Vítejte_Staré Hamry02

Mateřídouška

Mateřídoušky jsou zpravidla silně aromatické nízké keříky nebo vytrvalé byliny s
tenkými větvemi, vyrůstajícími
obvykle z krátkého dřevnatého

stonku.

Pro léčebné účinky se sbírá
nať všech druhů mateřídoušky.

Od května do září se

odstřihávají vrchní

nezdřevnatělé části kvetoucí

nati. Suší se ve stínu na dobře

větraných místech rozprostřená

ve slabých vrstvách a při
dosoušení se neobrací vůbec či

jen velmi opatrně, aby listy neopadaly.

Mateřídouška má všestranné využití. Léčivý je čaj i zábaly. Pomáhá při nespavosti,
žaludečních a trávicích obtížích, bolestech hlavy, při zámětech i proti akné.Kuchařka
využije mateřídoušky při přípravě omáček, nádivek a masa.

Medvěd
Z tisku člověk mohl nabýt dojmu, že se to v Beskydách v poslední době hemží

medvědy. Skutečnost je
taková, že stopy této

démonizované šelmy byly

zaznamenány v oblasti

Těšínska, Valašska i Lysé
hory, jde však o ojedinělý

pohyb jedinců, kteří se

zatoulali ze slovenských

Kysuc a Fatry.

V podstatě ale není třeba se

medvěda obávat. Lesničtí

správci z Beskyd říkají

prostou radu: Nepanikařit a
nedělat nic. Medvěd udělá

vše za vás.

51

Meduňka

Meduňkový čaj z listů snižuje stres,uklidňuje, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje
dobré zažívání. Z listů se rovněž připravuje meduňkový likér. Nať se používá v
lidovém lékařství jako
hypnotikum a sedativum.
Používá se také jako koření. V
kuchyni se pro svou citrusovou
vůni za čerstva přidává do
míchaných nápojů a ovocných
salátů.

Sbírá se list nebo celá nať -
zásadně před květem. Je třeba
sušit ji rychle, ne však na
slunci, vhodné jsou nízké
teploty. Tradičně se používá
vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi

Mléko

Při nadojení má kravské mléko 38 až
40 stupňů - při takové teplotě je v
mléce mnoho mikroorganismů, které
se rychle rozmnožují. Proto se mléko
chladí na teplotu 10 stupňů. Mléko
v mléčnici můžeme skladovat při
teplotě 5 až 6 stupňů - 6 hod. Po 6

hodinách se mléko nesmí míchat ani s

čerstvým ani s chlazeným. Pokud
chceme prodloužit dobu jeho
trvanlivosti, mléko svaříme. Ze
sporáku ho odkládáme v momentě,
kdy začne v hrnci pěnit.

Mrkev

Mrkev je rostlina z čeledi celerovitých. Pěstuje se jako zemědělská kulturní plodina -

kořenová zelenina. Mrkev je dvouletá kulturní rostlina. Kořen mrkve obsahuje

vitamíny A, B a C, betakaroten,

železo, vápník, draslík a sodík.

Mrkev roste i divoce na svazích

a loukách, tento druh mábílý

kořen. Pěstovaná mrkev má

mnoho odrůd: s

dlouhými,válcovitými nebo

okrouhlými kořeny. Pěstuje se

hlavněv Evropě a Severní

Americe.

52

Snižuje cholesterol, předchází zácpě, pomáhá při kožních chorobách, nedokrvení a
oslabení organismu. Chrání zrak. Snižuje riziko rakoviny plic a cholesterol v krvi.
Mrkev je bohatá na vitamíny A, B a C, betakaroten, železo, vápník, draslík a sodík.

Každý den jezte 2 mrkve nebo vypijte sklenici čerstvé šťávy. Půst s mrkvovou šťávou v
průběhu 1 nebo 2 dnů je velkou detoxikační terapií jater. Více vitamínu A karotenu se
uvolňuje při tepelném zpracování mrkve než přijejím pojídání v syrovém stavu. Při
strouhání to je 36 %, přitepelné úpravě až 60 %, při konzumaci syrové mrkve jen 5%.

