OBSAH
2 A proto...
3 Koloběh Slunce a Měsíce
4 Soumrak – Barvy noci
6 Zní to bláhově, ono je, já jsem
7 Přijímací zkoušky
8 Minové pole
10 Hunďa revizorem
11 ...
12 Přečkat noc
14 Bukolická poezie
15 Ofélie
18 Radioaktivita
19 Z deníku unaveného učitele
21 Plyšovému příteli
22 Insomnia
24 Gekom horoskop
26 V pokoji
27 Proč?!
Krásnohořák
Školní časopis Gymnázia Elišky Krásnohorské
2019
Texty: studenti gymnázia
Šéfredaktorka: Anna Hrdá
Písmo: Super rodina trivia
Grafická a předtisková příprava: T. S.
A PROTO... 1.a Vezmi si na hodinu fyziky klapky na nos,
2.a budete počítat s trolly.
A proto zhasínám tisíce Sluncí, 2.b Pamatuj, že pít v počítačových učebnách je zakázáno.
aby tvé oči tmou směly zářit samy 3.a Nechceš přece platit nový počítat kvůli svojí
a jen tak tichounce svítit nocí 3.b nešikovnosti.
jak dva drahocenné drahokamy. 4.a Tento týden se ti chemický pokus podaří,
A proto ptám se proč věřit Bohu, ale i tak nesmíš zapomínat na ochraný plášť.
když věřit jen tvým očím stačí, Z trička bys ty skvrny nevypral.
a žádám všechny, pokud mohu, Nehraj si při hodině na mobilu, pokud ho chceš ještě
co nejrychleji s novou vírou začít. do konce roku vidět.
Jim svěřím všechno, co mám v sobě, Pokud nechceš mít zlomený nos,
doufám v odpuštění hříchů svých, míči se vyhni a nesnaž se ho chytit.
jsou mi svatostánkem v této době Pečlivě se připravuj na zářijovou maturitu.
a svatým chorálem tvůj smích. • Anna Hrdá
• Chcíplá kočka
2
GEKOM HOROSKOP KOLOBĚH SLUNCE
A MĚSÍCE
I. Dnes bude mít profesor Dušek špatnou náladu.
II. Raději buď zticha a jen přikyvuj, je to bezpečnější. Slunce se pomalu ukládá ke spánku,
III. Ve středu přijde profesorka Svobodová na hodinu pozdě. už nedělá společnost blednoucím červánkům.
IV. Neptej se proč. a nepřinese opravené písemky. Pomalu dává tvář má sbohem jeho záři,
V. Profesorka Hodíková bude na zeměpisu příjemně teď Měsíc přichází zaplnit stránky v mém snáři.
VI. překvapená a dá ti plus za aktivitu v hodině. Hvězdy s ním přichází ruku v ruce,
VII. Pečlivě si spočítej okna na protějším domě, aby ses ujis- aby světlem svým naplnily nevinná srdce.
VIII. til, že na tebe tento týden nevyjde zkoušení z dějepisu. Na chvíli pohltí nás tichá noc,
Pro jistotu si zopakuj slovíčka z angličtiny. avšak plačícím duším brzy přijde úsvit na pomoc.
Nikdy nevíš, kdy přijde nečekaná písemka. • Markéta Trefná
Pokud nechceš psát v úterý přepadovou písemku z mati-
ky, snaž se profesorku Peškovou moc neotravovat.
Horko je jistě velmi úmorné, ale spát na hodinách
zeměpisu se nevyplácí. Pozor na profesorku Škvorovou –
všechno vidí a pětka za aktivitu v hodině ti v Bakalářích
přistane jako nic.
Nezapomeň dát vědět pojišťovně, že jdeš na vysokou,
jinak by po tobě chtěli zaplatit zdravotní.
26 3
SOUMRAK – BARVY NOCI PROČ?!
Soumrak se blíží, obloha černá, V životě každého přijde ta chvíle,
tanec barev před obdobím temná. kdy negace táhne se na míle.
Kolik odstínů bude mít, Kdy do radosti a štěstí,
než rozhodnu se odejít? střílí se kulkou či pěstí.
