Magazín signály.cz září 2020

MAGAZÍN Autor: © Martin Štecher

WWW.SIGNALY.CZ
ZÁŘÍ 2020

UNITED ONLINE
SEXUALITA - ATOMOVÁ ENERGIE
POLICEJNÍ KAPLAN - ŘEČ SVÉHO KMENE
? NAD KATOLICKOU TRADIČNÍ VÝCHOVOU

SLOVO OBSAH
ŠÉFREDAKTORKY

Milí čtenáři,

zdravím vás všechny v novém školním roce a

semestru! Doufám, že se vám přes všechny

nepříjemnosti, které nám současná situace

způsobuje, daří dobře. Jak jste si možná všimli, 04 FESTIVAL UNITED PŘESÁHL
v  redakci magazínu došlo k výměně jmen a na ZA HRANICE ČESKA
místě šéfredaktorky Katky jsem se objevila já. Ale

aby to nebylo tak anonymní, trochu se vám teď

představím.

Jmenuji se Karolína, je mi 25 let, bydlím v Brně a

aktuálně začínám doktorské studium na

Filozofické fakultě MU v oboru Pedagogika.

Předtím jsem na stejné fakultě studovala tento

obor ještě spolu s Českým jazykem a literaturou a

oba tyto obory jsou moje srdcovka! A teda ještě 08

06úplně předtím jsem chodila na Biskupské

gymnázium v  Brně. Miluju podzim, černý čaj, ROZHOVOR: POLICEJNÍ KNIHA SVATÝ SEX:
literaturu a dobrou hudbu, ideálně všechno tohle KAPLAN SEXUALITA JE
dohromady. ATOMOVÁ ENERGIE
V současné době má
Alespoň to tvrdí Marek
V magazínu bych chtěla přispět k tomu, aby se k policie dva oficiální Macák, klinický psycholog,
terapeut a zakladatel
jeho čtenářům dostávaly zajímavé, užitečné a co kaplany. Jedním z nich je Asociace pro dialog
křesťanství a psychologie
šéfinstruktor Útvaru ve své předmluvě ke
knize Debry Hirsch Svatý
možná nejkvalitnější články. Prosím vás ale o rychlého nasazení a trvalý sex.

trpělivost, pokud se mi ze začátku nebude hned jáhen mjr. Jiří Ignác Laňka, [email protected]
který stál u zrodu WWW.SIGNALY.CZ
něco dařit. A také o shovívavost – přece jen Křesťanské policejní GRAFIKA:
MARTIN BOLTIZIAR
nejsme profesionálové, ale snažíme se, co to jde! asociace (KPA) a poskytl ALBIN AUGUSTIN BALAT

Mějte krásné podzimní dny! svůj čas pro rozhovor o
KPA a Duchovní službě
Karolína Svobodová PČR.
šéfredaktorka

@signalycz SIGNÁLY CZ
KOZÍ 8
BRNO



FESTIVAL UNITED PŘESÁHL ZA
HRANICE ČESKA

Od pátku 21. 8. do soboty 22. 8. 2020 se ve Vsetíně
uskutečnil křesťanský festival UNITED online. Letošní ročník
vzhledem k aktuální společenské situaci proběhl bez
návštěvníků, a to formou přímých přenosů. Ty zajišťovala
televizní stanice TV NOE a byly dále vysílány na sociálních
sítích Facebook a YouTube. Pro zájemce z  řad diváků byly
připraveny online poradenské a modlitební služby.

Ředitel festivalu Petr Húšť hodnotí uplynulou akci
následovně:  „Letos byl UNITED jiný, ale i přesto měl svůj
smysl. Nevnímali jsme ho jako něco náhradního,
provizorního nebo podřadného. Věříme, že Pán Bůh dokáže
každou situaci proměnit v naše dobro a že krize může být
příležitostí. Lidé sledovali UNITED online nejen doma přes
televizi, počítač, telefon, ale navíc po celé České republice
probíhaly také projekce, na kterých ho převážně mladí lidé
sledovali společně. Sledovali, reagovali, posílali dotazy i
využívali službu duchovního poradenství online. A tak je
možné, že UNITED mohl mít větší dopad, než kdyby proběhl
klasicky.“

Většina programu se odehrála ve vsetínském Domě kultury.
Jeho velký a malý sál se na dva dny proměnily v nahrávací
studia, odkud byly přenášeny koncerty, promluvy řečníků,
semináře, talk show a taneční vystoupení. Program se ale
nekonal jen tam. Jeho součástí bylo předtočené vystoupení
britského zpěváka Martina Smithe a živé vstupy z míst, kde
příznivci festivalu uspořádali projekce festivalových
přenosů.