Okurky

Nakládačky pěstujeme z přímé setby, salátové okurky většinou ze sazenic, někdy i ze
setby. Sazenice připravujeme v dubnu. Semena sejeme do balíčků, ve kterých je
kompostovaná zemina smíšená s pískem a rašelinou. Balíčky můžemenahradit
zakoreňovači různého typu nebo květináči. Sazenice pěstujeme při teplotě 18 - 25 ° C
přes den a 18 - 20 ° C přes noc. Zeminu udržujeme dostatečně vlhkou a sledujeme
zdravotní stav rostlin. Asi dva týdny před výsadbou začneme s otužováním. Vysazujeme
je v polovině května do sponu 1,0 1,2 x 0,30 - 0,40 m. Nakládačky na větší plochy
vyséváme, když teplota půdy dosáhne alespoň 15 ° C.
Semena pak vyklíčí a rostliny vzejdou za sedm až deset dní. Takové teploty u nás půda
dosahuje od druhé poloviny dubna až do začátku května. Některé odrůdy je
výhodnější sít až po 15. květnu. Načtvereční metr je optimální počet sedm až osm
rostlin. Termín setí salátových okurek je stejný jako u nakládaček. Hustota porostu je
tři až šest rostlin na jeden čtevereční metr. Okurky salátové i nakládačky je výhodné
pěstovat systémem vertiko, při kterém se rostliny vedou po opoře různé konstrukce
směrem
nahoru. Výhodou je dosahování vyšších sklizní, lepší jakost plodů, tvoří se méně

deformovaných plodů, lépe se
sklízejí a nejsou zašpiněné od
zeminy, rostliny méně
poškozuje plíseň okurková,
snadno se dá použít
nejvýhodnější způsob závlahy

podmokem.

Výskyt plevele regulujeme

většinou okopáváním, zejména

dokud se porost nezapojí a

pokryje povrch půdy. Děláme

to opatrně a mělce, abychom
neporušili kořeny.

Z onemocnění jsou známé

zejména padlí okurková, čerň

okurková, virus okurkové

mozaiky a plíseň okurková. Většina odrůd je jižodolná proti některým z nich.

Nevyřešené zůstává nebezpečné houbové onemocnění plíseň okurková, proti níž

neexistují odolné, ale pouze tolerantní odrůdy. Větší škody způsobuje i padlí

okurková, která se vyskytuje od poloviny srpna. Ze škůdců se na okurkách nejčastěji
objevují molice, někdy je třeba zasahovat i proti mšicím.

Okurky jsou velmi náročné na vláhu.

53

Obilí

Obilí nebo zboží je souhrnné označení polnohospodářských plodin z čeledi
lipnicovitých nebo jen jejich zrn. Jedlé obilí jsou zralá zrna rostlin - obilnin, které jsou

po vymlácení a dalších úpravách vhodné k přímé spotřebě. Obilniny jsou výborným
zdrojem bílkovin, vitamínů (E, B...), minerálních látek (Fe, Ca, P, Mg, Se...), vlákniny a
exogenních enzymů, které naše tělo tak potřebuje. Můžeme je konzumovat samotné
(chutnají nasládle jako mladý hrášek) nebo jemůžeme přidávat k přílohám (posypat
jimi rýži či brambory na talíři), do zeleninových salátů, pomazánek, kaší, případně do

vařených jídel(ztratí tak ale spoustu
cenných látek).

Sladké placky:

300g celozrnné pšeničné mouky,
1/2 lžíce mletého kmínu,
sůl,
0,15 l vody

Ingrediencie smíchat a vytvořit 3 mm silné placky,upéct a podávat např. s makovo-
medovou náplní (50 g pomletého máku, 100 g medu, voda).

Obilná kaše:

150 g pšenice na pomletí nebo celozrnné pšeničné mouky,
0,5l mléka.

Mouku smícháme s mlékem, trochu osladíme, např. medem a za stáleho míchání
vaříme do zhoustnutí. Hotovou kaši můžeme polít máslem a ještě dosladit medem.

Ovce

Ve středověku byly ovce chovány především pro vlnu. Ve 12. až 14. století žili v
rumunských Karpatech první,,valaši". Spolu s Valachy se salašnictví postupně šířilo

přes Ukrajinu, Halič, Slovensko

až na Moravu. V 17. a 18.

století bylo významné české

soukenictví. Na konci století 18.

se dováželyšlechtěné merinové

ovce ze Španělska a především

Morava se tak v 19. století

dostala do čela evropských

zemí jak kvalitou vlny, tak

plemenným materiálem.

Například v roce 1825 bylo do

Anglie vyvezeno 24 472 t vlny.

Vrchol chovu ovcí byl ve 40.

letech 19. století, pak pozvolna

54

upadal. Ovce se chovají pro maso, mléko, ze kterého se vyrábí ovčí sýr a zejména pro
vlnu. Vedlejšími produkty jsou rohovina, tuk či ovčí hnůj.

Ovce je typickým býložravcem. Živí se různými bylinkami, hlízami, pupeny a
výhonky.Ovce patří mezi přežvýkavce a přibližně třetinu denního času tráví
přežvykováním. Ovce na patří mezi klasické spásače porostu. Hlavní složkou jejich
potravy jsou louky, ráno upřednostňují jetel, ke konci dne už vyhledávají spíše trávu.
Ovce se nepasou během nočních hodin, což je pravděpodobně vrozená ochranná
reakce vůči divoce žijícím predátorům. Přestože člověk šlechtil ovce tisíce let, původní
formy stravovacího chování se u nich zachovaly dosud. Ovce tráví na pastvě obvykle 7
až 10 hodin. Potravu přežvýkavci tráví navíc další 3 až 4 hodiny. I ovce potřebují při
pastvě mít k dispozici vodu. V opačném případě odmítají potravu. Při sušené potravě
je spotřeba vody dva až třikrát vyšší.