Brilantní modrá. Kulkou a pěstí smutku
Temnotou okamžiku být naplno pohlcen, spolu s nicotou, vskutku.
doufajíc, že veškeré trápení byl jen a jen zlý sen. Nicota někdy horší než smutek je,
V srdci zbývá strach a zklamání, jelikož emoce ani negace v hlavě nezněje.
jedině bolest teď činy mé pohání. Ale „Proč?!“ v životě negace být musí?
Azurová. Když se nám tolik hnusí.
Pod rouškou noci, kdy měsíc je v novu, Odpověď je velmi prostá:
sama smrt dá mi šach zase a znovu. „Čeho by člověk v životě dostál,
Pro většinu bezcitnou může být, ničeho, jelikož život bez negace,
ne však pro ty, kteří již neumí žít. neměl mít žádné motivace!“
Enziánová modrá. A život plný bohémství a radostí
Čím to, že náruč její už nezdá se tak chladná? bez povinností a starostí
Najednou děsí mě, co plánuje mysl má vadná. nudným po čase stal by se
Kovové ostří obracím mezi prsty, ztráceje životního smyslu a motivace.
hvězdy smutně přihlíží, jak scházím ze své cesty. Proto negaci musíme přijmout,
Nač trápit se dál v mrazivém nočním tichu? jelikož vůli pomůže nám zdvihnout.
Proč naslouchat dál zvuku svých vzlyků? • Leopold von Rosenberg
Perleťová noční modrá.
Ztrácím se v hloubi své vlastní mysli, 25
temnota stravuje všechny mé smysly.
Kap. Kap. Kap.
4
V POKOJI Slzy a krev dopadají na podlahu.
Kap. Kap. Kap.
Uprostřed pokoje třímetrová váza Zrníčko naděje nečekaně plní mi hlavu.
a lidé kolem našlapují po špičkách. Kobaltová modrá.
Prý kdysi kdosi tam pohlíd a kázal, Padá hvězda – čas na poslední přání,
že tam spí slon a má smrtelný mach. i skrytý Měsíc už hlavu svou sklání.
Tenhle pak viděl, jak chobot protahuje. Do ticha šeptám své prosby ke světu,
Tamten zas za transu zvětřil ten pach, s duší zničenou a mládím v rozkvětu.
rychle bylo jasné, že kdo pohled opětuje, Modročerná.
pokládá osud všech na misky vah. Možná, kdyby lidé dostali ještě jednu šanci,
Vzdělanci měřili vibrace ve váze, nepomohli by mé existenci k tak brzkému konci...
umělci dumali, co nám chce říct Změna.
– v zásadě, záleží na vaší povaze Snad poupě naděje vyrazilo v nitru mém,
– každý má pro slona vrozený cit. třeba hvězda jiskřičku rozžehla v srdci znaveném.
Jednou se probudí a machem mocným Ocelová modrá.
nás vykoupí z bolestí, trápení, Studená skořápka najednou teplo propouští,
na špičkách chození, rampouchy tají a ledová stěna se rozpouští.
pod jeho holení Naděje a víra kráčí ke mně ruku v ruce,
najdeme spasení. jako matka a dcera pomáhají opravit mé srdce.
Pokoj se smrští Safírová modrá.
a velký jak hrách, Na obloze znovu nalézám své sny,
ve vakuu zmizí, učím se plakat, smát a čelit své bolesti.
a vrátíme se v prach Ostří padá, mysl je daleko od krachu,
a uzříme svět ryzí již ho není třeba, brzy padne na zem do prachu.
– snad tolik ve hvězdách. Modrofialová.
• Daniel A. Friedrich Těžko říci, kudy pokračovat bude má cesta,
snad už nevrátí mě zpět do toho mrazivého města.
24 Ale kam nás Osud zavane, není nám dosud známo,
jaký směr zvolí a povede, je jen ve hvězdách psáno.
• anonym
ZNÍ TO BLÁHOVĚ, ONO JE, jedna ovečka, druhá, třetí NNOO SSLLEEEEPP
JÁ JSEM 1, 2, 3, 4, 5
cos to Janku, cos to sněd
To mě tu navštívil měsíc sám, bude zima, bude mráz
nebo mě snad klame zrak? kam se ptáčku, kam schováš
Asi se při vyprávění o tobě zamotám, schovám já se to dubu
ale přeci tě nemůžu nechat jen tak. tam já zimu přebudu
Proč máš být zrovna měsíc? sakra to je vedro
To kvůli tomu množství můr. nemám jít vyvětrat?