Díky přímým přenosům se festival dostal za hranice
Česka.  „Musíme popravdě přiznat, že nám společenství
zaplněného Vsetína chybělo. Milé překvapení však bylo, že
nám psali lidé, kteří nás sledovali ze Slovenska, Rakouska,
Německa, Finska, Norska, z různých míst ve Spojených
státech i z Peru. Chtěli jsme zůstat s lidmi spojeni, jak lidsky,
tak i duchovně. A to se naplnilo nejen propojením s
účastníky-diváky, ale i se sloužícími.“ dodává Petr Húšt.

@festivalunited

Fotografie: Martin Štecher, Člověk a Víra

POLICEJNÍ KAPLAN MUSÍ
ROZUMĚT ŘEČI SVÉHO KMENE

Významným milníkem v historii Policie České Jaký byl prvotní impuls pro založení KPA?
republiky (PČR) se stal rok 2019. Dne 7. června
2019 podepsal policejní prezident brig. gen. Jan Bylo to v  roce 2010, kdy se spontánně sešla
Švejdar interní pokyn pro poskytování skupina věřících policistů v  karmelitánském
duchovních služeb policistům a zaměstnancům klášteře v  Kostelním Vydří. Tam jsme spolu
policie. V  současné době má policie dva hovořili, modlili se a byl to velmi dobře
oficiální kaplany. Jedním z nich je šéfinstruktor prožitý čas. Díky tomuto setkání jsme se
Útvaru rychlého nasazení a trvalý jáhen mjr. dohodli, že se po čase sejdeme zvonu.
Jiří Ignác Laňka, který stál u zrodu Křesťanské Zanedlouho, myslím, že to bylo půl roku,
policejní asociace (KPA) a poskytl svůj čas pro jsme se opět spolu sešli a hovořili na
rozhovor o KPA a Duchovní službě PČR. stejném místě. Tehdy jsme se dohodli, že
takovým setkáváním dáme nějaký rámec a že
Pane majore, na oficiálním webu KPA se se budeme inspirovat u, v  mnoha státech
můžeme dočíst, že KPA je organizací sdružující působící, Christian Police Association (angl.
věřící policisty. Zároveň je široké veřejnosti zkr. CPA; v  německojazyčném
známa skutečnost, že jsou díky KPA slouženy prostředí:  Christliche Polizei Vereinigung –
bohoslužby za bezpečnost v naší vlasti. Můžete   CPV, pozn. red.), která vznikla v druhé
čtenářům více přiblížit, jak vlastně funguje polovině 19. století ve Velké Británii. A jak
KPA, jaká je její struktura? jsme se dohodli, tak jsme udělali, a v květnu
2011 proběhl v Emausích ustanovující synod,
Křesťanská policejní asociace je v  oficiálním na němž jsme založili KPA.
termínu zapsaným spolkem. Je organizací, která
stojí vně policejního prostředí a sdružuje Jednou z ambic KPA je fungovat v mezinárodní
převážně policisty, kteří jsou křesťany anebo ke sféře a jste v kontaktu se zahraničními bratry ve
křesťanské víře směřují. Jsou mezi námi i službě – křesťany. Jak vypadá spolupráce české
kolegové hasiči, příslušníci Vězeňské služby a KPA se zahraničními organizacemi?
strážníci Městské policie, takže přijímáme do
svých řad i členy dalších bezpečnostních Už při samotném vzniku nám pomohli bratři
sborů.  KPA je celorepublikovou organizací, má ze Spojených států, Velké Británie, Švýcarska
tříčlenné vedení – předsedu, místopředsedu a a Německa. S  nimi jsme byli v  kontaktu,
tajemníka. Zároveň se člení do místních skupin, konzultovali jsme s  nimi možná úskalí i to,
které nazýváme „komendy“; menší místní jak by to mohlo vypadat, aby se naše místní
skupiny, které nedosahují velikostí „komend“, podmínky odrazily v  celkové struktuře, práci
nazýváme „delegace“. Tyto místní skupiny, ať už a náplni v asociaci.
jsou to „komendy“ nebo „delegace“, mají velkou
míru autonomie, tedy mají svá vlastní vedení, se Jsme s nimi stále v  kontaktu, ale k bližší
kterými jsme v  kontaktu, a jsou zastřešována spolupráci zatím nejsou vhodné podmínky.
vedením KPA.
Nicméně naši zástupci se zúčastnili setkání
Jak vypadá služba KPA? věřících policistů v  Madridu a také ve Vídni.
Zároveň jsme od svého vzniku účastníky
Naším úplně primárním cílem je modlit se za internetové platformy Prayer Request, stejně
bezpečí v naší vlasti, modlit se za policisty a tak jsme v mezinárodním uskupení státních
příslušníky ostatních bezpečnostních sborů a
samozřejmě také za oběti zločinů, dopravních křesťanských policejních
nehod, živelných a jiných katastrof. Rovněž je
naším úkolem přinášet křesťanské hodnoty, které společenství  ICPF  (International Christian
jsou základem naší kultury, do prostředí Police Fellowship - pon. red.), které
ochránců zákona, a v neposlední řadě pomáháme
tam, kde je třeba, namátkově například zprostředkovává v  celosvětovém měřítku,
organizací finančních sbírek na podporu stejně jako platforma Prayer Request,
potřebných. modlitby za příslušníky policie a za jejich
rodiny po celém světě.