Hlavním úkolem vlny u ovcí a celkově u všech savců je chránit tělo před nepříznivými
povětrnostními podmínkami. Na kolektivních salaších se ovce stříhaly dvakrát ročně (v
květnu a koncem léta) za účasti všech majitelů. Na stříhání ovcí se používaly speciální
nůžky. Před stříháním ovce vykoupali(např. přehnali je přes potok), a když se usušily,
majitelé si vybrali ze stáda své ovce. Nejdříve jim ostříhali přední a zadní nohy, které
dříve svázali, pak, pokud stříhali dva střihači, jeden ostříhal hlavu, krk a břicho,
druhý ocas a záda. Ostříhaná vlna padala na trávu nebo na plachtu. Stříhání ovcí
bývalo společenskou událostí. Sedláci přinášeli pastýřům chléb, slaninu, pálenku a
darovali jim po kousku vlny jako tradiční příspěvek na ošacení. Ovčáci je pohostili
mléčnými výrobky. V některých obcích ovce stříhali najatí střihači nebo střihačky za
naturálie (mouku, slaninu, brambory). Při stříhání ovcí je třeba se řídit několika
základními pravidly: Pod nůžky jdou nejdříve mladší ovce, aby se zabránilo
případnému přenosu onemocnění ze starších zvířat.
Ke stříhání je třeba přizpůsobit i ohradu, v níž se tato činnost provádí. Neměla by totiž
obsahovat žádné ostré hrany, které by mohly ovci při neklidném stavu zranit.

Každé ráno jim podáváme vodu. Ovce jsou velmi zvědavá zvířata, i proto je musíme
neustále držet ve stádu. Večer je zavíráme do ohrady. Pokud ovce odmítají vyjít na
pastvu, jako návnadu je dobré použít kostku soli. Vodu by měly mít k dispozici i na
pastvě.

Pažitka

Tradičním kořením používaným na našem území je pažitka, která voní a chutná jako
cibule, ale je jemnější. Pažitka
dělá jídlo žádoucím a osvěžujícím.
Se svou pikantní chutí je stálým a
chutným kořením dietních pokrmů,
v zimě zase v čerstvém stavu
zajišťuje našemu organismu stálý
zdroj vitamínů. Pažitku používáme
pouze v čerstvém stavu, jemně
pokrájenou jí sypeme pokrmy nebo
přimícháváme do různých
pomazánek, salátů, sýrů, tvarohu,
omáček či polévek. Kromě svého
aromatického účinku velmi příznivě ovlivňuje trávicí trakt, povzbuzuje chuť k jídlu a

55

posiluje žaludek. U konzumentů s onemocněním trávicího traktu působí nenásilně,
šetrně a jemně.

Semeno vysejeme do květináče v březnu. V květnu se těšíme ze šťavnaté zeleně jejích
výhonků, které necháme zesílit a v prvním roce jejího pěstování ji začneme pravidelně
sestříhávat, čímž dosáhneme hustoty i celkové kvality. Odřezky konzumujeme. Jednu
část si můžeme nechat i rozkvést, jemnou nafialovělou barvou, působivým kulatým
tvarem lahodí jak mlsnému jazýčku, tak i oku a duši konzumenta..

Petržel

Petržel je bohatá na vitamin C, provitamin A, železo, vápník, draslík, fosfor, hořčík,
síru a křemík. Vysoký obsah železa zabraňuje chudokrevnosti. Vitamín C posiluje
imunitní systém a povzbuzuje chuť k jídlu. Povzbuzuje činnost jater a pomáhá při dně.
Je užitečným zdrojem vápníku. Pomáhá
organismu zbavit se nadbytečných tekutin.
Neutralizuje škodliviny z cigaretového
kouře. 100 g obsahuje 170 mg vitaminu C.
Doporučuje se používat jako koření. Na
zregenerování pokožky postačí sedm dní
natírání čerstvou šťávou. Odvar ze semen
uvolňuje hladké svalstvo v celém těle a
zmírňuje bolesti hlavy, migrénya
podrážděný žlučník. Žvýkání čerstvé
petrželky odstraňuje v dechu zápach po
cibuli a česneku.