Když kolem tebe procházím, omdlení se děsíc, ale to bych musela vstávat
ale tvůj pohled se mému vyhnul. hlavně abych nemusela čůrat
Jenže pocit nervozity dál se ve mně rozlévá, sakra
malí motýlci se rodí a můj mozek na tvou nevšímavost spoléhá. potřebuju čůrat
Můrky v mém břiše o místo mají nouzi, to vydržim
a toho místa ubývá, protože se stále nové probouzí. no a teď mám žízeň
Chtějí se dostat na nebe, kolik je vůbec hodin?
aby se mohly se svými druhy setkat, sakra, TOLIK?
jenže při myšlence na tebe, jedna ovečka, druhá, třetí
se jimi odnést nechci nechat. mmmmm spiiii!!!
Proto až na nějakou dívku pohlédneš déle než jen na chvíli, co kdybych se praštila pánvičkou?
a z jejího těla uvidíš vylétat překrásné motýly, pomohlo by to?
budeš vědět, že jsem to já. • Anna Hrdá
Já, tvoje bláhová.
• anonym
6
INSOMNIA PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY
stream of consciousness poetry Když nastane čas přijímaček,
jedna ovečka, druhá, třetí pohoda jde hned do sraček.
ve Walesu byly ovce Celý rok kvůli dvěma dnům v dubnu,
dokonce měly barevné značky z učení už skoro blbnu.
třeba zelené nebo červené A nakonec jen čtyři testy,
růže jsou červené matika a čeština,
jo, růže jsou krásné rozhodne mi směr mé cesty,
tulipány taky no není to kravina?
v Holandsku jich měli spoustu Pak v průběhu toho dne,
a taky waffle všechno se tam rozhodne.
ty byly super Stres se všemi lidmi šíří,
jedna ovečka, druhá, třetí napětí už vzduchem víří.
jak se smenuje ta ovčí nemoc? Nad čarou, anebo ne,
slintavka, kulhavka no snad to nějak dopadne.
priony • anonym
kuru
nemoc šílených krav 7
sakra já jsem kráva
já zapomněla pustit slepice!
no tak co už s tim teď, pozdě
jedna ovečka, druhá, třetí
ovečka Shaun ti v nouzi vždycky radu dá
třeba mi poradí
já jsem vypatlaná a nic si nepamatuju
v Národním obrození byly rukopisy, žejo?
Hanka a Linda
to bylo v Českym nebi
Jára Cimmrman!
teď jdu na sever a teď jdu na jih!
zkus si v Aktivitách předvést Ležící spící
doháje, měla bych spát
22
MINOVÉ POLE PLYŠOVÉMU PŘÍTELI
Toto je příběh hyeny, Ve dne i v noci
co ráda šlape na miny. jako bdící stráž,
Něco uvnitř ji k tomu nutí, bez zbraní a bez pomoci,
možná pocit prázdnoty. statečný je rváč.
Když cítí, že s minou se setká, Svou tlapkou chlupatou
chce našlápnout jen zlehka. brání naše sny,
Nakonec si nikdy nedá pozor hlavičku má kulatou
a její ostatky se rozletí daleko za obzor. a usmívá se celé dny.
Hlava se zdeformuje do kruhové výseče Někdy zůstává sám
a mozek z ní vyteče. v boji s krutovládou našich děsů,
Játra zůstanou na silnici dlouho tlící přesto vždy zabrání slzám
a ve vedlejší vesnici a nenechá nás spadnout z pomyslných útesů.
najdou na kulečníkovém stole pár očí. Těžko říci,
Střeva se pevně obtočí jak každý z nás bez něj by si poradil.
kolem útlého krčku něžného čehosi Opuštěné či spící,
a plíce výbuch mezi větve pověsí. to on jediný nás nikdy nezradil.
Její tepající srdce • anonym
se nerušeně topí v nedaleké řece.