pokračování na další straně

V  čem Vás v současnosti inspirují křesťanské Jaký bude další postup pro vývoj Duchovní
policejní asociace na západě a je KPA v  České služby PČR v následujícím roce?
republice formována „mateřskou“ britskou CPA
UK? To nejdůležitější, co v současné době řešíme,
je personální otázka. To je teď zásadní pro
Ne, KPA není nikým formována, stojíme zcela na to, aby tato služba mohla dobře fungovat
vlastních nohách, protože naše podmínky jsou od v  podmínkách, které jsou jí nastavené. Lidé,
britské CPA naprosto odlišné. Nicméně jako kteří chtějí duchovní službu vykonávat, musí
hlavní inspiraci vnímám nasazení pro službu a být zároveň policisté i duchovní, a takových,
neutuchající aktivitu, kterou tyto organizace nebudeme si nic nalhávat, opravdu není
vyvíjejí. To je věc, která nás jednoznačně žene mnoho. Kaplan musí být policistou a zároveň
dopředu a je jednou z  hlavních motivací. I když musí být duchovním ve své církvi nebo sboru,
v  současnosti musíme přiznat, že nastal jakýsi musí zde mít určitou praxi, musí mít
rozpačitý útlum této činnosti, ale je to zřejmě teologické vzdělání a musí mít osobnostní
vinou zvláštního vývoje našeho euroamerického kvality pro výkon samostatné duchovní
světa. služby ve specifickém policejním prostředí.
Pro mě osobně je nesmírně důležité, aby
Jak mohou běžní lidé vnímat aktivitu KPA, kaplan mluvil takříkajíc řečí svého kmene. To
vyjma sloužení bohoslužeb za bezpečnost ve znamená, aby mu ostatní policisté rozuměli a
vlasti? aby on rozuměl tomu, co policejní služba
obnáší, aby to měl v  sobě, ve své krvi a aby
Co je vidět navenek, může být právě ona pomoc uměl svoji duchovní službu formovat ve
kolegům, kteří se dostali do jakékoli tíživé životní prospěch policie.
situace. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat Snažíme se v  současné chvíli oslovit jak ty
s  nadací našich policistů, hasičů nebo policisty, kteří duchovními již jsou, tak i ty,
s  policejními odbory, ale snažíme se být v  této kteří by k  této službě, třeba i na tento
rovině aktivní.  podnět, směřovali.  Například v našem
Podařilo se nám podpořit určité aktivity katolickém prostředí se snažíme oslovit
Vězeňské služby, kde se věnují dětem policisty, které nechtějí být farními jáhny, ale
odsouzených. Spolupracujeme s  jedním SOU, kde chtěli by být policejními jáhny, a jsme
jsme zorganizovali přednášky pro mládež, s několika z nich v kontaktu.
prezentovali a přibližovali práci policie a právě
práci křesťanů v  policii. A v neposlední řadě Autor rozhovoru: Petr Steinbauer
nemůžeme pominout činnost duchovních, kteří
jsou ve sdružení v  KPA, protože do minulého POKRAČOVÁNÍ CELÉHO ROZHOVORU
roku, než byl podepsán interní pokyn o duchovní NAJDETE NA NAŠEM MAGAZÍNU
službě v  policii, veškeré činnosti a aktivity WWW.SIGNALY.CZ
duchovních vycházely z KPA.

