Mnoho let mnozí o sobě ani nevěděli, dokonce někteří žili ve stejném městě, ale to je asi normální. Všichni jsme se rozutekli do všech stran našich vlastí i mimo ně. To však nevadí, protože právě letos je to čtyřicet let a scházíme se na místech, kde jsme vojančili... Škoda jen, že někteří se toho nedožili nebo zmizeli někde v nenávratnu. Věřím však, že se všichni spolu ještě setkáme, a nemyslím až tam nahoře, protože jak se říká - svět je tak malý, že se sejdeme jednou u jednoho stolu u piva, a to ho ani nemusíme pít... Více takových setkání.... major v.v. Jiří Riki Řeháček fakt krátce * Setkání bylo svolané na 8. až 10. června 2018 do Martina / Vrútek * Setkání se zúčastnilo třináct bývalých posluchačů našeho ročníku dělostřelců, velitelský směr... * Vše si na svá bedra vzal hlavně Jáno Kožiak (vždyť má mezi námi tu nejvyšší hodnost) a se svým dobrovolným týmem začali hledat naše spolužáky * Pavel Vaner spustil na http:// spoluzaci.cz naší doménu (ale 25. 5. 2018 vše končí - zákon na ochranu osobních dat), a tak jsme se přešli na Facebook * Termín nakonec vyhovoval skoro všem, ubytování také bylo výborné, a také navrhovaný program * Jak jsme zjistili, tak jsme se asi měli vyhledávat dříve, protože se už kosí v našich řadách. Dva měsíce před setkáním odešel na věčnost i kamarád Milan Halada (první byl před lety Aleš Merta) * Někdo jel vlakem, jiný autem, a co bylo lepší? To je zcela jedno, protože bylo fajn, že jsme se sešli a mohli tak zavzpo- mínat na doby minulé. Samozřejmě na to pěkné, veselé... Vydáno pouze pro pobavení a jako připomínka milého setkání v Martině. Fotografie i texty jsou nejen oficiální, ale také od všech, kteří je poskytli, a tak žádná autorská práva neřešíme.... koutek humoru Setkání bývalých absolventů martinské dvouleté důstojnické školy, obor velitelský dělostřelecký 1976 - 1978 - 2018 červen 2018 Letos jsme se sešli v Martině
2 2 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) zamyšlení město martin Mezi lidmi, kteří formovali můj život byli také vojáci, většinou dělostřelci. Takovým prvním byl můj děda plukovník Zdeněk Krejčík s propůjčenou hodností generála poručíka, prvorepublikový důstojník, který byl na ministerstvu obrany, prošel koncentrákem, a pak učil i na vysoké válečné v Praze. Byl samozřejmě dělostřelec srdcem a duší. Od něj jsem si odnesl být přímý, rovný, přiznat svou chybu, stále se vzdělávat a také se nedat. Druhým byl můj taťka, ten byl zase novinář, spisovatel, loutkoherec a velký skaut. To bylo zase to umělečno a skautský zákon a slib (byl vždy spíše antivoják). Dalším mým vzorem byl plukovník Josef Roček, velitel samostatného raketového útvaru v Terezíně. Ten mě učil kázni, chápání podřízených, a že „červené knížky“ nejsou všechno. Nesnášel výmluvy. Učil mě hledání způsobů vše řešit a vyřešit. Pak to byl podplukovník Václav Verner u dělostřeleckého pluku, který se mě snažil vychovávat k obrazu svému (to byl můj takový druhý táta). K němu patří i podplukovník Standa Barčík, velitel oddílu, který byl mým dalším vzorem v práci s podřízenými (nikdy jsem mu to neřekl). Nesmím opomenout ani na poručíka Jana Šimáněho – Galéna, který mě přivedl ke krásným myšlenkám Přátelství rozrůzněných. Hledání v lidech to, co je dobré a snahu se domluvit s každým (spoluautor Nepokořené – 1969). Bylo těch lidí o mnoho více, ale tihle mě okamžitě napadli (ostatním se omlouvám). Děkuji jim, že jsem je měl vždy, když jsem to potřeboval. A jak je vidět, tak většina z nich byli dělostřelci. mjr v.v. Jiří Riki Řeháček HISTORIE Martin (do roku 1950 Turčiansky Svätý Martin, maďarsky Turócszentmárton, německy Turz-Sankt Martin, latinsky