Petržel je koření, které nemůže chybět ani
v jedné domácnosti. Bez něj bychom snad
neuměli ani uvařit polévku. Petrželku
používáme čerstvou nebo sušenou, ale
není správně vařit ji spolu s jídlem,
protože ztratí své aroma a obsah vitamínů.
Jemně nakrájenou rostlinu přidáme k
hotovému jídlu až těsně před podáváním.
Když připravujeme pečené maso, pečeme ho spolu s petrželkou. Jako ochucovadlo se
dává téměř kamkoli, do polévek, nádivek, různých zahuštěných omáček, k vařeným a
opékanými bramborám, na ozdobu vaječných pokrmů a salátů. Je nezbytně nutná při
sestavování zelených kořeninových směsí. Velmi se osvědčila při odstraňování určitých
pachů (střevní pach), např. pokud kachnu, husu nebo kuře připravené k pečení
potřeme nadrobno pokrájenou petrželkou nebo svazek natě vložíme do břišní dutiny
drůbeže, kterou zabalíme do hliníkové fólie a upečeme, bude mít příjemnou vůni.

Rostlina obsahuje éterické oleje, karoten, vitamin CaEi minerální soli. Její spotřeba je
velmi výhodná pro organismus, proto ji pojídáme zejména v zimě. Petrželová nať i
kořen posilují žaludek, čistí ledviny a vzbuzují chuť k jídlu. Stejně můžeme použít i
kořen petržele kadeřavé. Její chuť je podobná klasické petrželce.

Petržel není citlivá na mráz, proto jí lze sít prakticky pořád. Může se sít na podzim,
takže na jaře se začne vyvíjet a lze ji sklízet dříve. Nejprve sejeme druhy s krátkým a
polodlouhým kořenem. Druhy určené na uskladnění s dlouhým kořenem se mohou sít

56

v druhé polovině března a začátkem dubna. Na zimní uskladnění se mají kořeny
vybírat koncem října nebo začátkem listopadu.

Abychom iv zimě měli petrželku, sebereme na podzim krátké kořeny a uložíme je do
záhonů na vzdálenost 10 x 5 cm tak, aby ze země vyčnívala pouze hlava kořene.
Vyrašené listy lze sbírat stále, během celé zimy, i na jaře. Kořeny můžeme dát i do
květináče vhodné velikosti a položit jej do okna kuchyně nebo jiné teplejší místnosti.

Pivo

Pivo je kvašený slabě alkoholický nápoj vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a
chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.), který se těší
značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější
alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je
název české pivo chráněno jako zeměpisné označení.

Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo.
Jako země původu se uvádí Mezopotámie, a to přibližně již v 7. tisíciletí př.n.l. Ale
možná Sumerové připravovali pouze kvas. Pivo je staroslověnské slovo, které
označovalo „nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější“. V současnosti je pivo
konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední
pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na

hlavu za rok.

Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro
samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá,
že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody – na 1 litr vystaveného piva je
spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu
výsledného produktu. Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje

kvalitní vody.

Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává

charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma
vlivem silic.

Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně
častěji pšenice, které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a

aromatu.Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále

jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický a pod.). Pro výrobu piva se

využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu.
U sladu se následně sleduje hlavně

klíčivost a klíčivá energie.

Kvasinky jsou mikroorganismy

používané v biotechnologické

výrobě piva – pivovarnictví. Podle

druhu (průběhu) fermentace jsou

pro svrchní kvašení (cca 20 °C;

průběhem fermentace kvasinky na
hladině) používány kvasinky

Saccharomyces ceravisiae ssp.

carlsbergensisnazvané na počest

57

jejich objevitele Emila Christiana Hansena z dánského Carlsbergu, pro spodní kvašení
(5–10 °C; během fermentace kvasinky sedimentují)
Saccharomyces ceravisiae. (DanSoor).

Archeologický výzkum území dnešního Česka přinesl důkazy, které dokládají, že i
dřívější obyvatelé tohoto území připravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici jsou
podrobnější údaje o přípravě piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanů,
Kvádů a Slovany bájného praotce Čecha, kteří přišli na území Česka a trvale se zde
usadili. Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního
českého krále Vratislava II.
pro vyšehradskou kapitulu z
roku 1088, ve které mimo
ostatní dary a privilegia
panovník přidělil kapitule
desátek chmele na vaření
piva. Nejstarším dokladem o
pěstování chmele na území
Česka je nadační listina ze 30.
let 11. století knížete
Břetislava. Největší rozkvět
výroby piva na území Česka
nastal ve 12. století, kdy měl
na území státu právo vařit
pivo kdokoliv.

V těchto starých dobách pivo vařily velmi primitivním postupem ženy v každé
domácnosti. Nesloužilo jenom jako nápoj, ale připravovaly se z něj různé pokrmy jako
polévky, kaše a omáčky. Rozvoj řemeslné výroby piva nastal od 13. Století se
zakládáním nových královských měst, která dostávala od panovníka řadu privilegií.
Pro rozvoj pivovarství bylo důležité přidělení práva várečného a práva mílového
(zrušeno v roce 1788). Později tato práva získala i poddanská města od příslušné
šlechty. Velký význam pro rozvoj pivovarství a kvalitu piva měly v Česku sladovnické
cechy. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit,
kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo vařil
jen ten, kdo se v tom oboru řádně vyučil. Proto byla česká piva již ve středověku
velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných
panovníků.