PŘEČTĚTE SI I NÁŠ S.MAGAZÍN - WWW.SMAGAZIN.SIGNALY.CZ

SEXUALITA JE ATOMOVÁ ENERGIE LIDSKÉ
DUŠE A MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ

Alespoň to tvrdí  Marek Macák, klinický psycholog, terapeut a zakladatel Asociace pro dialog
křesťanství a psychologie ve své předmluvě ke knize Debry Hirsch Svatý sex.
Svatý sex je kniha, kterou bych nejraději napsal sám. V oblastech, kterým jakž takž rozumím, bývám
velmi kritický čtenář a jen málokdy se mi stane, že bych měl zas a znovu chuť nadšeně vykřiknout:
„Ano, přesně tak!“ U textu Debry Hirsch se mi to stalo.
Za patnáct let své služby na poli křesťanské víry a sexuality jsem zjistil, jak podstatné je budovat v
církvi klima, ve kterém je tolik lásky, že v ní je možné říkat pravdu, a přitom se nebát. Sexualita je
velké požehnání, je však také místem našich nejhlubších zranění, obav a studu a našich
nejpalčivějších otázek. Nějak s ní zápasíme a jsou to právě výzvy v sexuální oblasti, ve kterých je
Bůh připraven potkat nás na opravdu hluboké rovině a dovést nás k živé vodě, byť tato cesta často
vypadá jinak, než si ji zprvu představujeme. Sex je svatý a sexualita je atomová energie lidské duše
a mezilidských vztahů. Když se nevykoupená sexualita stane naším pánem, upadneme do nejhorších
otroctví. Když o ní odmítneme mluvit, anebo když o ní nebudeme mluvit pravdivě, může nás zničit.
Když ji však přineseme do světla Boží vykupující lásky zprostředkované opravdovým společenstvím
Kristova těla, stane se sexualita a výzvy s ní spojené prostorem hlubokého poznání Boha, sebe
sama i druhých – místem svaté frustrace i prostředkem pronikání do hlubin tajemství Božího srdce i
srdcí našich bližních.
To se nám ale příliš nedaří. Teolog Stanley Hauerwas říká, že hlavním úkolem církve je být církví. A
Debra Hirsch nám zde ukazuje, jak to může vypadat, pokud budeme skutečně o něco víc církví, která
nese Kristův odkaz a která se sexu(ality) neštítí, přestože jde o oblast, ve které zápasíme víc, než
jsme ochotni přiznat. Jako křesťané si dlužíme svoje zápasy. Pouze pokud je budeme sdílet, budeme
společenstvím, kde je prostor pro realitu. A Bůh nás může potkat jenom tam – v realitě našich
životů.
Při své službě mluvívám s lidmi (většinou věřícími), kteří v oblasti sexuality zápasí natolik, že
překonali stud a vyhledali pomoc. Když se jich zeptám, zda o svých potížích někdy mluvili s někým
ze svého společenství věřících, obvykle zjistím, že jsou přesvědčeni, že jsou jediní, komu se něco
takového děje. Často přitom sám vím o mnoha dalších lidech ve stejných církvích anebo
společenstvích, kteří čelí nebo v minulosti čelili stejným výzvám a mají mnoho zkušeností, které by
stálo za to sdílet. Už jenom proto, aby další podobně zápasící nežili s dojmem, že jsou „ti špatní“.
Musíme se přestat tvářit, že jsme-li „dobří křesťané“, takovéto věci se nám nemůžou dít. A pokud
Kristus přišel za těmi, kteří potřebují lékaře, není to nakonec dobrá zpráva, když si uvědomujeme, že
jsme i v této sféře nějak „nemocní“? V pozoruhodné logice evangelia není dobrou zprávou, když
máme dojem, že jsme „v pořádku“. A to platí i o naší sexualitě.
Tato kniha je neobyčejným kristovským poselstvím do dnešní polarizované doby. Sexualitu pořád
vnímáme jako ožehavé téma a není snadné o ní mluvit, aniž bychom sklouzávali do zjednodušování,
bezbřehé relativizace, anebo do úliteb bohům kulturních válek, které tak snadno odvedou pozornost
od skutečného následování Kristovy cesty. Debra Hirsch se těchto výzev nebojí. Snad i proto, že
mnohým z nich čelila ve svém vlastním životě. Naučila se přitom v Ježíšově stylu neředit ani pravdu,
ani lásku, ale být aktivně přítomná v životech lidí, kteří zápasí jak se svojí vlastní sexualitou, tak s
tím, jak na jejich zápasy reaguje okolí.

