plný dům. Naplnit hlediště do posledního místečka nám pomohla herečka Simona Stašová se svou neuvěřitelnou onewoman show Shirley Valentine. Svou životní roli na jevišti vsetínského DvLd rozehrála už po 870té. Naše diváky a především divačky chytila do tenat svého příběhu už v prvním okamžiku a nepustila je až do konce. Po představení byla tak laskavá a poskytla nám rozhovor o představení i svém vztahu k Valašsku. čtěte uvnitř listu první vsetínské divadelní scény Divadlo v Lidovém domě No.1
Úvodník Pavla Rejmana Tak, a máme to, vážení... Naše divadlo v číslech 22 Tolik celovečerních premiér připravilo DvLd od roku 2002. 4000 Tolik stálých návštěvníků ročně má v současné době vsetínské divadlo. 100 Na tolik milionů korun vyšla rekonstrukce Lidového domu, budovy z 30. let minulého století, o jejíž záchranu usilovalo vedení souboru Divadla v Lidovém domě ve Vsetíně. 150 Tolik let od první premiéry ve Vsetíně jsme si připomněli před třemi lety a připravujeme bulletin mapující historii souboru. 26 Tolik let uplynulo od první premiéry NKVD, divadelního spolku, který ve Vsetíně odstartoval novou éru ochotnického divadla. Myslím tím splněné plány DvLd v minulém roce, a to nejen ty divadelní, ale i technické! Zvládli jsme problémy, neztratili nadšení, došli do cíle – alespoň pro tuto chvíli, ale dost hesel! Během deseti měsíců minulého roku jsme připravili a nazkoušeli dvě úspěšné divadelní premiéry – Goldoniho Sluhu dvou pánů v Rajmontově úpravě a Amadea Petera Shaffera. Žánrově odlišné inscenace s sebou samozřejmě přinesly i odlišné inscenační přístupy. V případě Amadea byly od začátku poháněny režijně dramaturgickým tandemem Jakub Hekl a Veronika Onheiserová, kteří i díky Nadačnímu fondu Josefů K. přivedli do vsetínského divadla mladé absolventy a studenty brněnské JAMU, herce, scénografy a skladatele. To ovšem nebyla jediná novinka. Další notou do partitury Amadea se pak doslova stala violoncellistka Hana Škarpová, která přizvala své kolegy a postavila smyčcový kvartet doplněný o příčnou flétnu, který v její úpravě interpretuje v Amadeovi Mozartovy skladby. Pečlivě sestavený realizační tým včetně fotografa, produkčních a techniků umožnil režisérovi Heklovi realizovat představu o jeho Amadeovi. Jeho práce s herci a celým týmem, místy okouzlující, místy filigránská a místy nesnesitelná nakonec, soudě i podle reakcí vás diváků, slavila a slaví zasloužený úspěch. Realizace inscenace Sluhy dvou pánů, která Amadeovi předcházela, vsadila na osvědčené tváře herců DvLd a spolupráci s výtvarnicí a vsetínskou rodačkou žijící v Barceloně Milenou Dubšíkovou. Absolventka scénografie pražské DAMU vtiskla „Sluhovi ze Vsetína“ svým pojetím scény a kostýmů kouzlo odkazující na loutkové a pouliční divadlo. To vše ve spojení s Rajmontovou úpravou a Dýdžejem v horních patrech scény suplujícím muzikantskou skvadru a podtitulem Dýdžej je Bůh vytvořilo podmínky pro vznik svébytné verze někdejší slavné inscenace na scéně Divadla v Lidovém domě. I tato hra se líbí soudě podle divácké návštěvnosti. Díky reprízám obou představení pak máme úžasnou možnost setkávání s vámi. ...nechceme jezdit jinam. Chceme hrát divadlo na Vsetíně! Podporují nás