O velkou reformu výroby sladu a
piva, která byla prvním krokem v
rozvoji typických vlastností
současných českých piv, se
zasloužil v 18. století český sládek
František Ondřej Poupě (1753–
1805). Navrhl řadu nových zařízení
pro výrobu sladu a piva,
přesvědčoval sládky, aby používali
výhradně ječný slad, upravil
dávkování chmele, kterým se
zlepšila (tj. omezila) původně poměrně tmavá barva světlých piv atd. celého světa.

58

V roce 1918 nová Československá republika převzala z bývalé habsburské monarchie
asi 60 % výrobního potenciálu pivovarů, celkem 562 pivovarů bylo v poměrně
špatném stavu. Katastrofu českému pivovarnictví jako veškerému světovému vývoji
přinesla druhá světová válka. Po válce řada uzavřených pivovarů již neobnovila svoji
činnost. Pivovarský a sladařský průmysl byl postupně v celé Československé republice
zestátněn a centrálně řízen.

Výroba piva
Výroba piva podomácku není až tak obtížná.
Na 12 litrů piva potřebujeme
650 až 850 g sladovnického ječmene
12 l měkké vody
100 g chmele
250 až 300 g krystalového cukru
20 g droždí

V nádobě, nejlépe dřevěné, zalijeme vodou čistý zrnitý sladovnický ječmen (na 12 l
piva asi 650 až 850 g)
a necháme ho máčet
24 hodin. Pak vodu
slijeme a ječmen
necháme klíčit dalších
24 až 36 hodin, a to
ve stejné nádobě nebo
v plátěném mokrém
pytli, přičemž ječmen
často mícháme, aby se
odlamovaly klíčky.
Tím přerušíme klíčení
a podpoříme cukernatost. Potom ječmen opatrně do zlatožluta opražíme.
Přepražením ječmene dostane pivo tmavší barvu, ale také dobrou příchuť. Opražený
ječmen rozdrtíme a začneme vařit pivo: Ve 12 litrech měkké vody vaříme ječmen asi
hodinu. Použijeme výhradně smaltovaný hrnec, který nesmí být zevnitř otlučený, aby
pivo nedostalo pachuť železa. Současně v jiném smaltovaném hrnci vaříme 20 minut v
jednomlitru vody v řidším plátěném pytlíku 100 g chmelez poslední úrody (je-li chmel
starší, dáme až 150 g). Postup můžeme zjednodušit: Rozdrcený ladovnický ječmen
vaříme pouze hodinu. Poté do téhož hrnce vysypeme chmel a cukr a vše vaříme další
hodinu Tento litr odvaru vlijeme potom do vody, ve které vaříme ječmenný slad, a vše
přecedíme přes čisté plátno. Do přeceděného odvaru přidáme 250 až 300 g
krystalového cukru a vaříme ještě dvě hodiny. Během vaření si všímáme odpařování,
odebíráme pěnu a doléváme vařící vodu, abychom měli v hrnci neustále 12 litrů
tekutiny. Odvar přecedíme a necháme ho chladnout. Ještě do vlažného vmícháme 20 g
rozdrceného droždí. Nádobu přikryjeme plátěným ubrouskem a necháme 24 hodin
kvasit. Vytvořenou pěnu sebereme a odvar nalijeme do láhví, aby při hrdle zůstalo 1
až 1,5 dl prázdného prostoru, dobře zazátkujeme a dáme do chladna na 14 dní
odležet.

59

Medové pivo

Půl hodiny vaříme 0,5 kg medu v 9 litrech vody, odpařenou vodu doplníme na 10 l. Do
roztoku vložíme pytlík obsahující 20 g chmele a vaříme 20 až 30 minut. Do litru
ochlazeného odvaru dáme 5 g kvasinek
a ponecháme několik hodin na teplém
místě. Potom zchlazenou mladinu
přelijeme do demižonu, přidáme
rozmnožené kvasinky, demižon
převážeme řídkou tkaninou a
ponecháme na teplém místě. Bouřlivé
kvašení končí po třech až pěti dnech,
pak demižon přemístíme do sklepa. Po
několika dnech pivo stáčíme do láhví.
Slad lze koupit v pivovarech, kvasinky v běžných drogeriích.

Válečné pivo
Za války se pivo dělalo takto: Použilo se 18 l vody, balíček žitné kávy (dnes asi melta),
20 g chmele. Půl hodiny se vařilo, potom přecedilo, přidalo se 0,5 kg cukru, 20 g
kvasnic, nechalo se stát a pak se pivo stáčelo do láhví. Bylo moc dobré
a mělo krásnou pěnu.