Po takovéhle nehodě 21
říká hyena, že je v pohodě.
I když ji mina vyplaší,
strojeně se opráší.
8
k opravení a ozbrojen v jedné ruce vidličkou a v druhé červeným perem se „Když jdeš mině vstříc,
s povzdechem pustil do jídla a hodnocení. nepřijde pak bolest, nic?“
ptají se jí všichni se zájmem.
Ten večer usnul na gauči, jeho děravé ponožky pohozené na zemi. a jestli Ona s potlačeným sarkasmem,
byly na písemkách záhadné červené šmouhy, podezřele přpomínající raj- znatelným více či méně,
čatovou omáčku, žádný ze studentů si nestěžoval. Jen květiny dál pokojně pokaždé odpoví: „Jistěže ne.“
vadly. Sbalí si své orgány, části těla, jednu i druhou nohu
a udělá to znovu.
• Anna Hrdá • Sára Tomášková
HUNĎA REVIZOREM Z DENÍKU UNAVENÉHO
UČITELE
Zajíček Hunďa měl zrovna čas o polední pauze, protože mu odpadla hodina
vyrábění džbánů na vodu, takže se rozhodl, že se stane revizorem. Bylo úterý, venku pršelo a Daniel se unaveně dovlekl domů. Byl to dlouhý den
a děti dnes byly nepřekonatelně tupé. 3. hodinu mu při zkoušení Patrik se
Nastoupil do vlaku, který odjížděl z nedalekého nádraží, a řekl: „Já bych sexty suverénně tvrdil, že Mayflower vezla američany kolonizovat Evropu,
chtěl být revizorem.“ 5. hodinu se ho Radka ze 3. A pokoušela přesvědčit, že když nebudete jíst
ovoce, dostanete tuberkulózu a vypadají vám zuby jako těm pirátům (to, že
„Ale to víš, že ano; tak utíkej revizorovat, ty hošku ušatá!“ odvětil mu pravděpodobně myslela kurděje, bylo naprosto nepodstatné, protože se jí
strojvůdce. a tak se Hunďa stal revizorem. ptal na velkou morovou epidemii 14. století) a 6. hodinu, když kvarta psala
písemku, našel za tabulí hozenou plesnivou kouli, jejíž identifikace se mu
Když kontroloval cestující, zda si poctivě obstarali jízdenky, přišel k pun- nepovedla ani po opatrném vyndání. Mohla to být mandarinka stejně tak
kovému zajíci, který se jmenoval Punkový zajíc, ale přátelé mu říkali prostě dobře jako chleba a vzhledem k tomu, že ji viděl se samovolně pohnout,
jenom punkový zajíc, což teď ovšem není důležité, protože Hunďa mezi jeho nevylučoval by ani velkou krysu. Ještě teď, když si na to vzpomněl, mírně
přátele nepatřil. se otřásl.
„Punkový zajíci, máte jízdenku?“ zeptal se Hunďa punkového zajíce. Svou zaprášenou brašnu hodil do kouta, zul si boty, těžce usedl na gauč
„Hunďo, a vy jízdenku máte?“ odpověděl Hunďovi Punkový zajíc další a zapnul televizi. „-bank, i banku můžete mít rá-“ muž v reklamě ani nesta-
otázkou. Hunďa se zamyslel a hned na další zastávce vystoupil a těšil se, až čil doříct slovo a Daniel už přepínal kanál. v tom mu zazvonil telefon. Byla
zase bude vyrábět džbány. to jeho matka. „Tohle bude na dlouho,“ pomyslel si a ztlumil televizi. Hovor
• Sára Tomášková přijal. Dal ho na hlasitý odposlech a odšoural se do kuchyně. Než vůbec sti-
hl vyndat hrnec, jeho matka už mu stačila vynadat, že určitě nenosí šálu,
10 a když vyndaval rajčata na omáčku, spustila vyprávění nějakého důležité-
ho příběhu, který šel jedním uchem dovnitř, druhým ven. „…a podvodníci
nějaký jsou ty vedoucí.“ „No, no, no…“ bezmyšlenkovitě přitakával Daniel
a krájel cibuli. Trochu mu tekly slzy a popotahoval, ale jeho matka si toho
nevšimla a pokračovala dál. To nejde…“ Daniel jen něco zabručel a dal vařit
vodu na špagety. „…třikrát týdně…“ „No jasně“ houkl směrem k telefonu