Autor: Marek Macák

ZAKUPTE SI KNÍŽKU NA  WEBU WWW.BIBLION.CZ

Hledáte hit podzimu?
Kapela WAY TO GO vydává nový singl

Možná ji znáte, možná ještě ne. Důležité však je, že skupina Way to go nově představuje
zamilovanou píseň “V jehličí”.
Ta se stala první vlaštovkou, která z připravovaného alba spatří světlo světa. Way to go se
však rozhodli milostný příběh dvou lidí posunout ještě o kousek dál a přicházejí tedy navíc
s originálním klipem, jenž vzešel z dramaturgicko-režisérského pera Janky Ryšánek
Schmiedtové.

#WAYTOGOBAND

OTAZNÍKY NAD TRADIČNÍ KATOLICKOU VÝCHOVOU

@ ZAJDUV ZAPISNIK / JIRI ZAJIC

Bylo září roku 1968, když jsem začal – Od té doby uběhlo víc než 50 let a já jsem za tu
krátce po dovršení svých 17 let – vést dobu poznal stovky děti, kluků především. Po
skupinku vlčat v tehdejším skautském listopadu 1989 jsem se už hlavně věnoval vedení
oddílu, který měl svou klubovnu u dospělých, podpoře lidí, kteří po mém soudu mohli
kostelíka sv. Františka z Assisi v Praze v nových poměrech zprostředkovávat křesťanství
Krči. Vlčata – to jsou ti malí kluci mezi 7. a pro naši společnost srozumitelným způsobem, a
10. rokem věku. Z původních tří vlčat bylo celkové „náboženské osvětě“ V souvislosti s
po Vánocích už sedm, protože si kluci provalením případů sexuálního zneužívání
začali přivádět své školní kamarády, v duchovními jsem ale zaslechl následující
drtivé většině z rodin katolictvím svědectví paní Hany: „U katolíků se nikdy neptalo
netknutých. To se ale ukázalo nejen pro ‚Proč?‘. Tam se vždycky jenom kývlo, protože
člověk, který měl nějakou funkci – biskup, kněz,
život oddílu, ale i pro mé poznání velice řeholník – byl tou největší autoritou. A myslím, že
důležité. je to stejné i dnes. Protože s manželem si
Záhy jsem si totiž všimnul, že ti všímáme, že v kostele, kam chodíme, může z
„nekřesťanští“ kluci jsou – co se týče kazatelny od pana faráře padnout sebevětší
morálního jednání – častokrát nesmysl, tak všichni kývem.“[1]Tady zaznělo něco,
„křesťanštější“, než ti, kteří vyšli z co jsem pokládal za dávnou minulost. Proto tu teď
katolického zázemí. Byli všímavější k nabízím hlavní výsledky svých zjištění jak ze své
potřebám druhých, měli daleko menší desítky let trvající výchovné praxe, tak i svědectví
tendenci k podvádění, celkově byli dalších lidí, s nimiž jsem na toto téma hovořil.
otevřenější a spolehlivější. Tohle mě
značně překvapilo – a musím říct, že velmi ZBOŽNOST A RACIONALITA
negativně. Byl jsem totiž přesvědčený, že
křesťanská formace přece musí do života Oblíbený autor mého mládí Luis Évely kdesi
dětí přinášet i jasnou kvalitu, která se napsal: „Problémem mnohých katolíků je, že při
projeví právě jejich vyšší schopností příchodu do kostela odkládají s kloboukem i
jednat správně. A teď jsem viděl pravý hlavu.“ Od paní Hany to slyšíme vyjádřené velmi
opak. Bylo jasné, že určitý typ katolické názorně: (i když) z kazatelny od pana faráře může
výchovy pokřivuje charakter dětí. Sám padnout sebevětší nesmysl, tak všichni kývem.
jsem nepocházel z tradiční katolické Minimálně posledních sto let je mezi křesťany,
rodiny. Oba rodiče sice byli katolíky, ale na včetně mnoha katolíků, houfně rozšířená
tehdejší dobu dost netradiční. Maminka, ač představa, že rozum je proti víře. Vím, že to není
byla původním povoláním katechetka, s pozice skutečné katolické teologie. Jan Pavel II.
námi dětmi žádnou náboženskou speciální například v úvodu své hutné encykliky Fides et
náboženskou výuku neprovozovala. A ratio napsal: „Víra a rozum jsou jako dvě křídla,
tatínek, syn typického prvorepublikové jimiž se lidský duch pozvedá k nazírání pravdy.
Touhu poznat pravdu a nakonec poznat Boha
ředitele měšťanské školy, víc sázel na samého vložil totiž do lidského srdce Bůh, aby
Masaryka a vědu než na pány faráře. člověk tím, že pozná a bude milovat Boha, mohl
Dodnes jsem mu za to vděčný. dosáhnout také plné pravdy o sobě samém.