Sanctus Martinus či Martinopolis) je slovenské okresní město v Žilinském kraji, 22 kilometrů jihovýchodně od Žiliny a 170 kilometrů severovýchodně od Bratislavy v závěru Turčianské kotliny mezi Malou a Velkou Fatrou na řece Turiec, krátce před jejím ústím do Váhu. V letech 1976 až 1978 jsme tady právě byli my na DDŠ, kde jsme si udělali maturitu a důstojnické zkoušky, a tak jsme se rozletěli do všech koutů tehdejší ČSSR. V roce 2017 zde žilo přes 55 000 obyvatel a bylo tak devátým největším slovenským městem. Na území dnešního Martina bylo zjištěno halštatské sídliště a také slovanský mohylník z 9. století. První zmínka o moderním městě je z roku 1264, přesto již dříve zde pravděpodobně stál románský kostel. Roku 1340 získal Martin městská práva. Od 17. století do roku 1922 zde pak bylo centrum Turčianské župy. Ke konci 19. století zde začalo Slovenské národní obrození a od roku 1863 zde sídlí Matica slovenská. 30. října roku 1918 se Martinskou deklarací připojilo Slovensko k Česku a vznikla tak ČSR. Na konci druhé světové války byl Martin osvobozen 1. československým armádním sborem a Rumunskou armádou bojujícími na straně Rudé armády, 11. dubna 1945. V roce 1994 bylo město Martin zákonem vyhlášeno za národní kulturní centrum Slováků. * Kostel svatého Martina, raně gotická stavba patrně ze 13. století * Etnografické muzeum * Budova Slovenského národného múzea z roku 1906 s Muzeem Andreja Kmeťa * Slovenské komorné divadlo * Evangelický kostel z roku 1784 * Národný cintorín z 18. století * Kaštel v Záturčí, původně evangelický kostel z roku 1640, přestavěný koncem 19. století na zámek * Muzeum slovenské dědiny, skanzen, největší přírodní expozice na Slovensku o rozloze 15,5 ha jihovýchodně od centra v městské části Jahodníky * Múzeum Martina Benku, muzeum slovenského malíře Martina Benka pamětihodnosti Pozvánka, která už několik měsíců před setkáním v Martině kolovala internetovým éterem... Jen pro zvané a spolužáky... pozvánka glosa Setkávat je zcela přirozené. Vždyť se scházíme jako absolventi základních, středních, vysokých nebo učilišť. Pak se lidé potkávají na profesních srazech apod., a tak není divné, že každý rok v Terezíně potkáte dělostřelce, kteří kdy sloužili v Terezíně nebo se setkávají spolužáci z různých vojenských škol nebo profesí, a tak není vůbec divné, že se také setkáváme my po čtyřiceti letech. Škoda jen, že se toho všichni nedožili nebo nemohou či nechtějí přijet a setkat se s bývalými spolubojovníky. To bude něco špatně, neumí zapomínat na to ošklivé a vytěsnit ho pěknými vzpomínkami. Já raději zapomínám na to špatné, chci si pamatovat to pozitivní, protože ke všem rád přistoupím s odstupem času a plný optimismu... -riki-
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 3 setkání v červnu Každý z nás se rozlétl do celé vlasti České a Slovenské, někteří i zavítali na různé mezinárodní mise, ale nakonec si našla nějaké civilní povolání, mnozí se vrátili ke svému řemeslu, ale například Dežo Perecz pracuje u dráh, a tak zjistil nejlevnější jízdenky vlakem na Slovensko. Jánko Kožiak zase ubytování v penzionu Burra ve Vrútkách... svolávali jsme se přes telefony, e-maily i facebook a ostatní sítě. Pavel Vaner nejdříve založil na spoluzaci.cz naší stránku,ale vzhledem k GDPR jsme se přesunuli na facebook, ale tam je jen málo přihlášených. Prostě doba je už taková, existuje mnoho možností jak někoho kontaktovat, jak někoho vyhledat i po letech. Jsme rádi, že pokrok jde tak dopředu. hlavně informace Městské části Sešli jsme se v Praze, pak ve Vrútkách Pozvání přijali Peter Biska Libor Borek Jiří Řeháček Ján Šulej Milan Turčáni