Pohanka

Pohanky jsou jednoleté a vytrvalé byliny. Mají bílé a růžové květy v hroznech a
lichoklasech.. Plodem je nažka. V českých zemích se začala pěstovat od 12. století a v
16. století byla velmi populární potravinou.

Pohanka je často užívanou surovinou ve zdravé výživě. Neobsahuje lepek, takže jako
jedna z mála obilovin je vhodná pro osoby trpící celiakií. Je významným zdrojem

rutinu, který léčí problémy s
cévami, hemoroidy i křečovými
žilami. Vhodná je také pro
psychicky a fyzicky namáhané
osoby. Posiluje imunitu a
využívá se i při detoxikaci. Z
pohledu makrobiotiky stahuje a
vysušuje, proto se doporučuje
konzumovat hlavně v zimě, kdy
prohřívá organismus

Pohankové rizoto

Pohankové kroupy properte ve studené vodě a nechte okapat. Vařte v osolené vodě v
poměru 1.2 s kapkou oleje asi 2-3 minut, poté odstavte a nechte 30 minut dojít tzv.
„pod peřinou“. Na pánvi na oleji osmahneme najemno nasekanou cibuli, přidáme na
proužky nakrájená prsíčka, osolíme, opepříme a orestujeme. Přisypeme zeleninu,
podlijeme vodou a dusíme 5-10 minut. Na závěr promícháme s pohankou, přidáme
prolisovaný česnek a podáváme se zeleninovým salátem.

60

Třezalka

Jde o rod bylin, keřů a malých stromů z čeledi
třezalkovitých. I bylinné třezalky jsou statné,
vytrvalé a mají zdřevnatělé lodyhy. Třezalka
se už staletí používá jako uklidňující
prostředek.

Přítomná látka hypericin také zvyšuje citlivost
na sluneční záření, proto při užívání třezalky
hrozí nebezpečí popálení od slunce. Ve
starověkém Římě se z tohoto důvodu
používala jako druh trestu. Odsouzený byl
donucen pozřít otep třezalky a následně byl
uvázán na přímém slunci, kde se ošklivě popálil. Většinou šlo o smrtelný trest.

Pranostiky na srpen a září

Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává.
Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí.
Srpen začíná, co červenec končil.
Moc hub srpnových - moc vánic sněhových.
Svatý Augustin rád dělá z tepla stín.

Co srpen nedovařil, to září nedopeče.
Když je vlhko v září, houbám se v lese daří.
V září hrom – v zimě zavát každý strom.

Prase

Prase je inteligentní domácí zvíře, které žije na každém statku. Chová se výlučně pro
maso.

Chov
prasat je důležitým odvětvím živočišné výroby. Prasata poskytují člověku základní
potraviny
maso a tuk. Vepřový tuk je z hlediska lidské výživy nejlepším živočišným
tukem.Prasata jsou
hlavním dodavatelem masa na trh, protože z celkové spotřeby připadá na vepřové
maso víc než 50%. Kromě masa poskytují prasata kůži, střeva, krev, kosti a štětiny,
takže prakticky lze
upotřebit celé tělo prasete. Předností prasat je jejich velká rozmnožovací schopnost a
rychlý růst. Prasnice je schopná vrhnout selata dvakrát do roka při průměrném počtu
9 – 12 selat ve vrhu; při rychlovýkrmu ve věku 5 – 6 měsíců může prase dosáhnout 80
– 100 kg živé váhy. Prase velmi dobře zužitkuje krmivo, které proměňuje na maso a
tuky. Prasata potřebují při výkrmu většinou jiné krmivo než hovězí dobytek a drůbež.

61

Při krmení prasat je třeba zásadně rozlišovat krmení chovných prasat a krmení prasat
výkrmného typu. Chovným prasatům se má přiměřeně vyvíjet svalstvo a kostra bez
přílišné tvorby tuku a požadujeme od nich dostatečné množství zdravých, dobře
rostoucích selat. Výkrmná prasata chováme k produkci masa a sádla. Hlavní součástí
krmné dávky je základní krmná dávka doplněna přídavky jaderných krmiv. Prasata
krmíme dvakrát denně - ráno a večer. Někteří farmáři podávají prasatům pomletou
kukuřici opranou horkou vodou a vařené brambory.Mají v oblibě i krmné okopaniny.
Řepa obsahuje hodně vody a cukru, ale malé množství minerálních látek a vitamínů.
Na vitamíny je bohatá mrkev. Krmné okopaniny před krmením myjeme, strouhat nebo
podáváme celé. Podáváme je
čerstvé, nikdy ne vařené.

Základem letního krmení je
zelený obrok. Zelený obrok je
třeba prasnicím podávat
mladý, dokud je lehce
stravitelný. Mladý zelený obrok
obsahuje nejen živiny, ale i
vitamíny a minerální látky.
Velmi vhodný je jetel. Z
jaderných krmiv se nejlépe
osvědčuje oves, ječmen,
pšeničné otruby, luštěninové
šroty.