WWW.SIGNALY.CZ/PODPORTE

Tedy krásné vyznání vzájemné Jak je tomu ale uvnitř katolických rodin? Na jednu
potřebnosti, a dokonce nezbytnosti obou. stranu to vypadá tak, že je snaha „uchránit“ děti co
Ale na různou míru distancování se od nejdéle před tím, aby se oblastí sexuality
rozumu, případně od vědy ze strany zabývaly. To se ovšem často projevuje i tím, že
katolíků včetně kněží narážím každou rodiče o ní s dětmi raději vůbec nehovoří. Na druhé
chvíli. straně – zejména u dospívajících děvčat – se sem
V dnešní době, kdy je racionalita čím dál často přesouvá to nejdůležitější kritérium
tím víc zatlačována prosazováním emocí, katolické pravověrnosti a morální správnosti.
je naopak velmi důležité hájit nárok Jsem dalek toho, abych závažnost správného
rozumu hledat pravdu za všech okolností. chápání i žití sexuality nějak zlehčoval. Jelikož se
Katoličtí křesťané by měli být mezi trvale pohybuji mezi mladými lidmi, tak vidím, jak
prvními, kteří opakovaně kladou otázku je chyby a selhání v téhle oblasti dokáží skutečně
‚Proč?‘. To není libovolná zábava – to je zásadně poškodit na startu jejich dospělého
zásada služby Pravdě, která je naší života. Mám ovšem obavu, že faktická úspěšnost
povinností. Proto také ve výchově nelze katolické výchovy je tady nízká, že – podobně, jako
oprávněné otázky dětí na důvody prokazovaly opakovaně výzkumy katolického
mravních požadavků nebo přesvědčení polského výzkumného institutu – drtivá většina
víry odbývat tím, že „tak to učí církev“, mladých katolíků morální nauku své církve
nebo „to je tajemství“. Samozřejmě, že nedodržuje – a většinou to už ani nepokládá za
všechno neznáme, na všechno nemůžeme něco, s čím by si měli dělat svědomí. Otevřeně o
dát jasnou odpověď. Ale pak je poctivé to tom hovořil na synodě o mládeži právě náš český
přiznat. A současně ukázat, že tím ale zástupce, plzeňský biskup Tomáš Holub.
nerezignujeme na povinnost dále chtít Rozhodně jde o stav, který je dlouhodobě
věcem „přijít na kloub“. Jako vychovatelé neudržitelný. Alespoň pokud nám záleží na tom,
musíme děti a mladé lidi dneška vybavit aby katolická nauka byla v reálném životě
schopností kritického myšlení. Jinak skutečnou oporou pro katolickou praxi.
zbloudí v džungli banalit, hloupostí i
desinformací. Naše katolická výchova má Pokračování najdete na webu www.signaly.cz
byt nesena důvěrou v Ježíšovo ujištění:
„Pravda vás osvobodí!“