Jano Kožiak Emil Konkoľ Josef Hora Luděk Stejskal Karel Houštěk Dezider Perecz Ladislav Vaculík Štefan Sušienka (Dežo Perecz nám z Prahy do Martina zařídil levnější lístky na vlak... děkujeme MARTIN / SLOVENSKÁ REPUBLIKA - Ve dnech 8. až 10. června 2018 se sešli po čtyřiceti letech absolventi Dvouleté důstojnické školy při VVTŠ Martin (1976 - 1978), aby zavzpomínali na nádherné časy, když byli nejen mladí, ale hlavně začínali svou vojenskou kariéru. Vzpomínali na chvíle, když se jejich velitelé snažili z nich vykřesat to nejlepší, aby se stali co nejlepšími příslušníky důstojnického stavu, dělostřelectva a raketového vojska, armády. Navštívili prostory jejich bývalého působení. Místa, která jim mnohé připomínala. Nostalgicky vzpomínali na chvíle strávené v martinských kasárnách. Připomněli si jen to dobré nebo dnes už hodně úsměvné. Všichni měli hřejivý pocit, jako by se právě před nedávnem rozešli. Ale od těchto chvil je dělí celých čtyřicet let. Dnes jsou téměř všichni už v důchodu a najdete je ve všech krajích České a Slovenské republiky, v místech kde byli nebo doposud jsou vojenské posádky. Setkání v Praze na hlavním nádraží.... Báli jsme se, že se navzájem nepoznáme, ale vše dopadlo výborně - sešli jsme se a i poznali se navzájem. Zabrali jsme jedno rychlíkové kupé, zleva Josef Hora, Petr Biska, Dezider Perecz, Karel Houštěk, Luděk Stejskal a za aparátem Jiří Řeháček. Samozřejmě, že jsme ihned svolávali mobily a družili se po starém způsobu. Prostě a jednoduše se začalo velké setkání oslavovat, ale s mírou, abychom bez ztráty kytičky dojeli... a vydrželi do pozdních večerních hodin i sobotní návštěvu kasáren.
4 4 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) zajímavosti Muzeum slovenské vesnice - Jahodnícke háje Muzeum je muzeem v přírodě Slovenského národního muzea v Martině. Muzeum slovenské dědiny je rozsahem budované expozice největší muzeem v přírodě na Slovensku. Slovenské národní muzeum v Martině ho buduje od druhé poloviny 60. let 20. století jako celoslovenskou expozici tradičního lidového stavitelství, bydlení a způsobu života na Slovensku v období druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. V jeho expozičním areálu je na ploše 15,5 ha soustředěno Poprvé bylo muzeum zpřístupněno návštěvníkům v roce 1972. Muzeum slovenské... Národní hřbitov v Martině Národní hřbitov v Martině je místem posledního odpočinku mnoha významných osobností slovenského života. Na- chází se v centru města ve Sklabinské ulici. Byl založen koncom 18. století původně jako městský hřbitov. V roce 1967 byl prohlášen za slovenský národní hřbitov a národní kulturní památku. Svůj celonárodní význam získal v druhé polovině 19. století, stalo se tak poté, co byla péče o něj zveřejněna v Matici slovenské. Martin jako město nebyl vybrán náhodně, v 19. století byl totiž střediskem slovenské kultury. vyrážíme... na setkání Cestování bylo příjemné a každý měl mnoho zážitků z těch čtyřiceti let, co jsme se neviděli. Přijeli jsme přesně na čas, přivítal nás Jánko Kožiak a Milan Turčáni a okamžitě jsme se byli přihlásit a hlavně ubytovat, pak nás čekala zasloužená sprcha a hurá na večeři... Hotel byl příjemný a cena za pokoj příznivá. Personál hodně mladý, a tak jsme si uvědomili, že by to mohly být naše vnoučata. Prostě těch čtyřicet let se na nás podepsalo, i když si to běžně nechceme přiznat. Přibližně do šesti večera jsme na místě byli všichni, v sedm přijel i Štefan Sušienka, a tak se rozproudila další diskuze, milé společné vzpomínky z každého úplně sršely... Přihlašování, kde jsme na sebe všechno museli prozradit, ono asi na Slovensku neplatí GDPR....