Cílem výkrmu prasat na sádlo je co nejlevněji vyprodukovat velké množství slaniny a
sádla, přičemž je maso tužší, neboť je hrubě vláknité, temně červeně zbarvené. Hodí
se spíše na výrobu uzenin než k přímé konzumaci. Výkrm prasat na sádlo je
nákladnější, neboť prase produkuje převážně tuk, který je kaloricky přibližně 7krát
hodnotnější než maso.

Základním požadavkem dobrého ustájení je zajistit v místech ustájení sucho, teplo,
světlo, čistý vzduch a čistotu. O suchu a teplotě ve stáji rozhoduje volba stavebního
materiálu a způsob stavby. Příznivé prostředí ve stáji zajistíme správným větráním,
uspořádáním kotců, osvětlením a kanalizací. Kotce se umísťují zpravidla ve dvou
řadách s jednou střední chodbou
pro přísun krmiva a odvoz hnoje. Kotec se skládá z pelechu, krmítka a kalíšku. Lůžko
umísťujeme v nejteplejším místě kotce, neděláme ho tedy při obvodových zdech, které
jsou chladné. Kaliště je v nejchladnějším místě v kotci, který usí mít dobrý spád.
Výběhy - jsou nezbytnou součástí všech staveb pro chovná prasata. Výběhy jsou tvrdé i
měkké. Tvrdý výběh slouží jako krmiště a k neustálému obrušování spárků prasat.
Měkký výběh umožňuje prasatům pohyb, rytí a vyhledávání minerálních látek.
Pastvina nebo výběh pro prasata by měl být uzavřen. Nesmíme zapomenout na
přístřešek, pod kterým se mohou v čase oddechu schovat a chránit tak proti přehřátí
na slunci v letních vedrech. Ideální je zajistit pro prasata bahenní lázně. Prasata si
jámy dokáží vyrýt sami. Stačí do nich jen nalít vodu.

Mezi nebezpečné choroby prasat patří červenka, chřipka, obrna, Trichinóza.

62

Slepice

Slepice, neboli kur domácí jsou nedílnou součástí téměř každé farmy. Vyšlechtěné jsou
z kura
divokého, který pochází z Indie a jihovýchodní Asie. Známo je mnoho druhů. Řadíme
je mezi hrabavé. Jsou přizpůsobeny životu na zemi. Mají zavalité tělo, silné nohy,
poměrně krátká křídla. Dobře běhají, téměř neumějí létat. Potravu hledají na zemi,
tudíž zem rozhrabávají. Slepice patří mezi důležité hospodářské ptáky. Peří je různé
barvy a není mastné, takže voda jím snadno proniká. Proto se kuře schovává před
deštěm. Nohy s pevnými drápy jsou vhodné
pro hrabání.

Slepice žijí v hejnech. Živí se zrním, v
rozhrabané zemi hledají hmyz a červy.
Odkusují i šťavnaté části rostlin.

Rozmnožují se vejci. Když se slepici
neodebírají vejce, přestane snášet a začne
na nich sedět. Kohout na vejcích nesedí. Po
třech týdnech se vylíhnou kuřátka. Porostlá
jsou jemným chmýřím. Chvíli po narození
začnou běhat s kvočnou a hned si samy
sbírají potravu. Slepice za den snese 1 až 2
vejce. Do roka to může být až 350 kusů.
Aby nepřestaly nosit, je třeba jim vajíčka
každý den odebírat. Jinak by si připravily hnízdo a pokusily by se z vajec vysedět
kuřátka.

Tvrdou potravu rozmělňuje slepice v žaludku. Pomáhají jí v tom i malé kamínky,
které pravidelně doplňuje polykáním. Pomocí těchto kamínků potravu rozdrtí. Nosnice
jsou velmi náročné z hlediska výživy. Alespoň část jídla by měla být ve formě celých
zrn (ječmen a kukuřice), jinak jim hrozí střevní poruchy. Potrava by měla být
doplňována o mladou trávu,
která je bohatá na bílkoviny. Protože slepice potravu okamžitě polykají, potřebují mít
neustále k dispozici vždy čerstvou vodu vyměňovanou několikrát denně. Zrna pšenice
jim stačí dát jednou denně před tím, než jsou vyhnány na pastvu. Dospělé slepice
zkonzumují denně cca 200 až 300 gramů mletého obilí. V případě, že mají krmivo
nasypané v nádobách, je nutné snížit podávání tlustého obilí.