BOJ O „ČISTOTU“

Pokládal bych za zbabělé, kdybych se
tomuhle tématu vyhnul. Vím, že právě tady
je hotové minové pole. Při pohledu na
katolickou církev z vnějšku se většině zdá,
že (po vyřešení „restitucí“) nemá tato naše
církev důležitější téma než sexualitu. A to
ve všech možných podobách – od
antikoncepce a celibátu přes „genderovou
ideologii“, odmítání školní sexuální
výchovy a boj za „tradiční rodinu“ až k
potratům. Ano, tohle všechno se při
pohledu z vnějšku katolické církve jeví
jako jeden velikánský důsledek „boje za
církevními dogmaty regulovanou
sexualitu“. Z běžného hlediska tedy
sexualitu zmrzačenou. Sexuální nauka je
tím nejméně pochopeným a tím i
nejodpudivějším prvkem katolické církve.

MOJE SVATOJAKUBSKÁ POUŤ
(CAMINO DE SANTIAGO)

Před pár lety jsme se s kamarádkou rozhodly V Leónu jsme tedy získaly průkazky a hned i
pro netradiční dovolenou a vydaly se pěšky do první razítko, nasnídaly se a hned jsme se
krásného španělského města Santiago de vydaly na cestu, proto jsme přece přijely.
Compostela. Nebyly jsme nijak zvlášť trénované, šly jsme v
průměru tak 20 km denně, někdy více, někdy
Kromě toho, že je to významné poutní místo, je méně, podle trasy, nocovaly jsme většinou ve
to i slavné univerzitní město, cíl mnoha větších destinacích, ale jednou i v malé
zahraničních studentů, kteří sem přijíždějí na příjemné horské vesničce. Kromě jedné noci ve
stipendijní pobyt Erasmus. Stejně tak i my dvě vesničce O Cebreiro jsme vždy našly nocleh v
jsme v Santiagu strávily svého „Erasma“ a albergue.
Do Cebreira jsme došly trochu pozdě a jediný
rozhodly se, že se sem vrátíme pozdravit to místní albergue byl již plný. Tak jsme se aspoň
krásné místo, svatého Jakuba i přátele, ale jednou vyspaly v pořádných postelích v
tentokrát pěšky. Na cestu jsme měly jen dva místním hostalu, kde nás majitel trochu natáhl,
týdny a tak jsme si zvolily jako začátek poutě protože moc dobře věděl, že už jinde ubytování
město León. neseženeme a že už asi nebudeme mít ten den
Abychom mohly získat osvědčení o absolvování sílu jít dál. Ale nebylo to tak zlé, nakonec to
cesty (La Compostelana), je třeba ujít alespoň bylo docela fajn.
100 km. Z Leónu to bylo přibližně 300 km. Celá Fyzicky bych řekla, že jsme to zvládly dost
cesta je o dost delší a správný poutník jde dobře. Bez nějakých těch puchýřů se to
pěšky už ze svého domova, ale na to bohužel samozřejmě neobešlo, ale nic závažného se
nebyl čas. Snad někdy příště. Do Santiaga jsme nám nestalo. Některé dny byly pochopitelně
nakonec z Leónu došly asi za 11 dní. náročné, bylo horko, byly jsme unavené. Ale
Letěly jsme tedy z Prahy do Madridu a když cesta skončila, tak jsem vše negativní
odtamtud jsme jely autobusem do Leónu. zapomněla a měla už jen příjemný pocit, že
jsem to zvládla, že jsem šla a pamatuji si
Přijely jsme v noci, ale naštěstí jsme ještě našly dodnes jen to hezké a příjemné.
ubytování, první noc ve Španělsku jsme tedy Po každodenní túře jsme nejprve hledaly
strávily v normální posteli. Ráno jsme se ubytování, bylo potřeba si odpočinout,
vysprchovat se a vyprat.. Pak jsme si prohlédly
vydaly hledat kancelář pro poutníky, abychom městečko nebo vesničku, v níž jsme měly
získaly průkazy na sbírání razítek (španělsky nocovat, sehnaly něco k večeři a šly brzy spát.
credencial). Razítka jsou potřeba, abychom Jinak to ani moc nešlo, vzhledem k tomu, že se
prokázaly, že putujeme a mohly tedy přespávat dost lidí v ubytovnách docela brzy budilo a byli
v ubytovnách (albergue) a případně získaly při přípravách k odchodu dost hluční. Proto
další poutnické výhody (poutnické menu – jsme my s lehkým spaním stejně déle spát
menú del peregrino atd.). nemohly a vstávaly jsme tedy také brzy. Někdy
to byla škoda, protože jsme šly ráno chvíli ve
Mně osobně se León moc líbil, i protože jsem tmě a nemohly si vychutnat krajinu, ale zase
obdivovatelkou katalánského architekta Antoni jsme o to dřív byly na dalším místě a mohly si
ho prohlédnout.
Gaudího, který jak je známo tvořil hlavně v
Barceloně, ale tři z jeho děl stojí i mimo @Teretzin
Katalánsko, a dvě z nich jsem mohla vidět
právě na Svatojakubské cestě (kdyby to někoho
zajímalo, tak to třetí dílo, krásný dům El
Capricho, se nachází na severu v provincii