a míchal cibuli a rajčata v pánvičce. „…sobota, neděle.“ Po půl hodině ho-
voru už měl Daniel večeři připravenou, nandanou a usedal ke stolu, když
si všiml oschlé květiny na parapetu a matku přerušil. „Mami, prosimtě,
jak často mám zalévat tu gertrůdu?“ „Jakou getrůdu?“ „No tu kytku, cos
mi dala k svátku.“ „Ty myslíš gerberu? Tak jednou týdně. a když už jsme
u toho, nezpomeň zalít ten fíkus, co máš v ložnici.“ „Jo, jasně mami, díky,“
přikývl Daniel a podíval se na svou pomalu chladnoucí večeři. „Mami já
budu muset končit, v neděli přijdu na oběd.“ „No dobře, ale chceš svíčko-
vou, nebo...“ „To je jedno,“ utnul ji. „Pa!“ a zavěsil. z brašny vytáhl písemky
19
RADIOAKTIVITA My body I wish i was
Is an ancient ready to be
Radioaktivita, rozpad jader atomových, temple as vibrant as a
je jedním z poznatků nových, And little ants _flower_
neb není to ani dvě stě let, come Yet i can‘t
co zpozorován byl jev, jenž navždy změnil svět. And lay their commit to
Jádro atomu sedí tu sevřeně, _eggs_ Just one colour
vždyť zvolna se schyluje k jeho přeměně! Inside my larynx of Petals
Při ději zázračném, jak každý ví, • @poetica.magna • @poetica.magna
záření mocné se uvolní.
Mnohým není příliš do řeči, Back then What if we
když zjistí, že záření přítomna jsou tři. When i used to stopped running
Řecká abeceda dala jim jména ctěná: feel away from the
alfa, beta, gama – nechť jsou pokřtěná! _things_ _feeling_
Částice alfa – hélium – hrdina kladný, The moon And instead
protonové číslo přesune o dvě místa zpátky. sketched my path bathed ourselves
Dobře smýšlí, nechce moc, With tears In each other‘s
nenáleží mu velká pronikavost. • @poetica.magna Souls
Záření beta minus silnější je, • @poetica.magna
s elektrony a protony vyráží do boje.
Beta plus způsobí ještě větší shon, 11
hrdě vyšle svůj pozitron.
S gamou se utkat není taktické,
neboť se jedná o záření elektromagnetické.
Jen deska kovová ho může zastavit,
a jeho rozpínavost tak zarazit.
• Julie Váňová
18
PŘEČKAT NOC hvězd, opouštíš lesní stezku a jako ve snu pokračuješ zarostlým hustým
bludištěm zeleně, kde nejsou žádné stopy člověka, kde hrobově klidné ticho
Necítím se takhle dobře, ruší jen občasné houkání sov a poklidný šepot stromů, které tě zvou k sobě.
když lžu jiným,
když lžu sobě. Jdeš klidně a rozhodně. Občas přelézáš padlý kmen stromu, který už dáv-
Nevím co je v nepořádku, no zarostl mechem, několikrát prolézáš skrz houští ostružin, na kterém
moje mysl připomíná, zůstávají kusy tvého dlouhého šatu jako zapomenuté relikvie jiného světa.
jednu velkou skládku.
Vzpomínky na slunce a smích, Pomalou chůzí docházíš k bílé řece, která tiše a bez hlesu plyne skrz kra-
blednou pod nánosem, jinu, odnášejíc s sebou smutek a zoufalství všeho. a ty usedáš na mechovém
deště a slov tvých. polštáři co nejblíže chladné vodě. s neutuchající touhou se nakláníš nad
Třeba by mi bylo hůře, vodou, která na tebe čím dál hlasitěji mluví o jiných místech, svobodnějších
políbit tě tenkrát, životech, světu beze smrti, konce či začátku. Místě bez strachu, nejistoty
teď jsem ale v noční můře, a bolesti. Svým kolébavým vlněním tě utěšuje jako matka, která konejší
nevím co mám dělat. své dítě a chrání ho před zlým, rozlehlým světem. A ty se k ní nakláníš,
Čas prý léčí zranění, blíž a blíže, nevnímáš nic než nekonečný koloběh přírody a svobodu, kterou
schválně jestli stihnu, máš tak blízko na dosah.