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 5 prostředí setkání zajímavosti Slovenské komorní divadlo v Martině Komorní divadlo vzniklo roku 1944 jako druhé profesionální divadlo na Slovensku. Reálná transformace Slovenského zpěvokolu na profesionální divadlo začala ve čtyřicátých letech 20. století, díky iniciativě lidí, jako byli místopředseda Ústředí slovenské ochotníky Ján Marták, redaktor časopisu Naše divadlo Ivan Thurzo, správce Matice slovenské Jozef Cíger-Hronský, tajemník literárního oddělení Slovenského rozhlasu Gabriel Rapoš a herec a režisér Andrej Bagar. Na rozdíl od Slovenského národního divadla v Bratislavě, Slovenské... Turčianska galerie Turčianska galerie nacházející se ve městě Martin ve svém repertoáru výstavních projektů nabízí stálou expozici Slovenské moderní umění 20. století v Turci. Kromě výstav věnovaných regionálním tvůrcům prezentuje galerie i tvorbu etablovaných slovenské a českých výtvarníků. Galerie svými prezentačními aktivitami pravidelně reaguje na výročí a životní jubilea výtvarníků spjatých s městem Martin a regionům Turiec a představuje tvorbu Turčianských výtvarníků různých generací prostřednictvím komorních autorských výstav, rozsáhlých retrospektiva... Ještě jeden pohled do jídelny - restaurace. Klasické pokoje byly po dvou... večeře, debaty... Večerní posezení už bylo pod střechou v hotelu... a zábava za chvíli byla v plném proudu. Snímek je ještě ze začátku, kdy personál právě připravoval naší konzumaci... Stále někdo přicházel, velké vítání a přitom jsme večeřeli.... a my z Čech jsme na halušky jsme nezapomněli...., i když nebyly jako od maminky Štefana Sušienky...
6 6 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) návštěva kasáren Hlavní organizátoři našeho setkání Jánko Kožiak (brigádní generál AČR) a Milan Turčáni (plukovník ASR) pro všechny připravili program v kasárnách, kde se nás osobně ujal kapitán Surzin, tiskový mluvčí Základny výcviku a mobilizačného doplňovania v Martině. Připravil pro nás stručnou prezentaci, provedl nás celými kasárnami a uvedl i na Síň slávy.... Zbytek naší elitní jednotky před branami našich kasáren...., v rohu s naším jedním z velitelů... Přijel i Juraj Gorčoš, náš prví velitel čety (v rohu fotografie). Vzpomínky z každého jen sršely už před branami kasáren.... Vlevo současný vchod, který se moc od vchodu před čtyřiceti lety moc neliší. Na snímku dole se snažíme projít branou, ale každého z nás na vchodu prověřila nejen podle seznamu, ale i podle občanských průkazů. V mnohých to vyvolalo vzpomínky na kontroly před vycházkami, ale tentokrát jsme neslyšeli to památné: „...a šitíčko máš?“ Právě těmto hlavním organizátorům - Jankovi Kožiakovi a Milanovi Turčánimu našeho setkání všichni moc děkujeme a víme, že ti, co se nedostavili určitě nyní litují, protože se setkat po čtyřiceti letech je něco magického, nádherného a téměř neuskutečnitelné...