Nedávno mě překvapil můj bratr, který se o divadlo nikdy nezajímal, historickým srovnáním počtu divadel v Česku vyslechnutým na Českém rozhlase Dvojka. Počty, srovnání a výčet českých divadel zakončil zamyšlením a větou: „Ty, my Češi máme divadlo asi fakt rádi…“ Součástí jedné z repríz Amadea byla závěrečná beseda s diváky po představení. „Fajn, že vás dvacka zůstala,“ blesklo mi hlavou, když jsem spolu s kolegy usedl na forbínu. Setkání moderoval Jiří Trezner, který měl za úkol dovést diskusi nejen k otázkám, ale také i k dojmům a názorům z publika na zhlédnuté představení. Jako první se po úvodních chvílích ujala slova paní, jak sama řekla, z jiného města a doporučila nám účast na vyhlášené přehlídce amatérských divadel, Jiráskově Hronově. Protože jak řekla: „To by měli vidět i jinde!“ Myšleno Amadea. Chápal jsem její pohnutky. Byla z jiného města. Když ovšem začalo zaznívat, tentokrát i od „našich“ vsetínských diváků, že tato hra by měla někam vycestovat, začal jsem přemýšlet. Opravdu vsetínští diváci chtějí, abychom raději jeli s divadlem jinam? Proč?! Protože je dobré? Co je to za logiku? My ale chceme hrát tady pro vás na Vsetíně! Copak Vsetín divadlo nechce? Nepotřebuje? Blbost! Co by na to asi řekli naši patroni divadla Helena Galetková a Franta Segrado tam nahoře? No, to radši ani nebudu říkat… Vsetínské divadlo je opravdu přirozeně živý divadelní prostor, kde hostují i další soubory. Na Valašsko se snažíme zvát zdařilé divadelní kusy s obsazením známých herců či osobností. A nebylo jich vůbec málo. Taky díky tomu mě v hledišti vždycky překvapuje, jak široké a početné spektrum diváků k nám do Divadla v Lidovém domě chodí. Ani po pěti letech, co tady po opravě divadla působím, vás všechny neznám. Možná i kvůli prožitým dvěma sezonám v rouškách? Ale spíš ne. Je vás prostě opravdu hodně a taky se nám tu střídáte! Musím z vlastní zkušenosti souhlasit s bráchou, my vsetínští máme divadlo fakt rádi. Tak na shledanou, na divadle! Divadlu zdar! S úctou váš Pavel Rejman ...my vsetínští máme divadlo asi fakt rádi.
Shirley Valentine je magická hra. Je v ní všechno, MIROSLAV URUBEK Ženy všech věkových kategorií prý chodí na tento kus jako na psychoterapii. Simona Stašová během ní jako Shirley Valentine za posledních 16 let roztloukla takřka 900 vajíček. Ve Vsetíně odehrála svou osmistou sedmdesátou reprízu. A pomyslná stěna mezi jevištěm a hledištěm padla okamžitě. Především dámské publikum obsadilo v úterý 23. ledna Divadlo v Lidovém domě. Do posledního místa zaplněné hlediště si získala známá herečka v první minutě. Spontánní reakce publika na humorné špíly i vážná poselství o životě toho byly jasným důkazem. Jak se vám ve Vsetíně hrálo? Nádherně. Máte divadelní publikum a bylo od začátku jasné, že si rozumíme. Lidi v hledišti dostanu vždycky, protože je to moje povinnost, moje profese. Ale dnes to souznění mezi jevištěm a hledištěm, mezi mnou a divákem, bylo okamžité. říká Simona Stašová