odolat kovovému vábení,
to zvlášť teď v červnu. Pomalu se noříš do vody. Tvůj obličej se setkává s hladinou, která ti dává
A víš co je nejhorší? něžný polibek zapomnění na bolest a ztrátu. Jsi celá pod vodou. Tvůj šat tě
Že jsem se ti líbila. obklopuje a jako paže milované osoby tě objímá a kolébá ke spánku. Ladný
Sama jsi to řekla. proud vody ti šeptá, že vše bude dobré, krásné, nové a šťastné. Nemyslíš na
Ozvěna kroků tvých jak biče, otce, ani na toho muže, který pro tebe vše zničil. Nemyslíš na bratra, na
když míříš ode mě, krev, na hrozivé, temné, hlasité hradební chodby. Už nejsi jen sebou, jsi
do jeho otevřené náruče. součástí veliké, věčné síly, ve které budeš navždy klidná a šťastná a volná
a volná a volná.
12 • Anežka Nádvorníková
příchod už jsi ani nevěřila. Stráže tě beze slov nechávají proběhnout a ko- Ale je to dávno,
nečně – obklopuje tě lehký venkovní vzduch. už to nebolí,
brzy bude ráno
S prvním slabým slunečním paprskem z tebe opadává tmavý sžíravý po- a rána se zahojí.
cit, který tě doprovází vždy, když nad tvou hlavou není jen volné, všeob- Ale do té doby musím přečkat,
klopující nebe. Rozpřahuješ ruce, zavíráš oči a několik chvilek jen vnímáš kapky vzpomínek v očích
hřejivou ochraňující sílu slunce snášející se z vesmíru, dýcháš všechny jem- a útěchu hledat,
né a lehké, šťastné vůně jara, které kolem tebe tančí. Kdybys takto stála ve verších.
ještě chvíli, kdybys se smysly uzavřenými od všech těch strašných věcí jen • Nikdynic
stála a vnímala krásu okamžiku, možná by se v tobě něco změnilo, vrátilo
a zapadlo nazpět do toho studeného smutného místa ve tvé duši, kde něco
chybí. Třeba bys zas byla taková jako před jen několika měsíci. (Měsíci?
Týdny? Roky?) Nebo by pro tebe možná síla přírody měla jiný, smysluplnější
cíl. Mohla by ses stát její součástí a být věčná a mocná a krásná a nedotknu-
telná a beze strachu a volná a volná a volná –
Jen nerada otevíráš oči a obracíš se tváří vstříc hradu. Ten je stále blízko
a jeho stín se plíží po vyprázdněném nádvoří, tiše, v touze tě lapit a zardou-
sit. Strach a zoufalství se jako těžká večerní mlha opět vpíjí do tvé mysli.
Znovu se rozebíháš a utíkáš pryč, tvé nohy jsou jen bílá skvrna občas se
míhající mezi ještě bělejšími záhyby šatu, v který jsi oděna.
Běžíš a běžíš v beznadějném úprku od všeho, co tě pojí s minulostí, na
kterou si přeješ zapomenout. Temné odstíny cest, budov a všechna bídná
lidská stavení po chvíli střídají přívětivé barvy květin: bílá, žlutá, oranžová
a všechny představitelné odstíny červené. a zelená, velkolepá a všudypří-
tomná, zpívající na tebe ze všech světových stran o lepších dnech a veselej-
ších chvílích.
S hlavou zakloněnou se tvůj zrak upíná na nebe, na všeobklopující změť
světlých a poklidných bílých, modrých a jemně oranžových tónů, na oblaka,
která věčně a nesmrtelně plynou a přichází od moře a ze vzdálených míst.
Mraky ti šeptají tichým snivým tónem o nekonečné svobodě a místech bez
starostí, ale ty víš, že jsou to pouhé lži, a tak s těžkým srdcem odtrháváš
pohled od blankytné báně klenoucí se nad sebou a jdeš po loukách dál, více
a více se vzdaluješ od toho místa, kde se elsinorská kobka setkává s oceá-
nem rudým jako krev.