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 7 návštěva kasáren Prezentace školy nebyla dlouhá, ale za to poučná. Kapitán Surzin před námi nic nezkrával, mluvil otevřeně i o problémech se kterými se v současné době potýkají.... Byli jsme mile překvapeni jeho otevřeností a vstřícnosti. Jak je vidět, tak někteří z nás se vůbec nemění.... prostě vyrušují vždy a všude... Společný snímek před štábem... momentky z kasáren
8 8 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) návštěva kasáren Klasická fotografie dělostřelců.... není co dodat... Zleva Josef Hora, Ján Šulej, Štefan Sušienka, Luděk Stejskal, Dezider Perecz, Jiří Řeháček, Karel Houštěk, Libor Borek (dole) Ján Kožiak, Emil Konkoľ (schovávající), Milan Turčáni, Betr Biska a Ladislav Vaculík. Síň slávy, kdysi jsme jim říkali Síně tradic nás provedla celou historií dělostřeleckého učiliště, středních a vysokých škol v Martině. Byli jsme přesvědčeni, že toho z našeho období moc nenajdeme, ale byli jsme překvapeni, protože na fotografiích jsme našli Štefana Sušienku, Josefa Horu a Libora Borka, a tak jsme museli konstatovat, že jsme se zapsali do historie školy zlatým písmem. Navíc jsme v síni našli i některé nepřesné údaje, za které nám byl nás průvodce vděčný, protože je budou moci napravit, protože takovýchto návštěv, jako jsme byli my, moc tady nemají, a tak síň budovali jen z toho, co bylo dostupné.... Jedna z fotografií, které jsme v síni našli.... Na návštěvnících bylo vidět, že o vše mají velký zájem, a tak jim ani neušly fotografie z našeho výcviku...
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 9 na podháji Návštěva kasáren v nás zanechala mnoho nostalgických vzpomínek, a tak jsme se vydali pěšky na námi milovaný Podháj, kde bydlel, ale i nyní bydlí, Štefan Sušienka, který s kamarády pro nás připravil hezké posezení. Šli jsme tentokrát opravdu pěšky (z Vrútek, kde jsme byli ubytováni, do kasáren jsme jeli městskou dopravou a zpět taxíkem), abychom také načerpali do sebe nádhernou okolní krajinu a Martinské hole.... Chystal se poslední večer, a ten musel být hodně pohodový, protože v neděli ráno jsme se už chystali rozjet k domovům za svými blízkými, ke každodennímu shonu...
10 10 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) poslední večeře... Během odpoledne a večera jsme zažili několik zvratů, když jsme byli poučeni o speciálním nápoji Pralinka apod. Samozřejmě, že Libor Borek z Ostravy ihned přidal nějaké havířské překvapení apod. Je o čem přemýšlet (míchat se dá skoro všechno a může to i lahodně chutnat), ale tady to nechceme prozrazovat... Kromě klasických oříšků, chřupek, klobásy, salámů, sýra apod. nás čekala specialita pána domu, a to byly jedinečné ďábelské držky, které byly lahodné a přitom i pod taktovkou feferonek... A jak to dopadlo? Někteří si nandali tři talíře.... a jedli by pořád...
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 11 poslední večer Nejdříve je potřeba si osladit život, pak do sebe hodit záhadného frťana a převalovat v ústech.... Lahoda, ale jen jednou, na ochutnání, protože večer byl mladý a nás ještě toho hodně čekalo. Jánko Kožiak a jeho milovaný mobil... (ten nosí určitě skoro všude. Nemá ho, když venčí své miláčky psy) Josef Hora, při Jánkově hře s mobilem, si asi určitě pomyslel: „Blbne a konečně by si měl, náš jediný spolužák generál Jánko, koupit pořádný mobil, aby nás také pořádně reprezentoval.“ Libor Borek určitě domů podává hlášení o průběhu akce... Vše je prý v pořádku, bez mimořádné události, jen někdo projel závoru v autoparku..., že by to byly hasiči? To nevíme, ale můžeme se jen domnívat, protože na tváři Libora je zase ten prazvláštní úsměv, který vždy každého odzbrojil... Velké diskuze provázely celý večer a Josef Hora nyní mluví s Pavlem Vanerem, který se z osobních důvodů nezúčastnil (poslali jsme mu malou ochutnávku fotografií přímo z akce), ale přislíbil, že příští rok ve stejný termín určitě přijede na naše setkání, které bude na Moravě u Vranovské přehrady, ale o tom až později... Prostě bude na půl cesty všem.