Jak poznáte, že nás máte? To prostě poznám. Tak jako poznám podle prvního slova, jestli má moje maminka dobrou, nebo špatnou náladu, tak od prvního momentu poznám, kdy se na mě publikum v tom kterém divadle napojilo. To už jsou ta léta strávená společně, kdy jsme si na sebe zvykali já a moje publikum. Je to už letitý vztah. Stejně tak jako to „chycení“ očekávají ode mě, proto taky přišli do hlediště, tak já to, že budou chyceni, očekávám od nich. Tady ve Vsetíně jsem vešla a věděla jsem hned, že si rozumíme a že to bude krásný večer. Toho jsem si všiml, přišla jste na scénu, nastalo zavlnění a už to tam bylo… Ano, vy jste mi byli nakloněni od prvního krůčku na jevišti. Následuje další otázka, na kterou jste mi vlastně už odpověděla. Jaké je vsetínské publikum? Fantazie. Vnímaví lidé, smíšci, přemýšliví…. Přijedu k vám kdykoliv znovu. Mám spoustu krásných her na repertoáru. Navštívila jste Vsetín už dříve? Vsetínsko znám. Není to poprvé, co jsem v tomto kraji. Jezdila jsem tudy vlastně už od mládí za tátou do Ostravy. A to není tak daleko odsud. A když budu konkrétní – Beskydy, Valašsko…? Do Beskyd jsme s tátou jezdili lyžovat, tam mě poprvé jako malou holku postavil na lyže a já jsem pak naučila lyžovat své syny. Beskydy jsou nádherné. Můj otčím Radek Brzobohatý byl Valach, miloval to tady. Bolek Polívka, říká si, že je valašský král… Myslím si, že mezi mnou a Valachama je velmi dobrý vztah. Pojďme ještě k samotné hře. Hrajete ji už od roku 2008… A budu mít už devíti stou reprízu. To je až neuvěřitelné. Ta vsetínská repríza byla tedy kolikátá? Ve Vsetíně to mohla být taková osmistá sedmdesátá. Nevím to teď úplně přesně, ale plus minus by to mohlo sedět. Protože na konci dubna, a to mám před sebou možná dvacet, třicet představení, bude právě devíti stá repríza. Odehraju ji v divadle ABC. Teď jsme se o tom bavili, že pokud bych hrála v jednom kuse, každý den i o prázdninách, svátcích, na Vánoce, Velikonoce, Štědré dny, bylo by to dva a půl roku v kuse. To je neuvěřitelný. Vlastně se to dá spočítat i jinak. Roztloukla jsem během těch představení 900 vajíček. A oloupala 1800 brambor (Postava, kterou v inscenaci Simona Stašová ztvárňuje, vaří pro svého muže volské oko a hranolky, pozn. redakce). To už je několik pytlů. Postava Shirley. Změnila se za tu dobu, co ji hrajete? Ona se mění spolu se mnou, jsem to já, kdo se mění a Shirley Valentine se stala Simonou Stašovou. Má moje myšlenky, moje city, moje výhry, moje prohry, dnes už je to vlastně můj život. Vstřebala jsem všechno do sebe a dala jsem jí svojí duši. Není mezi námi rozdíl. Je to můj vlastní život. Když se byl na 650. reprízu podívat slavný liverpoolský autor hry Willy Russell, který pochopitelně neumí česky, ale orientoval se v bodech té hry, složil mi velký kompliment. Řekl, že by jednou měl napsat hru, jak jedna česká herečka hraje jeho Shirley Valentine. A že těch Shirley Valentinek viděl po světě hodně. Taky hned chtěl poznat pana režiséra Zdeňka Kaloče a složil mu velikou poklonu. Pokračování rozhovoru na následující straně