Kantábrie v městečku Comillas poblíž
Santanderu – o tom třeba někdy příště). A
právě v Leónu stojí další Gaudího dům – La Casa
Botines. Druhou Gaudího stavbu jsem mohla

vidět v Astorze, biskupský palác – Palacio
Episcopal de Astorga. Tam jsme se dostaly o

pár dní později.

HAVEL: PREZIDENT V JINÉ ROLI

Režisér a scénárista v jedné osobě Slávek Horák nám po kritiky oceňovaném filmu
Domácí péče z roku 2015 přináší svůj druhý celovečerní snímek, nazvaný jednoduše
Havel. V něm nám nezobrazuje nikoho menšího než prvního českého prezidenta
Václava Havla. Filmař Horák se ovšem nezaměřuje na Havla jako světově
uznávaného státníka a politika, ale naopak na jeho méně známou tvář coby
dramatika a disidenta. Je to víceméně zajímavý pohled na muže, který stál u pádu
komunistického režimu a zrodu demokratického státu.

Zdroj: Česká televize

Děj snímku se odehrává mezi lety 1968 a 1989, zejména pak v sedmdesátých letech, takže z
roku 1989 toho příliš neuvidíme. Naproti tomu sledujeme Havla v jeho disidentských
začátcích, při přípravě divadelních inscenací či na bujarých večírcích. Film ho ukazuje jako
osobu, která nevyčnívá z davu, jako muže, pro něhož je důležitá jeho dramatická tvorba,
neustálé kouření cigaret a také stálá blízkost žen, ačkoliv je již ženatý. Zprvu se nechce nijak
angažovat v politice, přestože třeba nesouhlasí s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do
Československa v srpnu 1968. Postupně se jeho názor mění, ale tomuto vývoji není ve filmu
dán větší prostor. Představitel Václava Havla, Viktor Dvořák, sice po fyzické stránce vypadá
jako Havel a také jeho gesta a mimika Havla věrně připomínají, ale nemá příliš prostoru k
výraznějšímu projevení se, za což může strohý scénář a jednoduchý příběh.

Havel

Hodnocení: 65%
ČR, 2020, 100 minut
Režie: Slávek Horák
Scénář: Slávek Horák, Rudolf Suchánek
Kamera: Jan Štastný
Střih: Vladimír Barák

Hudba: Michal Novinski
Hrají: Viktor Dvořák (Václav Havel), Anna Geislerová (Olga Havlová), Martin Hofmann
(Pavel Landovský), Adrian Jastraban (Alexander Dubček), Stanislav Majer (Pavel Kohout),
Barbora Seidlová (Anna Kohoutová), Jiří Bartoška (Jan Patočka) a další

WWW.GODZONESHOP.SK