12 12 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) poslední večer Dežo Perecz se celý den podporoval nejen trojitými dávkami potravin, ale také perlivým vínem a sektem, a tak mu občas bylo tepleji než ostatním, ale vše zvládl na jedničku. Byla s ním legrace a přitom si vyřídil několik soukromých i pracovních telefonních rozhovorů. Jánkovi Kožiakovi se zastesklo po jeho čtyřnohých kamarádech, a tak laškoval s domácím pánem dvorku. A jak je vidět, tak naše největší sportovní hvězda ročníku, ale i školy má také své neřesti (nemá! To je naaranžované...) A nyní něco speciálního od havířů....
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 13 pepíkovy postřehy Výběr jen z několika momentek, které Josef Hora udělal na svém chytrém přístroji.... Kdybychom sem měli dát všechny žánrovky, pak bychom měli velkou objemnou knihu (to platí i pro ostatní...) dežovy postřehy
14 14 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) postřehy od jánka dežovy postřehy
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 15 postřehy od jánka
16 16 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) postřehy od jánka Sebrané fotografie (ne spisy), které poslal do vzpomínkového zpravodaje Jánko Kožiak. Některé fotil dokonce on, jiné zase někdo jiný, ale to nevadí, hlavně, že se na nich vidíme.... a připomínají nám chvíle když jsme se setkali v Martině po čtyřiceti letech, a to je už pádný důvod k oslavě...
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 17
18 18 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) čas běžel neúprosně delva RAKETOVÉ VOJSKO A DĚLOSTŘELECTVO Raketové vojsko a dělostřelectvo patřilo k dalšímu významnému druhu vojska ČSLA. Organizační začlenění raketového vojska k jednotlivým stupňům velení jsem již popsal. Dělostřelectvo se nacházelo u vševojskových útvarů a svazků, obě armády měly dělostřelecké brigády a Západní vojenský okruh dokonce dělostřeleckou divizi. Kromě klasického dělostřelectva existovaly i protitankové baterie u motostřeleckých pluků, protitankové oddíly u vševojskových divizí a protitankové pluky u armád. Modernizace dělostřelectva v sedmdesátých a osmdesátých letech se nejvýrazněji projevila ve vyzbrojení motostřeleckých pluků oddílem samohybných houf nic ráže 122 mm sovětské výroby typu GVOZDIKA, dále v přezbrojení dělostřeleckých pluků vševojskových divizí samohybnými houfnicemi 152 mm československé výroby DANA a raketometných oddílů raketomety 130 mm GRÁD sovětské výroby, modernizované navíc čs. konstruktéry o samonabíjecí zařízení. Dělostřelecká divize ZVO (tedy Čs. frontu), pro ilustraci, měla pět brigád po 54 hlavních, převážně již vzpomenutých samohybných houfnic DANA a raketometů GRÁD. Její palebná síla byla umocněna i atomovými samohybnými houfnicemi 203 mm 2S7 a samohybnými minomety 240mm2S4. Protitankové pluky byly převážně přezbrojovány z klasických protitankových kanónů ráže 100 mm na většinový podíl protitankových řízených střel. Vedle mnohých předností našeho dělostřelectva jsme si uvědomovali i existující nedostatky. Dělostřelecké brigády armád měly ve výzbroji dosti zastaralou techniku, nikoliv samohybnou, ale taženou automobilními tahači. Brigády byly dosti zrámcované (v míru snížené normy) a tahače by přijížděly z národního hospodářství až po vyhlášení mobilizace. Své úkoly i přes tuto skutečnost byly schopné splnit se solidní úrovní. Nedostatek spolehlivých moderních prostředků k naprosto přesnému zjištění cílů nutil dělostřelce stále vést plošné palby, včetně tzv. trojitých palebných valů. Efektivnost takto vedené střelby byla v porovnání s množstvím spotřebované munice na okraji únosnosti. Protivník by byl vlastně umlčován jakýmsi „přeoráváním“ terénu, kde se nacházel. Přes zmíněné nedostatky dělostřelectvo bylo schopno zabezpečit obranný i útočný boj pozemního vojska v úzké součinnosti s letectvem. Z knihy Generál studené války jedna z nejstarších... Dezider Perecz Byli jsme fakt dobrý ročník, to škola vzkvétala, protože se mnozí z nás dožili hodností podporučíka, nadporučíka, kapitána, majora, podplukovníka, plukovníka i brigádního generála. Nejdříve odešel Aleš Merta a nedávno Milan Halada. To však nemění na tom, že se ostatní hodně snažíme, a té s kosou to neděláme vůbec jednoduché. Snažíme se žít a užívat si. Vždyť jsme to právě my, kteří prošli několika armádami a měli i několik přísah. Doba se hodně měnila, z jednoho státu se staly dva. Někteří prošli bez ztráty kytičky, jiní na vojně byli omylem, ale dosloužili. Jiní zase měli problémy a další, po změně režimu, se do armády vrátili. Každý má svůj životní příběh, někdo pestrý jiný pestřejší, ale nejdůležitější je, že jsme se po čtyřiceti letech sešli a chtěli se vidět a slyšet.
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 19 i to jsme my...
20 20 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) dělostřelecká hymna fotogalerie Jen ty se podívej na kanón šedivej, táhne ho do vrchu šest statnejch valachů. My bychom válčili, kdyby nám stačili pěšáci od pluku dát záruku. R: Jen kanonýr, jen kanonýr, (tak) zpívá celá hospoda, jen kanonýr, jen kanonýr, (to) nikdo nesmí do kola. Jen kanonýr, jen kanonýr, (tak) zpívá celá hospoda, kanonýr, když facku dá, jak když kopne kobyla R: Jedna z celkových historických fotografií, i když tehdy fotografovat nebyla žádná legrace, tak se mnohé dochovaly.... Našli jsme si také chvíle na střeštěnosti, legrácky a další vylomeniny....
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 21 fotogalerie Blíží se závěr, mnozí mají po maturitách i důstojnických zkouškách, jen pár kamarádů ještě maličkosti dokončuje.... a na snímku dole je dochovaný záznam našeho dvouletého sna- žení.... beze slov...
2 22 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) Práce v poli, výpočty a zase výpočty, ale vzhledem k tomu, že sedíme u stolu, tak to jde jako po másle. Takhle jsme si na „dédeešce“ žili a pracovali... Na snímcích je opět kamarád Milan Halada, kterému věnujeme tento kousek zpravodaje, protože všichni jsme se na něj moc a moc těšili, ale bohužel nám to, ani jemu, to nebylo dopřáno. Během setkání nejen na Milana Haladu, ale také na Aleše Mertu, který už zemřel před lety, jsme mnohokrát zavzpomínali. Při jejich vzpomínce jsme si všichni uvědomovali, že takováto setkání budeme muset dělat častěji, protože „už se kácí v našem lese!“ Tehdy byla důležitá názorná agitace, a tak jsme se činili, protože i za to byly velmi kladné „body“.... Vlevo je Milan Halada, který nás nedávno opustil. Na snímku s Jiřím Řeháčkem, jedním aktérem nástěnných novin baterie (redakce byla Karel Houštěk, Libor Borek a Jiří Řeháček) vzpomínka I to byl Milan Halada: Poslední čestný odznak ve zlatě a osvědčení předal Karel Brandl podplukovníkovi Milanu Haladovi z Klatov, který byl bývalým velitelem 2. mechanizovaného praporu v Janovicích, znám mnoho z velkého výkonu „KoubaChamb“ v roce 1994. „Kamarád Milan je skutečně takovým mostem-stavitelem,“ dodal Karel Brandl... MILAN HALADA - Není už mezi námi, ale je stále pevně spjat s každým, kdo měl tu možnost ho poznat. Už ve škole byl osobností, věděl vždy co chce a kam směřuje. Byl výborným kamarádem, kolegou i motorem pro ostatní. Dokázal lidi nadchnout, získat je pro výborné výsledky, pomoci druhým, když to potřebovali, ale i překonávat sám sebe. Všechny nás mrzí, že nás tak brzo opustil. Milane, budeme na tebe vždy vzpomínat s úsměvem na rtech.