Pan režisér Zdeněk Kaloč byl Brňák a taky režíroval často v Ostravě…. Ano, byl to skvělý člověk, renesanční, bohužel už je na pravdě boží. Letos to budou čtyři roky, co mě tady zanechal. Jsem šťastná, že jeho Shirley Valentine stále žije. Dokonce hraju jeho tři inscenace. Ještě Poslední ze žhavých milenců a Filumena Marturano, též krásná věc se Sváťou Skopalem. ... To, že si vyberu dobrý text, je základ, ale musí vám s tím někdo pomoct ve smyslu, aby to byl zážitek pro vás jako pro herce i pro diváka v hledišti, a to umí málokdo. Jsem vděčná, že jsem mohla být s panem Kaločem jako režisér a herec na těch třech inscenacích. Shirley jsme zkoušeli půl roku. Celou tu dobu jsem nedělala vůbec nic, ani rádio, ani televizi, nic, soustředila jsem se jen a pouze na tuto práci. Dokonce jsem měla pocit ještě měsíc před premiérou, že to nedám, že to nezvládnu, že to není v lidských silách. A Zdeněk Kaloč věděl, že to dám a moc mi při tom zkoušení pomohl. Děkuju mu tam nahoru. Naučil jsi mě toho hodně. Moc děkuju. Rozuměly by si dnešní Shirley a ta před šestnácti lety? Určitě ano. Tehdy to pro mě bylo všechno daleko těžší. Neměla jsem tu odvahu, co mám dnes. Neměla jsem tu zkušenost, kterou mám dnes. Takže když přijde divačka, která mě viděla před šestnácti, deseti lety… tak má nový zážitek, nový rozměr té hry. Je to opravdu hra magická. Magie, to znamená kouzlo. Co vás pracovního čeká v nejbližší době, na co se můžeme těšit? Jsem divadelní herečka. Tak jsem se před časem rozhodla. A tak mě to baví a to je můj život. Nejde totiž jezdit po vlastech českých, hrát divadlo, v noci se vracet domů a ráno jít na natáčení. Potřebuju taky někdy spát. Odpočívat, nabírat síly. Nikdy neříkej nikdy, ale teď se bez natáčení filmů a televize obejdu. Kdo chce být chvilku se mnou, tak prostě přijde za mnou do divadla. Však já se k vám divákům přibližuju po celých vlastech českých i moravských a těším se moc na ta divadelní setkání. To, že je divadlo naživo, že se může stát cokoli, že jsem to já z masa a kostí, a diváci v hledišti dýchají a smějí se a pláčou, to je přece ten největší zážitek. To je to, co si zapamatujeme, to je to neopakovatelné. Tady a teď… a určitě za vámi do Vsetína zase přijedu. Budeme se moc těšit. Děkuji za rozhovor. SNÍMKY: archiv Simony Stašové
25. 4. 19:00 hod. Sluha dvou pánů Komedie slavného italského dramatika Carla Goldoniho, která se do povědomí českých diváků zapsala svou verzí Národního divadla v Praze s Miroslavem Donutilem, vychází z tradičních námětů, principů a masek komedie dell´arte, které zároveň reformuje ve smyslu pravdivosti a nadčasovosti. Hraje soubor DvLd. Předprodej vstupenek dvld.cz Na co se v DvLd můžete těšit… 11. 4. 19:00 hod. IKONA Komedie o jedné z nejslavnějších celebrit Francie a demokracii. Ve 14 letech přijela do Francie. Ve 20 letech se stala královnou. Sedm let nemohla otěhotnět. Ve 37 letech byla mrtvá. Zábava, požitky, blahotyt. Coura, lesba, marnotratnice, oběť. Jak zábavný život má ikona? Režie: Petr Nýdrle. Hrají: Irena Velísková, Petr Štíva, Karel Vašut, Veronika Ramertová, Šimon Šustek, Kristýna Štívová, Karel Škrabal. Předprodej vstupenek dvld.cz 14. 4. 16:00 hod. Divadlo dětem, Kráska a zvíře Divadlo Tyjátr Otrokovice; Příběh obětavé lásky, která dokáže změnit i strašlivou podobu. Režie: Radek Chmela. Hrají: Natálie Matyáková, Tomáš Krajča, O. Brožová, Ž. Brázdilová, J. Lisoňková, B. Gabrhelíková, D. Mikeštík, L. Laciga, J. Sousedík, M. Valentík. Předprodej vstupenek dkvsetin.cz 29. 2. 