Pro slepice je nutné pastvu regulovat. Čím více času na ní tráví, tím jsou zdravější,
protože čerstvá tráva obsahuje hodně bílkovin, vitamínů a dalších látek, které se
následně odrazí v kvalitě vajec, konzumovaných člověkem. I na pastvě by měly mít k
dispozici vodu. Slepice si musí zvyknout po přestěhování na čas, kdy opouštějí a
vycházejí z chovatelských prostor. Naučíme je to pravidelným podáváním krmiva ve
stejný čas během dne, čímž si postupně zvyknou na nové prostředí. První den by měly
mít potravu a vodu přístupnou přímo v kurníku. Druhý den jim podáváme potravu v
dopoledních hodinách před kurník, přičemž jim otevřeme dvířka do kurníku.
Takovým postupem zajistíme, aby si slepice na nové prostředí postupně zvykaly.
Nesmíme zapomínat na to, že před set- měním bychom měli sami dvířka v první dny
zavírat a ráno opět otevírat. Kurník by měl být od prvního dne po přestěhování v noci
uzavřený, aby si slepice zvykly na nové prostředí. Kurník by měl být pravidelně

63

udržován a čištěn, aby se zabránilo vývoji parazitů a chorob. Hnízdo musí být
dostatečně velké, vystlané senem.

Smetana

Smetanu získáme velmi jednoduchým
způsobem. Čerstvě nadojené mléko
necháme postupně zchladit. Po několika
hodinách vznikne na povrchu nádoby silná
vrstva smetany, kterou odebereme. Z
takové smetany se následně vyrábí máslo.

Sýr

Tradiční výroba domácího sýru je
podobná postupu, který se používá
při výrobě tvarohu s použitím octa.
Ocet by však měl být přidán až po
vaření, ne dříve. Výsledkem je tuhá
hmota, která se následně opláchne
studenou vodou. Poté je třebatakto
získaný sýr zabalit do gázy. Pokud
chceme získat tvrdší sýr, hroudu
stačí svrchu zatížit.

Tabák

Ve starých časech bývalo běžné, že si lidé pěstovali vlastní tabák. V průběhu léta, když
listy dozrávaly a získávaly zralou hnědou barvu, si kuřáci své výpěstky sklízeli a dávali
je sušit. Jednotlivé listy se například navlékaly na nitě a nechávaly se viset v suchých
místnostech, kůlnách, stodolách apod. Připravit tabák tak, aby bylo možno ukojit
kuřáckou vášeň, nebylo jednoduché. Postupy se různily a vždy šlo spíše o
experimentování. Místní kronika to

charakterizuje takto: „Ať byl tabák
zpracován tím nebo oním

způsobem, když se kouřil bylo
smradu jakoby sousední dědina
hořela. Každý svůj výrobek chválil
a kuřáci jej nabízeli navzájem na
zkoušku. Nikdo nikdy ale nedocílil

opravdové tabákové chuti.“

Tehdy i teď platí, že kouření škodí
zdraví. Potvrzují to vědci, lékaři a

statistiky.

64

Tvaroh

Tvaroh vyrábíme dvěma způsoby. Podojené mléko přivedeme do varu a pomalu
přidáme na 1 litr mléka asi dvě polévkové lžíce octa nebo citronové šťávy. Při tomto
procesu vznikají tvarohové hrudky a syrovátka. Tradičním způsobem je svaření

zkyslého mléka, při kterém je proces tvorby
tvarohu podobný jako při prvním způsobu.
Tvaroh se následně scedí v plátně a nechá
několik hodin viset, aby z něj odtekla

veškerá syrovátka.

Tuřín

Botanicky brukev řepka tuřín (Brassica napus var. napobrassica) je kořenová zelenina
a krmná plodina, podobná a blízce příbuzná vodnici. Vznikl jako kříženec hlávkového
zelí a vodnice v neznámé době, ale první zmínka o tuřínu je z roku 1620. V
následujících staletích se rozšířil po Evropě. Na rozdíl od vodnice jsou bulvy větší a také
jejich větší část vyčnívá nad zemí. Známe i žlutomasé odrůdy, které jsou chutnější a

proto více oblíbené.

Tuřín se v ČR pěstuje poměrně málo, hlavně ve vyšších polohách (v nižších dostává
přednost řepka). Je nenáročný a mrazuvzdorný, nesnáší ale sucho a čerstvě hnojenou
půdu. Je znám i pod pojmenováním kolník.

Tuřín jako rostlina je menšího vzrůstu, jeho žluté květy mají drobné okvětní lístky a

složené květenství. Bulvy

mají nasládlou, poněkud
peprnou chuť.

Konzumuje se vařený, v

polévkách, omáčkách a

přílohách, mladé bulvy

jsou chutné i za syrova.

V kraji, v němž se
nacházíte, se pro tuřín
vžil název kvak.

Krajový recept z

vepřového nebo

skopového masa, tuřínu

a smetany:

1. Vepřové nebo skopové maso nakrájíme na kostky, orestujeme na másle, osolíme,
podlijeme horkou vodou a necháme dusit
2. Když je maso poloměkké, vložíme na kostky nakrájený tuřín, přelijeme vodou a
společně vaříme

65