Setkání po 40 letech DDŠ pří VVTŠ Martin - 1976 - 1978 23 martin dnes
24 24 PŘÍŠTÍ SETKÁNÍ BUDE PRAVDĚPODOBNĚ 7. - 9. ČERVNA 2019 NA BÍTOVĚ (VRANOVSKÁ PŘEHRADA) beletrie (c) 2018 - Vytvořeno pouze pro vnitřní potřebu. Pokud jsme někde udělali nějakou tu chybu, nebo jsme někoho přejmenovali, pak se omlouváme, protože to vzniklo spontánně jako poděkování organizátorům a dárek těm, kteří se dodnes cítí dělostřelci. Jedna kniha stála 300 korun. Autorem je podplukovník Vladimír Kubánek ze Slaného. V knize jsou pasáže o dělostřeleckém pluku, samostatném raketovém oddíle, raketometném oddíle i samostatném dělostřeleckém oddíle... * Jiří Janoušek, Corona, 2007, stojí kolem 660 korun. Kniha přináší pohled na dějiny československého dělostřelectva v letech 1918 - 1939. * Christopher Chant, Petr Tůma (překladatel). Kniha stojí asi 300 korun. Dělostřelectvo: nejvýznamnější typy dělostřeleckých zbraní od roku 1914 do současnosti * Ivo Pejčoch, 1980, Československé pásové dělostřelecké tahače 1918–1950 * Milan Kopecký, 1980, Československý sborový dělostřelecký pluk 5 (1944-1945) * Tomáš Jelínek, Dělostřelecký pluk 152 v souvislostech První republiky * Pavel Minařík, Dělostřelectvo československé armády v době vyvrcholení mnichovské krize * Ian V. Hogg, Dělostřelectvo dvacátého století * Jaroslav Dvořák, 1992, Groebenova baterie mrtvých - legenda versus fakta * František Chupík, K užití dělostřelby při obraně opevněných sídel okolo roku 1500 * Jan Vogeltanz, 2008, Kanonýr z Drahotína. (Anton Ritter von Prokosch) * Martin Krůl, Kníže Josef Václav Lichtenštejn „Spiritus agens et movens“ modernizace rakouského dělostřelectva * Vladimír Karlický, 1992, Několik myšlenek k rakouskému dělostřelectvu ve válce 1866 * Zdeněk Jindra, 1992, Nová zbrojní dělostřelecká technika a převrat v její výrobě v Prusku v předvečer války s Rakouskem 1866 * Jan Fedosejev, Rakousko-uherské dělostřelectvo na počátku války * Meta Lengál, 2000, Pětačtyřicítka. Almanach k 50. výročí založení 45. DPZLP * Jan Pavel, 1999, Příspěvek k problematice dělostřeleckého pozorování v úseku hraničářského pluku 19 * Petr Možný, Podplukovník dělostřelectva Ferdinand Bašný, *26. 9. 1886 Rataje, okr. Kutná Hora, † 27. 10. 1968 Praha * Dobroslav Líbal, 1992, Čeští pěšáci a dělostřelci v roce 1866 * Karel Kavena, Dějiny dělostřeleckého pluku 1 Jana Žižky z Trocnova v ruské revoluci a ve vlasti * Vladimír Francev, Děla a pevnosti. 1. díl Pevnosti, obléhací a pobřežní dělostřelectvo v Rakousko-Uhersku a dalších evropských státech: 1867-1918 Jen malá ukázka toho, co vyšlo a vychází o dělostřelectvu a raketovém voj- sku, a to tady chybí i kniha Václava Vernera z Terezína o terezínských dělostřelcích apod.