19:00 hod. Amadeus Vídeň – město pomluv a klepů, které zkouší nejednu ctnostnou duši. Setkání dvou výjimečných skladatelů, Mozarta a Salieriho… nebo spíš Salieriho a Mozarta? Režie: Jakub Hekl. Hrají: Antonio Salieri: Pavel Rejman, Wolfgang Amadeus Mozart: Adam Kaňák, Konstance Weberová a Kateřina Cavalieriová: Petra Benediktyová, Josef II.: Dagmar Pavloušková, I. Větříček a Hrabě Rosenberg: Mirka Kocůnová, II. Větříček a Baron van Swieten: Renata Trličíková. Orchestr: I. housle: Jan Fojtů, II. housle: Anna Matúšů, viola: David Martinec, violoncello: Hana Škarpová, příčná flétna: Sára Svobodová. 15. 3. Amadeus 19:00 hod. Předprodej vstupenek dvld.cz 17. 3. 16:00 hod. Divadlo dětem O princezně fotbalistce první Zbrusu nová superhrdinská pohádka z dílny Divadla Tramtarie. Bylo nebylo jedno líné království s drakem, kterému se nechtělo chrlit oheň, loupežníkem, kterému se nechtělo loupit, a taky králem, kterému se nechtělo nasazovat korunu. A malou princeznou Emou, které sudičky přisoudily super schopnost rychle běhat za balónem! Prostě bláznivá komediální pohádka. Režie: Vladislav Kracík. Hrají: Dominika Hrazdílková, Miroslav Černý, Jana Drgová, Barbora Šebestíková. Předprodej vstupenek dkvsetin.cz 17.-19. 5. ZUŠ přehlídka mladých divadelníků a tanečníků 16. 4. 19:00 hod. Tak já letím! Neuvěřitelně upovídaná výstřední pětačtyřicátnice Susan se rozhodne oslavit své narozeniny cestou do Austrálie. Snaží se tak zopakovat výlet, který podnikla se svými kamarádkami před čtvrt stoletím. Tentokrát však cestuje sama, sice se stejným očekáváním a sny, ale s pětadvacetiletou zátěží zkušeností. Její důvtip, šarm i chaos ji přimějí bilancovat – ironicky a hořkosměšně se zamýšlí nad přátelstvím, láskou, osamělostí a nástrahami i radostmi života. Režie: Petr Svojtka. Hraje: Anna Polívková. Předprodej vstupenek dvld.cz
Cabaret Janáček Premiéra: 18. 1. v Cabaretu des Pechés Nedávno jsme měli možnost zhlédnout premiéru inscenace Cabaret Janáček, která poutavou klaunskou, operní a hudební formou přibližuje osud českého hudebního génia Leoše Janáčka. Tento revoluční projekt vytvořili společně Brněnský arthub Tamuza a Cabaret des Pechés s cílem oslovit i publikum, které na klasickou hudbu běžně nechodí. Představení mělo premiéru 18. ledna v lákavém prostředí Cabaret des Péches na Dominikánském náměstí v Brně v režii Hany Mikoláškové. „Chceme vytvořit koktejl z Janáčkovy hudby, temperamentu a smyslu pro humor. Leoš Janáček není pro nás pouze monument a fenomén; je nesmrtelný, stále živý, provokativní a aktuální,“ představuje Mikolášková projekt. Pokud budete mít cestu do Brna, neváhejte tuto ojedinělou show navštívit! Částečně převzato z oficiální tiskové zprávy Reprízy: 9. 2., 10. 2., 17. 2., 21. 2., 23. 2. Více na webu: cabaretjanacek.cz Vstupenky: https://cabaretjanacek.cz /vstupenky/ Doporučujeme život a dílo Leoše Janáčka TIRÁŽ DvLd Newsletter vydává Divadlo v Lidovém domě (DvLd), z.s.,Mostecká 362, 755 01, Vsetín, IČ: 26583283. Vedeno u Krajského soudu v Ostravě, spisová značka L 5441. I. vydání: únor 2024. Redakce: DvLd, Tištěná podoba tiskoviny: DvLd. Sazba: www.psaninamiru.cz. E-mail: [email protected]. Fotografie: DvLd, archiv Simony Stašové, Lenka Novotná, Jan Šmach, Jan Fuchs