Slunce elegantně stoupá po své dráze a prohřívá jarní krajinu, která,
plná energie, radostně zpívá píseň o věčném životě. Ty zatím stále pokraču-
ješ svou pouť, svůj úprk před vším, co jsi kdy nazývala sebou samou. Když
přicházíš k lesu, konečně se cítíš svobodně. Jdeš hlouběji a hlouběji. Staleté
stromy, které znají minulost i budoucnost, které ve své mlčící vytrvalosti
viděly hynout královské rody a jako nezpozorovaní svědci spatřily vraždy
a zrady a smrt a hroby, ti teď rozevírají své koruny stromů jako náruče,
vítají tě jako svou ztracenou dceru, součást svého věčného koloběhu. Když
už jsi tak daleko, že kolem sebe vidíš jen mohutná těla stromů, květy a leh-
ké záblesky nebe snášející se k tobě skrz koruny stromů jako déšť zářících
BUKOLICKÁ POEZIE OFÉLIE
Jednou jsem ležel na louce, Probouzíš se s prvním nádechem rána, které vysílá své slabé paprsky skrz
bylo to předloni snad, tmavé závěsy clonící okno tvého pokoje. Neprotahuješ se. Neztrácíš čas po-
pastýř kolem měl ovce, zorováním všech těch pestrých zvířat, tvorů, již žijí pouze v mladých pa-
pak zakopl a spad. prscích promítaných na stěny tvého pokoje… To jsi přeci dělávala dřív, před
• Jan Gara tím… Nebo ne? Víš jen, že se nesmíš zdržovat v těžkých záhybech své poste-
le, nesmíš v ní zůstávat a snít, protože tu stále přebývá on, on, který ti kdy-
14 si sliboval složit k nohám všechny perly moře a vůni večerních procházek
v láhvi od parfému. Teď ho ale vídáš jen ve snech. Každou noc tam na tebe
čeká a vždy má připravený jiný odstín bolesti, kterým tě souží.
Ne.
Jediná možnost, jak se alespoň pokusit o útěk před tou bolestí, je každé
ráno co nejrychleji zmizet pryč od všeho, co ti připomíná to, co bys tak úz-
kostlivě chtěla zapomenout: Hlas otce pomalu se vytrácející z opuštěných
chladných místností kobky, kterou ostatní nazývají hradem. Každý úder
zavírajících se dveří řvoucí na všechny strany o ztracené svobodě. Stíny na
chodbách, které nesou jeho obličej, ten, který v tobě dříve rozsvěcel oblohu
hvězd, které zpívaly o naději, obličej patřící člověku, na jehož jméno si teď
nemůžeš vzpomenout přes tu závěj žalu a bolesti, kterou ti navál do života.
To jsou nestvůry přebývající v těchto zdech, přiživující se na tvém zmatku
a zoufalství. a proto ze sebe shazuješ těžkou noční košili a navlékáš se do
lehké bílé látky. Konečně rozevíráš dveře a běžíš pryč, pryč, chodbami spí-
cími tichým spánkem spokojených, rychle a rychleji, nezastavuješ se. Leh-
kým během naplněným těžkými strachy míjíš pokoje snícího obyvatelstva
hradu, úředníků, rádců, velitelů, šlechty. Nerozhlížíš se kolem, před sebou
vidíš jen naději v brzké shledání s opravdovým denním světlem, zatímco
kolem tebe stále planou svíce a pochodně, které tě dusí svými tmavými
plameny. Běžíš kolem prázdného studeného pokoje, ve kterém by měli žít
lidé, kteří jsou pryč a nikdy se nevrátí. Míjíš tiché postele, jež své obyvatele
nerdousí vinou. Běžíš i kolem kuchyně, ze které se zpod dveří line hřeji-
vé světlo, ale svádivá vůně čerstvě upečeného chleba v tobě jen krmí pocit
nevolnosti. Když už máš pocit, že ti tíha celého tohoto příšerného místa
rozdrtí všechny kosti v těle, spatříš východ, který vítáš jako zázrak, v jehož
15